Ač nečlenové klubu a vlastně by se dalo říct spíš nevodáci, nechali jsme se zlákat nabídkou Dětské Berounky. Přišlo nám to velmi vhod, protože jsme si její sjezd plánovali už dlouho, ale realizace vázla na organizaci.
Týden před akcí lilo, Salza si udržovala stav lehce nad dvěma metry a my, všichni účastníci, jsme se těšili na zajímavou vodu. Zlom přišel s prolomením třímetrové hranice a středečním mailem od Tomáše s výhružkou, že pokud zázračně voda do čtvrtečního odpoledne neopadne, bude muset zájezd zrušit.
Můžeme to svést na výbuch islandské sopky, hospodářskou recesi, silný nedostatek vody na českých řekách, maturitní zkoušky, divadelní vystoupení, narození dětí, upadající fyzickou kondici české populace, rýmičky a kašlíčky, polámané nohy a ruce nebo baby-sitting akvarijních rybiček.
Využít první jarní den k prvnímu pádlování byl skvělej nápad. Hlavně protože jaro nebylo jen formálně podle kalendáře, ale skutečně bylo nádherně teplo a tající sníh (a dopolední déšť) nám zajistil i dost vody.
Letos jsme se opět účastnili tohoto ďábelského závodu a Lucka nám dokonce přivezla hlavní cenu. Jupí. Kromě zkráceného výběru jsou k dispozici i všechny fotky, pro ty, kdo mají více času.
Zajíc s Kriplíkem vyrazili v zimně vyzkoušet své motorové lodě, zda jim jezdí i po ledu.
Sjezdovkáři si snad lyžování užili, běžkaři si střídavě užívali tepla na sluníčku a zimy pod mraky, které napichovaly Klínovec přibližně v půlce. Nám to ale nevadilo, stopy byly vyjeté a tak jsme si užívali dne, jak jen to šlo.
Krátké povídání z Myslivcovy svatby přímo od ženicha a k tomu fotky.
Počet odvážlivých otužilců ochotných vstávat po Štědrém večeru před sedmou ranní každoročně klesá. Letos bylo ale vážně hezky, nepršelo ani nemrzlo, škoda jen, že nebyl sníh… předpovědi rodičů, jak se vrátím domů zmrzlá a promočená se naštěstí nevyplnily.
Každoroční besídka a letos výjimečně jenom slušné fotky (jako kdyby to jindy šlo udělat jinak).
První fotky ze svatby Dančy a Kriplíka. Samí neznámí lidé v oblecích, kravatách a společenských šatech, ale třeba někoho poznáte.
Překvapivě hodně závodníků nám nedoběhlo do konce - někteří si odrovnali nohy, někteří (jak jsme později zjistili) ani neostartovali. Shodou okolností mezi ně patřila i ta ranní skupinka, která nemohla dospat a pak se jí nepodařilo najít cestu na start. Tak možná příští rok budeme značit i cestu od loděnice na start, abychom měli jistotu.
Zajíc dojel ke straně a začal za vydatné psychické podpory všech na palubě zjišťovat příčinu. Po chvíli se vrátil za volant a za doprovodu Kečupa, který slovy: „Ticho, ticho, … pozóóór, zážeh!“ odpočítal Zajícův pokus o oživení autobusu.
Hamerák je vrcholnou společenskou akcí sezóny. Kdo se neobjeví na Hameráku, jako by neexistoval. Tento článek je určen především těm, kteří neexistují, ale zajímá je, jak existují ostatní. A dále těm, kteří sice existují, ale nedostatek času či přebytek alkoholu jim znemožnil zjistit, jak existují ostatní...
Nebyli jsme s bráchou jediní, kteří vzali vyvenčit rodiče. Ti naši se nám odvděčili jablkem, chlebem se šunkou a financováním zájezdu. Jen závistivě jsme pokukovali po kojenci Vítkovi, jehož rodiče mu poskytovali full-service celý víkend. MAMI, my chcem taky!!!
Milá babičko, opět se potvrdila teorie tvé dcery, jak nejsem schopná se o sebe sama postarat a neustále vykořisťuji své kamarády, neboť od umrznutí mě při transportu zachránily jen dvě cizí mikiny, dvě vlastní a Adamův spacák.
Z Čeňkovy pily až do Sušice je to 23km, jen do Radešova 6km. Tudíž jsme dohromady ujeli neuvěřitelných 29kilometrů. Zřejmě jde ale o přísně tajnou informaci, protože na vodě mi na moje ,,oslíkovské“ otázky ,,A už tam budeme?!“ Adam pořád odpovídal :,,Asi pět kiláků, tak hodinka cesty“.
Ještě chvíli před odjezdem to vypadalo, že budeme brát spíš lyže, ale počasí se nakonec umoudřilo, sníh roztál a Punťa vysvitnul.. No, co vám budu povídat.. Nakonec jsme nevěděli co jet dřív :-)
V duchu si říkám, zda mi třeba nepřeskočilo, v té zimě jet na vodu, nejsem blázen?! Mé tvrzení potvrdila i učitelka, která mi vyprávěla o tom, jak se chystá strávit tento víkend, odjezdem na hory, kde bude lyžovat.
No a tak se v pátek 27.3.2009 naložily bedny s jídlem, zbrusu noví Špunti, lyže a s lehce pozměněným povelem populární dvojice Šimek & Grossmann „na Obertauern Zajíci, na Obertauern“ jsme vyrazili.
V rekordním čase padl za oběť Kristýnin Severín s knedlíkem, potom ještě buchta s čajem a začala jsem uvažovat o tom, že bych měla asi jezdit na návštěvy častěji, protože doma mou přítomnost nedostatečně oceňují, natož aby mě ještě hostili a pečovali o mě!
Bylo asi dobře, že jsme na Konopišťský potok opravdu v malém počtu. Oproti předchozí jízdě bylo totiž o trochu vody a hlavně o poznání více napadaných stromů a jiných zátarasů. Co se však nezměnilo, byl úžasný klid podél celého toku a minimum lidí.
Cesta na Klínovec probíhala vcelku klidně až do doby, kdy se rozbilo topení a v autobusu to smrdělo, jako když se pálí spojka, což mě trochu znepokojilo. Naštěstí mi ti zkušenější dodali na klidu vyprávěním historek o smůle s dopravními prostředky, která provází SK Zlíchov od nepaměti.
Nálada je dokonce skvělá, a blýská se i na teplejší časy. Zahříváme se ferdovým rumem 90% s čajem 10% a zajíc opět hořce lituje, že nemůže za jízdy pustit volant. Za okny tranzitu prší a to je dobré znamení, protože jako ten správný vodácký oddíl jedeme vlastně na tu vodu; sice bez kajaku, ale to nevadí.
Sehnat lidi na podobnou akci je ve století počítačů a kvalitních postelí trochu problém, ale pár jedinců se nakonec přece jen našlo. Akční páreček STBlo a Niki doplnil věčně remcající Eňon a mohli jsme jet.
Cestou zkoušíme, jestli se nám náhodou nezkazilo pivo. První je dobré, tak zkoušíme další. Naštěstí nebylo špatné ani jedno a my se zbavili prvního kartonu piva. Pak už jen rum s kolou na dobrou noc.
První eskymáci v novém letos a i tentokráte úspěšní, plní povedených i nepovedených obratů.