Využít první jarní den k prvnímu pádlování byl skvělej nápad. Hlavně protože jaro nebylo jen formálně podle kalendáře, ale skutečně bylo nádherně teplo a tající sníh (a dopolední déšť) nám zajistil i dost vody.
V neděli 21. března jsme se vypravili na Skalici a Lomnici. Super bylo, že se našel dostatek pádlování-chtivých na naplnění dvou aut, čímž se značně zjednodušily převozy a přejezdy.
Když jsme dorazili na nasedací místo Lomnice a přišel čas převlíkání, z(ne)příjemnil nám to déšť. A to rosničky slibovaly nejteplejší víkend měsíce! Tak jsme si nejdříve ověřili, že i v nadávání, stěžování si a fňukání nad mokrými věcmi jsme zůstali přes zimu ve formě. 8 kilometrů bylo na rozpádlování akorát. A akorát i na puchýře a otlačeniny z lodi.
Úsek na Skalici byl sice jen 4kilometrový, ale o to zajímavější. A do večera jsme stihli i další věci, jako třeba přepadnout čurajícího Davida a vrhnout ho do vody- mít narozeniny je vážně krutej úděl- nebo podniknout drancující nájezd na cukrárnu. I deset minut před zavírací dobou byla cukrárna tak skvěle zásobena, že veškeré úsilí naší party zcela ji vyžrat vyšlo naprázdno.
Těch 16kiláků a několik puchýřů nijak nezmírnilo naše pádlovací nadšení, možná právě naopak a už cestou domů v autě jsme naplánovali akci na pondělní odpoledne.
Vyrazit na vodu odpoledne po povinnostech typu práce a škola znělo tak lákavě, že nás neodradil ani nižší vodní stav. Během dopoledne jsme každých pět minut hypnotizovali na internetu vodní stav Kocáby a modlili se, aby křivka grafu vyskočila prudce o desítku centimetrů výše. U většiny jiných řek se to stalo, takže vnímáme jako nespravedlivost, že Kocábě ne. Ale i s 3centimetry nad minimem se to jet dalo.
Tentokrát jsme čelili problému, jak převést auto, když máme jen jedno a času do setmění poměrně málo. Zachránil nás Zajíc, který se nabídl, že za tohohle vodního stavu nám bude dělat řidiče, fotografa, cyklistický doprovod, záchranu ze břehu, venčitele Čikiny a davy nadšených fanoušků :o). Na vodu jsme se dostali něco po půl pátý a deset kilometrů nám zabralo dvě hodinky poměrně svižného pádlování. S větší vodou by byla určitě větší legrace, ale i takhle jsme si to užili, hlavně ,,soutěsku“ v Malé Lečici, skoky ve Štěchovicích, Ferdovu sklerózu a nebo třeba Tomášovo zahazování pádla.
Škoda, že nám moc dalších říček a potoků hned ,,za humny“ neteče, to by nám dávalo pádné důvody pro časnější odchody z práce a školy... :o(