Pokud někdo sdílí Zajícovo přesvědčení, že netuším, do čeho se vrhám, tenhle článek váš názor jen utvrdí. Články a fotky od Zajíce jsou typicky klučičí – především detailní záběry na nejrůznější součástečky pod kapotou žigulíčka a spousty technických informací. Proto chci já pro změnu uvést holčičí poznatky z posledních dní příprav na expedici.
Výměna Lucky za velblouda. Tento bod programu naší expedice získal největší veřejný ohlas. Zvláštní je, že pouze mezi samými kluky. Mizerové :-)! Zjistila jsem, že v Evropě je tržní cena velblouda EUR 5.000. Směrem na východ klesá cena velblouda (a podle informací z neověřených zdrojů i cena žen) a to až desetinásobně, tj. na nějakých 500 eur. Před odjezdem jsem podnikla všechna opatření zvyšující mou tržní cenu (např. lakování nehtů na nohou, čištění uší, mytí vlasů apod.), aby se případně Zajícovi podařilo pořídit celé stádo. Následně by Zajíc mohl děsivě zbohatnout při provozu vlastní velbloudí farmy.
Expediční slamák. Současně s rozhodnutím zúčastnit se putování po Kazachstánu jsem se rozhodla, že je načase pořídit si svůj vysněný slamák. Pro ty, co nejsou s problematikou slaměných klobouků obeznámeni – jde o nejvíce nepraktickou věc naší expedici – není odolný proti vodě, větru ani deformaci, navíc je poměrně neskladný. Ale je to stylové, a to se počítá. Můj slamák byl dokonalý. Bodejť by ne, když jeho výběru předcházelo několik hodin zkoušení nejrůznějších pokrývek hlavy. Zdůraznila bych slovo použité v předpředešlé větě – „byl“. O jednom víkendu na Slapech bohužel neprošel zkouškou voděodolnosti. Dokonce se zjistilo, že neplave. Při jeho záchraně se nás málem nedobrovolně koupalo víc. Po usušení klobouk vykazoval dva nedostatky – estetický, kdy jsem v něm vypadala jako Rákosníček s vědrem na hlavě a funkční – kdy jsem ještě ke všemu vůbec neviděla před sebe a narážela do předmětů, jenž mi stály v cestě. Pokud se někdy náhodou ocitnete v obdobné situaci, neztrácejte čas zadáváním následujících klíčových slov do Googlu: „tvarování slamáku“, „úprava tvaru klobouku“ nebo „namočení slámy“. Je to ztráta času, nenajdete nic, co by vám jakkoli pomohlo.
Nezbylo mi než se při úpravě klobouku spolehnout na vlastní invenční nápady. Řídila jsem se svou oblíbenou zásadou: „Vyhodit to můžu vždycky – tak proč to nezkusit?!“ a mé zkušenosti jsou následující:
Nyní jsem tedy slamák patřičně zocelila a připravila na všechny nástrahy, jenž na něj může naše cesta připravit.
1) 5 týdnů v jednom oblečení. Sbalit si nejmenší možné množství hadříků. Všechno, co jsem si s sebou brala, je vzájemně kombinovatelné i vrstvitelné. Některé věci dokonce slouží i jako víc než jeden druh oblečení.
2) 5 týdnů off-line. Nepovažuji se za počítačového závisláka. Ale vzhledem k tomu, že denně buď pracuji min. 8 hodin na počítači nebo si nosím notebook do školy, jsem zvyklá číst si e-maily nebo sledovat facebook apod. Jsem si jistá, že za minimálně posledních 15 let jsem nikdy nebyla tak dlouhou dobu bez počítače a internetu.
3) 5 týdnů křovákem. Neříkám, že se neobejdu bez make-upu, že jsem se nikdy nekoupala v potoce a že jsem nikdy neexistovala jako křovák v polních podmínka. Všechno už jsem zažila. Akorát nikdy ne na tak dlouho. To bude teprve výzva!
4) 5 týdnů bez lidí. To nemá znamenat, že Zajíc není člověk. Ani že nepotkáme vůbec nikoho. Ale přeci jen budou možnosti povídat si s ostatními lidmi podstatně omezené a ztížené jazykovou bariérou. Rusky jsem se nestihla naučit já, anglicky zase oni. Pro někoho, tak upovídaného jako jsem já, to asi nebude úplně lehké.
5) 5 týdnů nezávislou cestovatelkou, která si nestěžuje, nefňuká, ničeho se nebojí a umí se o sebe postarat... a sakra!
Do začátku naší cesty (do úterního večera) zbývá jen několik hodin. Zvláštní pocit je, když si člověk uvědomí, že dnes jel do Tróje a zítra do Kazachstánu. Nebo že dneska večer je to na delší dobu naposledy, co spím doma ve své posteli. Že až zítra odpoledne vyjdu doma ze dveří, hned tak se tam nevrátím. Že minulý víkend jsem strávila na chatě u babičky a tenhle víkend bych už ráda strávila na pomezí mezi Ruskem a Kazachstánem. Nepřijde vám to taky šílené?
Držte nám palce, asi to budeme potřebovat! Užijte si léto podle svých představ a buď se uvidíme v září nebo si užijete nového loděničního dromedára.
LuckaPředchozí díl - Jak a proč, další díly v Minulých akcích