Kazachstán - Jak a proč

Vezmu to pěkně od začátku, jak a proč to vlastně začalo.

Před lety jsem s Honzou a dalšími lidmi vyrazil do Mongolska. Jak už to tak bývá začalo se mi po dlouhé cestě stýskat. Na silvestra jsem do Honzy trochu rejpnul, že by to chtělo zas někam vyrazit. Nepochyboval jsem o tom, že se chytí. Sám říkal že už o něčem taky přemýšlí. Nic zajímavého jsme ale nevymysleli. Teda, ne že by jsme nenašli něco zajímavého, ale nic z toho nebylo pro nás časově a finančně možný.

Někdy koncem ledna mi přišla smska, co takhle Kazachstán. Nic jsem o něm nevěděl, skoro ani kde leží. Začal jsem zjištovat a řekl jo. Nastala otázka kdo a čím. Zuzka s Honzou zvolili motorky (více na jejich webu), já žigulíka. Chtěl jsem sehnat ještě dva lidi, což se mi dlouho nedařilo a vypadalo to že pojedu sám. Pak se najednou všechno otočilo a na info schůzce u Honzy se nás sešlo šest. Dva motorkáři a čtyři do žigula. Vzájemně jsme se ujistili že to je do jednoho auta moc a padlo rozhodnutí dvě motorky a dvě auta.

Pak ještě mnoho dalších změn, které zapříčinily to, že jedou motorkáři a žígulík zvlášt, a druhý auto nejede vůbec. Posádka žigulíka jsem já a Lucka (asi se vrátím jako dvoumetrový chlap, protože z ní nejspíš vyrostu :-). I když Honzův tatínek nám vylíčil jak moc to může být hrozný, a já Lucku pořád straším, tak se toho nezalekla a jede. Myslím, že neví do čeho jde, ale to za pár dní pozná.

A až se někdy na konci prázdnin vrátíme tak vám o tom určitě a jak jí znám tak i barvitě povypráví. Já už mám v plánu napsat tak jeden článek a to ještě před odjezdem.

Zajíc

Předchozí díl - Žigulíkem cestou necestou, další díly v Minulých akcích

Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz