25. - 26. 6. 2016 Dětská Ohře

Mám skvělou vzpomínku na dětskou Ohři 2016, která se udála o posledním červnovém víkendu. Organizátor letošního i předešlých ročníků, v těchto kruzích jistě dobře známý Martin Buben, nás pravidelně zval a letos se konečně zadařilo. Víkend byl volný. V sestavě: jedna matka a tři synové, co se týče vody, laici, jsme mohli vyrazit. Jako bonus naše rodina vyhrála právo napsat pár vět o této podařené akci, protože jsme svými nováčkovskými manýry způsobili pozdní příjezd vedoucího výpravy (s rodinou) na místo srazu v sobotu ráno.

Děti se celkem dobrovolně po brzkém vstávání přidaly k nošení lodí z loděnice na frekventovanou Strakonickou a se zaujetím sledovaly, jak chlapi vodáci zvedají lodě do výšky a přivazují je na přívěs. Děti i já jsme postupně pochopili, že vodáctví je aspoň z jedné třetiny o různých silových kejklích s loděmi na suchu: zvedání, nošení nahoru a zase zvedání, vysunování, přivazování, odvazování, sundavání, přenášení, vylejvání, nošení nahoru, přebíhání silnice s lodí a zas nošení nahoru, zvedání a přivazování a pak odvazování, sundavání, snášení – přičemž snášení není o nic snazší než vynášení, a pak zas zvedání a už ne přivazování, protože loď přistála tam, kde počká do dalšího sundavání a vynášení :-). A mezitím vším je vodácká radost – opravdický pádlování v lodi. Na vodácích je krásný, že kejkle s lodí na suchu berou jako samozřejmost (jinak by to nešlo, já vím) a kolikrát než jsme se nadáli, tak naše loď přesvištěla od schůdků před jezem ke schůdkům za jezem a my to měli bez práce. DÍKY :-)!!!

A teď k samotnému jádru výletu. Autobus zaparkoval někde na periferii Sokolova, kde začal již zmíněný přesun lodí z přívěsu na parkoviště – pár roztomilých malých dětí, zaparkované lodě hned obsadilo a ujalo se pádel. Skupina větších dětí včetně mých zjistila, že odstrojený přívěs může sloužit jako výborné parkurové nářadí, na němž se dají dělat výmyky a různě se zavěšovat. Tím se trochu zkrátila doba jejich dyndání, kdy už konečně přijde opravdická plavba. Když nastal moment přesunu lodí k řece, moji starší dva byli trochu rychlejší a než jsem se nadála, voda je unášela. Trochu mě vyděsilo, že je uvidím až na konci výletu, ale zároveň jsem spoléhala na profesionalitu ostatních členů výpravy, že by v nutném případě zasáhli lépe než já. Nakonec bylo všech třináct lodí na vodě a nastala ta příjemná chvíle - ponořit pádlo, zabrat, vynořit, přesunout, ponořit…. A tak dále v pravidelném nenáročném rytmu. Ohře se hezky vlnila, vody bylo celkem dost a počasí příjemné – ani ne moc vedro ani ne moc zima a déšť se spustil jen 1-2x na krátkou dobu. Po nějaké době jsem uviděla své dvě děti, které vypadaly, že si na pádlování zvykly a projížděly všemožné kouty pod větvemi stromů zasahujícími nad řeku. Najely tak o dost víc kilometrů než já. Příjemná přestávka přišla v Lokti, kde někteří šli obdivovat krásy loketského hradu a my nevodáci jsme museli na pořádné jídlo. Vodáci, kromě toho, že furt zvedají lodě, taky nejí :-).

Cesta pokračovala v příjemném rytmu dále až do kempu před Svatoškami. Jízdu krásným údolím mi nejmladší syn zpestřil usilováním o pádlování zezadu. Nepomohla ani věta vedoucího výpravy, že vzadu se jezdí až po té, kdy vodák zvládne základní pádlovací grify. Po dvou hodinách naléhání už to začalo být nesnesitelné, tak jsem se na chvíli s malým vyměnila. Řeka byla milosrdná a dojeli jsme v pořádku do kempu, kde zbytek skupiny už měl stany postavené a chystal večeři. Děti objevily ohromnou atrakci v podobě velké nafouknuté skákací plošiny a dobré dvě hodiny tam vydržely. V noci napršela spousta vody a nedělní den byl ještě slunečnější než sobota. Z kempu nás vypakovali narychlo, takže jsem dvě starší děti potkala až v jednu odpoledne. Celou neděli můj nejmladší seděl na háčku obrácený ke mně, konverzoval a nepádloval, případně pádloval v protisměru. Vypadal velmi spokojeně, tolik času na povídání jsme už dlouho neměli. Krásnou tečkou programu byly peřeje na Hubertusu.

Bohužel nemůžu poskytnout žádné fundované vodácké informace o řece, ani o zbytku skupiny, protože jsem byla s malým často daleko v závěsu pod pozorným a laskavým dohledem rodiny Bubnových, ale výlet to byl krásnej. Prostředního syna jsem se ptala, co by chtěl o zážitku na Ohři říct. Říkal: „Krajina hezká, ale voda tekla pomalu a bylo jí málo.“ Vzhledem k tomu, že to byl první zážitek v této sestavě, tak si říká, zaplaťpánbůh, že tekla pomalu :-). Díky všem za pomoc a za organizaci akce, těšíme se na někdy příště.

Marta Lebedová
Lodě všude

Zmrzlina!

Vzhůru na vodu

Do stanu nebo do tee-pee?

Fičíme retardérou

Nikdo není dost mladý na jízdu kanoí

Osazenstvo autobusu se nám trochu omladilo
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz