Žigulíkem cestou necestou – Kazachstán 2011

Rozsáhlé kazašské stepi byly kolébkou nomádů. Samo slovo „Kazakh“ znamená nespoutaný, nezávislý kočovník. Existuje tedy vhodnější místo pro novodobé kočovníky a motonomády?

Málokdo z našich známých, když jsme se mu svěřili se svým plánem, věděl o Kazachstánu něco víc, než že je veliký a že je daleko. Ani já jsem ještě před čtyřmi měsíci nevěděla o Kazachstánu nic. Dokonce ani to, že tam pojedu. Ale čím víc jsem se snažila o této zemi něco zjistit, tím víc jsem se do toho zaplétala a nakonec jsem se rozhodla, že tam musím jet taky.

Proč jsme si za cíl naší cesty vybrali zrovna Kazachstán?

1. Kazachstán je devátá největší země světa. A přesto jako by neexistovala – skoro nikdo o ní nic neví a něco se o ní dozvědět také není zrovna jednoduché. Neexistuje žádný česky psaný průvodce Kazachstánem. Relativně použitelný je jeden psaný v angličtině a Lonely Planet věnoval Kazachstánu pár desítek stránek v průvodci Central Asia. S mapami je to obdobné. S vyhledáváním informací na internetu taktéž.
2. Kazašské stepi jsou místem, kde se leccos lehce ztratí. Někdy i úmyslně. Například gulagy pro nepřátele sovětského režimu, pokusy s jadernými zbraněmi, kosmodrom Bajkonur nebo Fjodor Michajlovič Dostojevskij.
3. Ztratilo se rovněž Aralské moře. Zanechalo po sobě zrezlé lodě na mělčině, novou poušť Aralkum, upadající rybářské vesnice, mrtvé ryby a krajinu zdevastovanou solí a pesticidy. Jedna z největších ekologických katastrof 20. století.
4. Jablka jsou z Kazachstánu. A nomádi. A tulipány taky! Ale dámské dvoudílné plavky vynalezl Jára Cimrman…
5. Kazachstán je demokratickou republikou. Přesto širokou podporu poslanců získal návrh zrušit prezidentské volby pro jejich zjevnou nadbytečnost, neboť je zřejmé, že nikdo nemá větší podporu lidu než Nazarbajev. Což je odpovědí na ústavoprávní otázku, zda si může lid odhlasovat totalitu nebo zda existuje nedotknutelné materiální jádro ústavy demokratického státu.
6. Obrovská část světových zásob ropy a zemního plynu leží pod kazašskou půdou. S ropou je vždy spojená moc a bohatství. Zanedlouho se proto Kazachstán asi změní na Dubaj Střední Asie. Už teď je Astana považována za třetí nejdražší město světa.
7. Astana. Prezident Nazarbajev se v roce 1997 rozhodl, že se mu Almaty nelíbí. Uprostřed stepi vybudoval úplně nové hlavní město. Šílené?! Ještě šílenější je však architektura nově vzniklých budov…
8. Lucka chce vidět velblouda. Zajíc doufá, že Lucku za velblouda vymění.
9. Šaryňský kaňon. Prý je to malý Grand Canyon. A protože USA je daleko a cesta by byla drahá, spokojíme se s touto levnější náhražkou z východu :o).
10. Pozůstatky hedvábné stezky a stará města Otrar nebo Taraz

Kromě výše uvedených zajímavostí se mi nejvíce líbí, že strávím 5 týdnů putováním odlehlou stepí. Znamená to obejít se beze všeho, co patří k životu ve městě – bez notebooku a internetu, bez make-upu a hadříků, postele a vany. Doufám, že jako zaprášený a zablácený křovák navlečený pořád v jednom tričku si pěkně odpočinu. Zajíce na cestě nejvíc láká náš žigulíček, neboť se nikomu nezdá pravděpodobné, že by dokázal ujet 14.000 kilometrů. Zajíc mu věří a ví, že společnými silami to zvládnou.

A jaký je plán?

Naše putování začíná na pražském hlavním nádraží, odkud v úterý 26. července 2011 odjedeme autovlakem do Košic. Odtud budeme pokračovat dále co nejrychleji přes Ukrajinu (1.634 km) a Rusko (876 km). Do Kazachstánu vjedeme od západu, v městě Astrakhan na břehu Kaspického moře. Pokračovat budeme kolem pozůstatků Aralského moře podél jižní hranice k východu, k bývalému hlavnímu městu Almaty. Odtud budeme směřovat na sever, kolem sladkoslaného jezera Balkhash k největším ocelárnám v Temirtau a k novému hlavnímu městu, Astaně. Tím bude náš 5.555 kilometrový okruh Kazachstánem téměř uzavřen a my se opět přes Rusko, Ukrajinu a Slovensko vrátíme domů. Doma bychom rádi byli na večerníček ve středu večer, 31. srpna 2011.

Jak už napovídá název článku, cestu podnikneme žigulíčkem. Přes moji snahu se doposud nepovedlo najít mu jméno – žádný z mých návrhů se neujal, Zajíc byl ochoten říkat mu pro jeho barvu Žába, což zas nepřijde úplně geniální mě. Tak je to jen Žigulíček. Vzhledem k míře našich technických znalostí a dovedností jsme si rozdělili funkce následovně: Zajíc – hlavní mechanik, Lucka – první vicemechanik. Proto vám mohu poskytnout jen omezené množství informací o našem vozidle:

1. je tmavě zelené
2. je šeredně hranaté
3. je o pár let starší než já
4. prý cestu do Kazachstánu zvládne
5. přes několikero urgencí hlavní mechanik stále nezařídil přídavné zrcátko na stínítku spolujezdce pro účely zkrášlování navigátora
6. žigulíka jsme vybrali proto, že jako všechna ruská auta se opravuje kladivem nebo palicí. A kdyby ani jeden ze způsobů opravy nepomohl, vždycky budou silnice kolem nás plné potencionálních náhradních dílů.

Na akci se připravujeme již téměř čtvrt roku, s blížícím se odjezdem přípravy nabyly na intenzitě. Překonali jsme první předodjezdové nástrahy a sehnali jak invalidu pro přepis auta, tak všechny víza a potřebné mapy. Teď už je žigulíček téměř připraven na cestu, jen přídavný vzduchový filtr dělá hlavnímu mechanikovi starosti. Mě ještě čeká dekorace autíčka – při vystřihování mapy Kazachstánu z barevné folie jsem slušně nadávala a litovala, že jsme si nevybrali stát s méně členitými hranicemi. Ideálně se nabízí Mauritánie nebo Keňa.

Zážitkem samo o sobě bude balení věcí do auta. Oba jsme se shodli, že kvůli měkkému zadnímu pérování a riziku krádeže nebo cesty vlakem domů s sebou nechceme tahat žádné zbytečnosti. Bohužel již se nemůžeme shodnout, co jsou a co nejsou zbytečnosti. Pravděpodobně budu muset počkat, až se Zajíc nebude dívat a nenápadně do auta propašovat krém po opalování, nůžky na nehty a alespoň ještě jedny Zajícovy kraťasy. Následně musím zůstat ve střehu, aby naopak Zajíc nevyužil mé nepozornosti a všechno mi to z auta v nestřeženém okamžiku nevyházel a nepřidal k tomu ještě můj slamáček.

O průběhu naší cesty vás budeme informovat krátkými zprávami, jež se budou zobrazovat v malém rámečku na stránkách SK Zlíchova a na stránce na Facebooku (nicméně si to prosím čtěte na stránkách Zlíchova. Zajíc nemá FB rád a nechtěl to na něj dávat. Bohužel je to nejlepší způsob). Samozřejmě budeme taky fotit a psát si cestovní deníček (něco na způsob Tour de Crete). Po návratu bychom rádi v loděnici udělali promítání fotek a na stránkách zveřejnili několik delších článků z cesty. Držte nám palce, ať to všechno vyjde!

Pro ukrácení dlouhé chvíli předkládám tipovací otázky:

1. Jak daleko dojede Žigulíček?
2. Po jak dlouhé době se se Zajícem pozabíjíme? Bude to dřív než dojedeme do Košic?
3. A vyjde moje výměna za velblouda?

Ještě než jsem vyhlásila tipovací soutěž, táta mi sdělil, že nedojedeme ani na Slovensko. Děda byl ještě pesimističtější a řekl, že dojedeme tak 30 kilometrů za Prahu (nevzal v úvahu cestu autovlakem ;-).

Pokud nemáte co číst a Kazachstán vás zajímá, doporučuji knížku Neznámý Kazachstán, kolébka jablek a hrob milionů od Robbinse Christophera. Je výjimečná. Což není tak těžké, když je jediná…A mají ji i v Městské knihovně!

Další díly v Minulých akcích