14. - 16. 10. Otročíněves

V pátek odpoledne jsme vyrazili (povětšinou auty, ale pár odvážlivců kolářů se taky našlo) směr Otročíněves natěšení na Škvorákovo promítání fotek z Kazachstánu. Fotekchtivých diváků se našlo celkem dost a tak byl skoro zázrak, že jsme se téměř všichni vešli do pokojů (myslím, že jen Dan spal na půdě).

Páteční promítání probíhalo v místní hospodě, kde jsme popíjeli, pojídali a snažili se nemluvit Honzovi do jeho dlouhého (ale poutavého a zábavného !! ) vyprávění. Snad za každou fotkou se skrýval příběh o věcech, které nejen, že v Čechách neuvidíte nebo nezažijete, ale mnohdy vás ani nenapadne, že byste se k nim mohli někde nachomýtnout.

Po Honzovi se ujal slova Škvor starší a provedl nás svou výpravou ve Vietnamu. Někteří z nás pochopili, že nadání na vyprávění a řečnění mají Škvorové nejspíše v rodině, a tak jsme hospodu opouštěli až kolem půlnoci. V baráku jsme pokračovali v započatém pití a vyprávění si o radostech a strastech života. A aby nám to šlo lépe, Kuba nám k tomu pěkně hrál.

Ranní vstávání naštěstí nebylo až tak moc ranní a vzhledem k představě dobré snídaně, ani tak nepříjemné. A vyhlídky na sobotní den? Pracovat, pracovat, pracovat, ať z našeho ubytování taky něco má pan hospodář.

Na sobotu už nás ovšem bylo mnohem méně. Spousta fotekchtivých diváků se nejspíš vyčerpala sledováním promítání a v sobotu ráno vyrazila směr domov.

Ještě než jsme se pustili do tvrdé dělnické práce, šli se někteří z nás podívat na krávy. Dokonce jsme měli dovoleno je podrbat (ale pozor na rohy!).

Práce většiny z nás spočívala v přípravě betonu na základy čehosi. Takže házení lopatou a tak. Další z nás se ve snaze o to, přiučit se něco u zvířat, pokoušeli hřebelcovat koně a čistit jim kopyta.

K obědu jsme měli výborný guláš a po odpoledním spánkovém klidu, se kluci vydali nakoupit a poté jsme pokračovali v práci (hlavně jsme si vyzkoušeli, jak dobře se pracuje stylem kopáčů-totiž jeden, až dva pracují a zbytek odborně radí a opírá se o lopatu).

Také jsme šli dát kravičkám trochu tvrdého chleba. Vzali jsme s sebou i místního nového psa Jacka, jehož velkou zábavou bylo honit krávy. Takže jsme byli svědky toho, jak krávy naháněly psa (a že jim to šlo, pěkně ve stádečku a hrrr na něj). Pak jsme se k nim trochu báli přiblížit, ale když byl pes daleko od nás, nic nám nehrozilo. Když jsme rozdali krávám všechen chleba, nabažili se drbání a focení, vydali jsme se zpět. To se ovšem krávy rozhodly, že nadešel čas odplaty a že ukážou Jackovi, zač je toho loket, a vyřítili se na nás. Zuzka popadla Jacka a hrdinně se vrhla z ohrady ven, čímž nás všechny zachránila. Jackovi to ovšem jako varování nestačilo a po cestě zpátky musel prohnat ještě jedno stádo krav.

My jsme si po cestě zpátky také našli zábavu, bumerang. Ale musel být rozbitý, protože ne a ne se nám vrátit a my přece nejsme tak nešikovní, že bychom neuměli ani hodit bumerang!

Také jsme si mohli zajezdit na koni. A co by ne, když jsme se ho předtím pokoušeli vyhřebelcovat a očistit mu kopyta.

Večer jsme za odměnu navázali na večírek z předchozího večera. Od Hrocha se nám dostalo ocenění, že stačil jeden den práce a z hlučných návštěvníků se stali klidně sedící a téměř v tichosti popíjející lidé. To nás ovšem podcenil. Jen jsme strávili palačinky, bylo po klidu.

Nedělního rána se většině chtělo vstávat ještě o něco míň než v sobotu. Do práce jsme se pustili hned ráno, protože, kdo by v noci odklízel sklenice, láhve a další věci? A talíře a pánvičky od palačinek se přece také myjí lépe až druhého dne, když je na nich všechno dostatečně zaschlé.

Dopoledne nás čekala další práce u betonu. A největší zábava dne? Jak daleko dostříkne beton, když do něj hodíte kámen z velké a ještě větší dálky co největší silou? :o)

Lucka a já jsme jely do Prahy na kolech. Byl to moc hezký výlet a všichni, kdo jste jeli autem, litujte, že jste se nezúčastnili!

Helča
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz