3. - 5. 2. Za Zuzkou na Žalý poprvé

Zuzka se rozhodla, že práce na Žalým je to pravé pro ni. Ostatně, kdo by nechtěl mít šanci si zalyžovat, projít se zasněženým lesem v hezké přírodě a přes den si zamakat na baru a tím si i něco vydělat? :-) A díky ní jsme měli možnost se v chatě u rozhledny zabydlet. Ubytování mělo drobné mouchy, jako třeba úvodní cestu do kopce, spaní na zemi, nutnost se každé ráno sbalit a odnést věci do sklepa, neboť spací místnost byla přes den hospodou (nebo naopak?) a to nemluvím o vypínačích na všech jen ne tradičních místech. Ale klady převážili tyto drobné zápory a my (parta statečných) jsme vyrazili.

Už cesta z Prahy byla komplikovaná. Šoférka Lucka po cestě nabrala Davida, mě a pro Zuzku jsme museli kvůli prasklé vodě na jižní spojce objet prakticky kraj světa. Tím jsme se bohužel zdrželi, což ve finále znamenalo spoustu komplikací (kde si vyzvedneme klíče, kam dát věci, které si nechceme táhnout sami na kopec a co s lidmi, kteří na nás v chalupě už čekají).

Večerní cesta z Benecka na Žalý by mohly být romantická, kdybychom ovšem měli dostatek času (kdo by se v zimě zastavoval a čekal, až mu zmrznou kosti?) a energie (pokud to nevíte, tak obdivování se věcem je děsně náročná činnost).

Večer v chalupě proběhl poklidně. Najedli jsme se, někteří z nás se seznámili s interiérem, šli jsme se podívat na rozhlednu a pak jsme si povídali v teple u kamen. Kolem půl druhé ráno dorazili další Zuzčini návštěvníci.

V sobotu jsme vstali již v brzkých hodinách (kolem deváté, půl desáté). Zuzka se pustila do příprav na otevření hospody a já s Luckou jsme se začaly chystat na výlet na běžkách.

Zatímco Zuzka s Davidem celý den pilně pracovali, já s Luckou jsme si udělaly drobný výlet na běžkách. Vlastně šlo o takový debatní kroužek, nedošly jsme zrovna daleko, nehnaly se nikam, ale zato jsme šly celou dobu a probraly svět snad od Adama.

Do chalupy jsme se vracely celkem brzy, protože jsem se rozhodla, že v sobotu v podvečer pojedu domů. Kdybych bývala tušila, jak komplikované to budu mít, asi bych si to bývala rozmyslela. Lucka s Davidem mě odvedli na začátek černé sjezdovky s tím, že to dolů určitě zvládnu. Myslím, že bych to bývala nezvládla, ale po chvilce jel okolo rolbař, který se nade mnou slitoval a zbytek černé sjezdovky mě svezl. Jenže jsem pak musela ještě až pod ostatní sjezdovky. A bohužel jsem svou zastávku podle popisu ostatních nedokázala najít (zásadní problém byl v tom, že jsem našla špatné parkoviště). Jedna paní mi poradila, kudy se dostanu na zastávku, ale poslala mě do Vrchlabí. Tak jsem se otočila a hnala si to zpět k areálu, kde mi poradil pán, co čistil záchody. Ten byl ale i přesvědčen, že nemám šanci svůj (poslední!!) autobus do Prahy stihnout, tak mě na zastávku vezl jeho známý z blízké restaurace. Ten mi celou dobu tvrdil, že už mi nic zaručeně nepojede a že se kdyžtak mám vrátit, že mi pomůžou něco vymyslet. Na zastávce jsem začala být nervózní a tak se se mnou začala bavit parta lidí, kteří, jak se ukázalo, také jeli směr Praha, jen několika vlaky. Hned se mě ujali a bývali by mě odnavigovali snad až domů, kdyby mi nepřijel můj autobus.

Helča

Mno když jsme s Davidem stáli na hraně černé sjezdovky a koukali se, jak opatrně se snaží Helča cupitat dolů, oba jsme tipovali, že to nejspíš nezvládne... Když mi pak za třičtvrtě hodiny přišla zpráva od Helči, že jeden autobus nestihla a ke všemu se ji někam zatoulala zastávka, už jsme pomalu počítali s tím, že ji půjdeme dolů do Herlíkovic najít a vyvláčíme ji zpátky na Žalý. Naštěstí pro všechny zúčastněné přišla po několika minutách další zpráva, že už je vše v pořádku...

Zuzka svůj pobyt na Žalý náležitě propagovala a všem nabízela nocleh v boudě pod rozhlednou. Důsledkem bylo, že na sobotním večírku bylo snad více lidí, než přišlo za celý den během otvírací doby. A výsledná útrata téměř srovnatelná :-). Moje únava i množství učení (v pondělí mě čekala další zkouška) mi vzaly chuť snažit se kohokoli z dalších návštěvníků boudy poznat. Večírek jsem tak strávila ve spacáku pod stolem v blízkosti kamen. O jeho průběhu proto moc nevím. Snad jen to, že kolem čtvrté ráno se konečně rozhostilo ticho a dalo se spát :-D!

David svolil, že v neděli půjde se mnou na běžky (v sobotu pomáhal Zuzce za barem). I přes počáteční odpor vypadal, že se nakonec vcelku těší. Jenže já byla v neděli ráno tak nevyspalá a bylo mi tak mizerně, jako bych to odnesla za všechny večírkující....takže jsme strávili den v teple u kamen s učením a společenskými hrami a odpoledne pak vyrazili domů...

Lucka
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz