No vlastně nevím, zda jsem zrovna já povolaná psát článek, já která na vodě nepředvedla nic. Snad za tu show pod vodou.
Jsem zase po dlouhé době vyrazila na vodu a s trochou nervozity se i těšila, jak to zase posviští. Tehdá jsem si dokonce říkala, že je pěkná zima - to jsem ještě netušila, co přijde za peklo teď (psáno prosinec 2010).
V sobotu hned přišla báječná legrace. Slyším od vedlejšího kroužku před
nasednutím na vodu Krysu, jak povídá:
„A vy byste jet někdo nechtěli?“
Vrtnu se tam a říkám:
„Kam? Kde? Co?“
„No Zajíc že už tady nestihne být a že nepojede a já sama“ a pokračovala ve stylu, že ona a mrkev - deblovka né a tak. Na to jsem se hned chytla, ostatně když v tom budeme dvě, ostuda se rozdělí na dvě a já pak (až se něco stane), budu jenom poloviční blbec, že?
„Já s tebou pojedu .“
„Jo? Tak fajn Markét, na jakou pádluješ ruku?“
„Cože? No… to je asi jedno.“ Totálně irelevantní otázka, lepší snad se zeptat - Vzpomínáš si jak se drží pádlo?
„Tak fajn.“ Říká mi a už se hrnu do šprajdičky.
„Já myslela, že budeš vzadu.“ Říká Krysa, to už ale vidí, že sedím vepředu. Oj!
Tohle je malá životní výzva, říkám si, když už jedeme. Při každém „kchrrr“ se na sebe podíváme a poctivě se zastydíme. Soudnost nás ještě neopustila, ale um se asi ještě nedostavil. Ach ty loďo! Ty budeš tak oškrábaná že tě mamka nepozná!
Každopádně, po celé té adrenalinové extázi bylo fakt nadpozemsky parádní dostat chleba se sádlem! Každá holka by se měla zastydět to držet jen v ruce, ale my to žrali jak praštěný!
Pak bych ještě chtěla pochválit moc hezký večer v tělocvičně s Bohemkou, víc lidí plodí víc zábavy a tak se hrálo na kytaru i zpívalo i tančilo i hrálo míčové hry, no prostě večer radost pohledět.
NEDĚLE byla už jenom hrozně studená (ach jéje, jak my se v sobotu rouhali!!!) To jsme zase většinou sešoupali na kajaku.
Chudák Zajíc bude mít asi na jaře co spravovat. Jó holt šikovný holky…
Výzvám zdar nazdar!
Markéta Pščolková