Úvod

Prázdniny se pomalu ale jistě blíží ke konci. Pro ty, kteří školní lavice již nenavštěvují, pojem PRÁZDNINY znamená již jen prázdné slovo, ale pro děti je to období nových dobrodružství, zážitků a poznání a již teď se těšíme na další a v kalendáři hledáme a kroužkujeme všechny svátky, které také znamenají úlevu ze školy.

Ale i během běžného školního roku lze poznat a zažít věci jako o prázdninách – jen najít ty správné lidi. A já doufám, že to stále jsme i my.

A tak neseďte doma, přestože počasí bude nyní jen horší a horší, a někam vyražte! Ať již s námi nebo bez nás, na lodi či na kole, do velehor nebo jen do Stromovky, vždy vám to jistě spraví náladu a leckdy stereotypní den.

Do nového školního roku všem školou povinným přeji hodně úspěchů a hodné učitele.

Stalo se

A je tu letošní zájezd do zahraničí, tentokrát na Slovensko, a že jsme si ho opravdu užili. Odjížděli jsme v pátek po půl šesté odpoledne a nejspíš jsme nebyli jediní, kdo na Velikonoce někam jel. Asi od 90. km dálnice na Brno byla zácpa, pak jsem spal a když jsem se probudil, náš autobus už nechtěl dál. Bylo 23:00, byli jsme v Archlebově, asi 30 km za Brnem. Prý se stalo něco s „kolínkem od dobíjení“ a tak pan řidič vyrazil hledat někoho, kdo by nám mohl pomoct. My ostatní jsme se zatím poskládali do spacáků v autobuse, byla to legrace, někdo ležel nahoře na sedačkách, někdo pod sedačkami a někdo v uličce…

Před 01:00 v noci se vrátil řidič, opravili to a ve čtyři ráno jsme dojeli do tělocvičny ve Vlčnově. Tady jsme ještě chvilku spali a v 8.15 jsme už zase seděli v autobuse a měli před sebou ještě asi 4 hodiny jízdy.

Po 12-té hodině jsme přijeli k hornímu Hronu. Sice by to chtělo ještě o trochu víc vody, ale byla to příjemná změna sedět v lodi ?. Řeka byla cestou místy zarostlá, úzká, ale tekla, tak jsme nemuseli ani tolik pádlovat. Najeli jsme asi 21 km.

Přejeli jsme do tělocvičny v Pribilně, navečeřeli se a hráli volejbal. Po volejbale jsme já a Kryplík ještě objevili náš obrovský talent při hraní nohejbalu s Radkem a Hokejkou. Bohužel jsme se ani pořádně nerozehráli a museli jsme přestat, protože někteří ospalejší už chodili spát. A tak jsme šli taky.

V neděli v 9,00 jsme odjeli na Čierny Váh, po kterém jsme najeli asi 16 km. Opět to byla hezká menší říčka, která protékala hezkou přírodou. A protože bylo ještě dost času, jeli jsme se podívat na slalomový kanál v Liptovském Mikuláši. Naštěstí nás pustili jezdit, tak jsme si ještě dvě hodiny užívali na umělých peřejích. Kanál je lehčí než třeba Troja, asi tak WW 3, je na něm méně míst na zablbnutí, ale váleček nahoře byl opravdu super. Dalo se v něm krásně serfovat, ale myslím, že i krysit někdo zkoušel.

V 16.00 jsme se vydali zpět do ČR, kde jsme chtěli jet v pondělí Svitavu. Až dlouho do noci jsme se Zajícem hledali po okolí vesnice proutky na pomlázky, vůbec tu žádné neměli. Nakonec jsme přece jenom nějakou vrbu oškubali a byli jsme připraveni na ráno. V pondělí se nám podařilo vstát dřív než holky a tedy je probudit těžce nasbíranými a spletenými pomlázkami. Ony se však probudily rychle, vytáhly kýble, zalezly do sprch a na záchody a trošku nás namočily. V osm jsme vyrazili na Svitavu, na které jsme si taky našli nějaká ta pěkná místečka na hlouposti. Případně jsme škodili jiným ?.Dnes to bylo asi 15 km.

Řekl bych, že se zájezd povedl a že stálo za to jet i někam jinam, než do Rakouska, kam jezdí většina ostatních loděnic. . . Asi ve čtvrt na čtyři jsme odjeli zpět do Prahy.

Ve středu před odjezdem se Drbža jakožto vedoucí zájezdu snažil dopočítat konečného počtu účastníků – chvílemi to totiž vypadalo, že pro malý zájem se nepojede vůbec. Ale nakonec se nás našlo dost na to, abychom naplnili dvě auta.

A tak jsme se v pátek odpoledne sešli v loděnici, přidělali kola na střechu a na přívěs, a vyrazili. Chvílemi jsme popojížděli v zácpě, ale zábava nevázla.

K večeru jsme se dostali do oblasti Krušných hor, se kterou jsme se již letos seznámili na zimním zájezdu. Projeli jsme Novým Městem, kde jsme v zimě spali, a skončili v Moldavě. V hostinci jsme se doptali na naše ubytování. Poté jsme se dali úzkou polňačkou, se kterou jsme taktéž měli ze zimy zkušenosti, ale po několika metrech jsme museli vyskákat z auta, jinak bychom s naší váhou asi utrhli výfuk. Naopak jsme naskákali zezadu na vlek, a tak auto velmi znatelně odlehčili. Nakonec jsme dorazili k nevelké chatě s těžko přístupnou příjezdovou cestou.

Přivítal nás děda v beranici (nebo něčím podobným na hlavě), uklidili jsme si kola a rozebrali si pokoje.

Ráno již bylo znatelné, že dnešní den bude velmi teplý (pozdější kopce vedro jen umocňovaly). Zkontrolovali jsme si kola a vyrazili jak jinak než do kopce. Z dětského oddílu nás bylo sedm. Irča se zajícem měli silničáky, my ostatní bytelné horáky, a tak nám terénní vložky divokým krušnohorským pohraničím nijak nevadily. Ale Irčina duše (na kole) tento nápor nevydržela a musela být vyměněna. Naštěstí to bylo jediné píchnutí za tento zájezd. Ale ani kopce ani vedro nám nezabránili zdolat 100kilometrovou vzdálenost (pravda, jednou nohou jsme již byli v Hrobu, ale zvládli jsme to).

Druhý den naopak bylo jasné, že bude pršet. Zastihlo nás to na okraji Teplic, a tak jsme se schovali ve staré trafice. Když déšť přestal, pokračovali jsme v cestě. Ale asi po kilometru nás to chytlo znova, tentokrát jsme se ukryli v autobusové zastávce, kde jsme si zároveň dali oběd. Zde také padlo závěrečné rozhodnutí, že v tomto počasí nemá cenu nikam jezdit a odhlasoval se návrat. Ještě jsme se stihli jednou schovat v oné trafice, kde jsme stáli asi před hodinou. Ale žádné schovávání nebylo nic platné. Nakonec jsme stejně všichni promokli až na kost. K vzteku ovšem bylo, že na Drbžu s Emilem, kteří dnes jeli na druhou stranu kopce než my, nespadla ani kapka.

Kolem čtvrté jsme vyrazili domů - v pantoflích (jiná suchá obuv nám nezbyla) a zavěšeni na přívěsu (přívěs měl za autem Zajíc, Irča seděla v autě, na přívěsu jsme povlávali tři – já, Tomáš M. a Petr K. Na polňačce jsme se ještě smáli umrzajícím prstům v pantoflích a počínajícímu dešti. Ale jak jsme se blížili k hlavní silnici a Zajíc se stále více usmíval do zpětného zrcátka, něco jsme začali tušit. Ovšem že se nijak neobtěžoval zastavit, abychom si mohli nastoupit, ale v zatáčce přidal plyn a vyrazili jsme směrem k Praze. Pravda, jeli jsme takto sotva pět minut, ale otřeseni jsme byli jak po hodině jízdy ? ). V neděli jsme najeli 30 km.

Začátek dnešního sportovního odpoledne byl naplánován na pátou hodinu. Ale nebe bylo zatažené a hřiště čerstvě skropené silným lijákem. Ale jakožto hřáči do nepohody jsme se počasím nedali zaskočit a dali se do stavění sítě. Nakonec se nás sešlo dostatek na postavení celých dvou šestičlených družsev. A ještě nám zbyli lidé na střídačkách. Pravda, na jednom z polí se hráči museli během hry vyhýbat rozsáhlé kaluži, ale s postupujícím večerem voda ustupovala. Všichni se pěkně zahráli a bylo dohodnuto, že bychom mohli volejbálek trénovat každou středu od 18 hod, pokud se sejde dostatečné množství účastníků. (Bližší informace najdete na našich stránkách nebo na www.jares.skzlichov.cz)

Ahoj, tak opět tu je VTJZ na Blanici a s tím i naše autobusová akce.

V sobotu 14. 6. 2003 se nás sešlo 32 a chvilku po osmé jsme vyrazili směrem na Písek. Cestou jsme ještě zastavili na nákup a pak hurá převlékat. Organizátoři s vysílačkami nám řekli, že za chvíli budeme moci sjet autobusem dolů k hrázi a sundat lodě. Letos nikdo od nás nejel závod, a tak všichni dostali nálepku s rybičkou. Bohužel teklo o dost méně vody než minule, což bylo poznat hned na první vlnce. Lidí bylo docela dost, takže některá místečka na trénování jsme vynechali. Ve Strunkovicích jsme si dali svačinu a pokračovali dál do Bavorova. Pak jsme přejeli na tábořiště. Večer přišla bouřka, a tak jsme všichni zalezli do stanů a zaspali ji.

Ráno už bylo hezky, proto jsme vyrazili opět směrem na hráz. Nálepky s rybičkami prý došly, tak jsme chodili na heslo – SK Zlíchov. Všem se podařilo říct heslo hned napoprvé ?. Vody pouštěli stejně jako v sobotu. Cestou u jednoho mostu stály děti a chtěly svézt. Nabrali jsme jich na kajaky, co se vešlo, a jeli dál. Za mostem si děti vystoupily, jenže netušily, že tam už je větší hloubka a nestačí tu. A my jsme zase netušili, že děti neumí plavat… Naštěstí Petr byl dost pohotový, vylezl z lodi a doplaval s nimi ke břehu. Bylo to docela zajímavé dobrodružství, kdo by čekal, že neumí plavat ?. Ve Strunkovicích jsme opět dali svačinu a pak jeli dál.

Ještě se nám do cesty připletl spadlý strom, na kajacích je to hračka a kanoe přenášely. Jenže já jsem zjistil, že i taková maličkost může udělat velký problém. Rozjel jsem se, jenže jsem kmen netrefil úplně správně a už mě proud tlačil někam do neznáma pod strom. V rychlosti jsem přehodil náklon na překážku a to až tak, že jsem se “přecvakl” na druhou stranu. Bez čekání jsem vyeskymoval a zbytek větví projel v pohodě. Bohužel toto moje představení viděl jen Radek, takže jsem ani nikoho dalšího nepobavil. Zbytek plavby byl již bez zajímavostí. Po půl čtvrté (podle plánu!) jsme vyrazili do Prahy.

Celý víkend bylo krásné počasí a každý den jsme najeli 18,5 km WW 1 – 2 a naplavali každý podle své chuti.

Okénko hospodáře

Náš klub byl v letošním roce hned dvakrát úspěšný při získávání grantů. Oddíl Sluníček obdržel příspěvek na letní a zimní tábor v celkové výši 18 000 Kč, klub na popovodňové opravy loděnice získal 400 000 Kč. Tyto prostředky budou již brzy použity na opravu horního patra loděnice a WC. Zdánlivě jsme tedy „za vodou“. Ale spousta práce nás teprve čeká, ať je to rekonstrukce střechy, spodního patra či oplocení. To si vyžádá další investice a každá koruna bude dobrá. A jak k tomu můžete přispět vy? Především tím, že budete včas platit členské příspěvky. Většina z vás to udělala, ti ostatní obdrží vyúčtování nedoplatku spolu s občasníkem. Chtěl bych poprosit o co možná nejrychlejší vyrovnání těchto částek.

Dále mám několik poznámek ke skříňkám a krakorcům. U krakorců je třeba v případě, že jej již nechcete využívat, jej řádně odhlásit, a to nejpozději k 31.12., jinak vám bude účtována částka i na další rok. Totéž platí i u skříněk. Poničené skříňky budou snad v brzké době opraveny, pokud si chcete namísto rozbité skříňky obsadit jinou, spojte se se mnou, vyřešíme to. Samozřejmě v tomto případě vám bude účtován poplatek pouze za jednu skříňku.

Dále bych Vás chtěl informovat, že během měsíce září proběhne inventura lodí v boxech, takže bych Vás touto cestou chtěl požádat o umístění svých lodí na patřičné krakorce a v případě, že loď nemáte očíslovánu tak si ji očíslovat.

Plánovaná rekonstrukce loděnice

Jak jsme Vás již v předstihu informovali, proběhne dle rozhodnutí valné hromady v loděnici celkem rozsáhlá rekonstrukce. Bude se jednat o kompletní rekonstrukci vstupní haly, kanceláře kustoda, zasedací místnosti, sociálních zařízení a dalších drobností na budově naší loděnice. Z celkového počtu tří nabídek jednotlivých firem byla vybrána stavební firma Jan Taraba s nejnižší cenovou nabídkou a to 558 300,- Kč vč. DPH. Stavební práce začnou v pondělí 25.08.2003 a dle smlouvy by měly skončit 5.11.2003 (smlouva je k nahlédnutí na internetových stránkách klubu v členské sekci). Z tohoto důvodu bude upravena otvírací doba až do konce letošního provozu loděnice, což je 15.10.2003, následovně: PÁ 17 – 19, SO 7 – 9, NE 17 – 20 hod. , ST beze změny. Upozorňujeme, že provoz v loděnici bude i v tyto uvedené doby značně omezen (např. nepůjde elektřina nebo voda, prach a špína atd.).Věřím, že tyto drobné překážky v zaběhnutém provozu loděnice pochopíte. Odměnou Vám bude hezčí a kulturnější prostředí pro naší společnou činnost.