Úvod
Nový Rok je již za námi (doufám, že prožit bez problémů), první číslo Občasníku právě vyšlo, tak na co se v tomto roce ještě těšit? … No přeci na spoustu zájezdů na vodu, pěších výletů (organizované sice jen pro členy TOMu, ale do přírody můžete jít i bez nás, a přestože pěší výlety nepatří k mým oblíbeným, mohu tuto aktivitu ze zdravotního hlediska jen doporučit), společenské večery s kytarou a je naplánován i jeden cyklistický zájezd.
Takže jestli jste to ještě neudělali, oprašte své vodovodní oblečení a vybavení, popřípadě helmu na kolo, a hurááá ven.
Michala ČadováStalo se
12.1.2003 - Bruslení
Když bruslit, tak na Hostivařské přehradě, že! Sraz jsme měli v 9 hod. ráno. Sešla se nás vcelku pěkná skupinka, a tak jsme se mohli "náhodně" rozdělit do dvou týmů. Náhodně to sice bylo, ale při pohledu na Mišičku, Radka Douděru a Ájíka, se nám zápas zdál skoro prohraný. Ale nedali jsme se a všichni bojovali jak na olympiádě. Byli mezi námi i tací, kteří měli vážně smůlu. Nemohu si odpustit uvést Petra Zavadu jako krásný příklad. Celou dobu si vždy krásně najel před bránu připraven náhodně letící střelu hbitě vstřelit mezi tyče (boty), ale jak se snažil jak chtěl, ne a ne se trefit. Pravda, nakonec bylo více těch střel, které letěly do brány, ale já, jakožto brankář, si pamatuji hlavně ty neúspěšné. Ještě k tomu v zápalu hry zlomil hokejku (neplést s Hokejkou) J No není to smůla. Jinak pádů bylo požehnaně, možná i nějaký ten vyražený dech. Blbnout na ledě jsme vydrželi skorem 3,5 hod.
Michala Čadová1.-2.2.2003 - zájezd na hory Harrachov
Víkend
prvního a druhého února byl téměř po roce opět věnován lyžařskému zájezdu.
Cílem byly tentokrát Krkonoše, a to Harrachov v sobotu a Rokytnice v neděli.
Odjezd v sobotu ráno v 7,15 od Lékařského domu proběhl na minutu přesně. Do Harrrachova jsme dorazili v pohodě a za krásného počasí. Vedoucí zájezdu Humpa už na třetí pokus nalezl centrální parkoviště, kde jsme se převlékli do lyžařského. Až zde se také přesně ukázalo, kdo ze zcela zaplněného autobusu se bude pouze vozit na prkýnkách (dvou či jen jednom), a kdo se bude věnovat skutečnému lyžařskému sportu, tedy běžkám.
Nás sportovců se v sobotu vyklubalo osm: Zajíc, Ájík, Tomáš Mahring, Irča, Míša, Lucka a Tomáš Procházkovi a já. Po velmi krátké poradě, zda již takto malou skupinku máme rozdělit na ty, co se cítí na delší trasu, a na ty ostatní, jsme se rozhodli držet pohromadě. Navržená trasa vedla údolím Mumlavského potoka s malou odbočkou doprava na lyžařskou magistrálu pod Plešivcem, poté na Krakonošovu snídani, hore kopcom na rozcestí pod Voseckou a doleva na hřeben.
Nahoru proti proudu Mumlavy to samozřejmě stoupá. Několik rychlejších bylo u prvního rozcestí poměrně brzo a když kolem postupně přecházeli důchodci, které jsme předtím míjeli, začali padat dotazy, zda se Zajíc nevrátil. Byl to ale Tomáš P., který se teprve dostával do tempa.
Vymákli jsme tedy malou a pěkně upravenou cestu úbočím Plešivce a pak v pohodě sjeli na Krakonošovu snídani. Sice už byl čas na oběd, ale přece jen se lépe občerstvuje na kopci než pod ním, takže jsme to vyšlápli na rozcestí pod Voseckou boudou, zvané Na Pastvině. Krásný výhled a sluníčko nám přidalo chuť k jídlu.
Naše další cesta před námi vypadala velmi neupraveně a rozšlapaně od pěšáků, nicméně jsme po ní vyrazili. A udělali jsme dobře. Po několika zatáčkách nás v protisměru překvapila rolba, která nám udělala perfektní stopu. Dál jsme tedy pokračovali v krásné nové stopě, takže to jelo, byť do kopce, téměř samo. Navíc bylo pořád nádherné počasí, takže podmínky byly opravdu optimální. Všichni jsme byli v pohodě, i Tomáš Procházka bojoval statečně a snad si to i trochu užíval.
Díky ubíhajícímu času jsme se museli kolem 15,45 rozhodnout pro sjezd zpět dolů do Harrachova. Trochu zbaběle jsme minuli sáňkařskou dráhu, která by sice byla nejkratší, zato ale neupravená a na běžkách asi ne příliš bezpečná. Takže jsme sjeli po té vyrolbované cestě, běžky ve vysoustruhovaných kolejích jely jako rychlík. Snad proto Ájík navrhoval udělat mašinku a sjet poslední úsek v téhle formaci, ale nikdo se nepřidal. K autobusu jsme dorazili včas a v pořádku. Za ten den jsme ujeli asi tak 22 (někdo říká až 25) kilometrů.
Ubytováni jsme byli v Kořenově, a to v budově bývalé celnice u železniční odbočky, nyní zvané Na Vyhlídce. Večeře byla vydatná, ti hladovější v čele se Zajícem nicméně rádi využili nabídky na přidání a původní počet pěti knedlíků znásobili minimálně dvěma. V průběhu večera došlo pak i na hudbu a zpěv.
V neděli ráno vyrazili sjezdaři autobusem do Rokytnice. My běžkaři posílení dnes ještě o Slima jsme vyrazili v 9,00 přímo z místa ubytování po žluté podél trati až k historickému mostu přes Jizeru (v půlce řeky probíhá hranice s Polskem), odtud po červené dolů k mostu přes řeku nad Harrachovem, následoval krpál nahoru k horní stanici sjezdovky Mýtiny a pak po silnici a částečně pěšky do Harrachova. Touto dobou bylo počasí ještě dobré, svítilo i sluníčko. Kousek nad centrálním parkovištěm jsme se napojili na starou celní cestu směrem na hřeben, takže jsme chtěli přejet v protisměru to, co jsme urazili v sobotu. Výstup z Harrachova na hřeben je asi 2,5 km stále do kopce, pokud člověk trochu přidá na tempu, tak se i zapotí. Cestou nahoru se už zhoršilo počasí, přitáhly mraky a spolu s nimi dost silný vítr. Než dorazili nahoru poslední členové výpravy, tak byli ti první, co si mezitím dali obídek, už dost promrzlí. Následovala cesta po hřebeni v obráceném směru než včera, sjezdy byly dost náročné díky větru a zimě. Na Krakonošovu snídani jsme dorazili už poměrně pozdě, něco po třetí hodině, a to nás čekalo ještě posledních 9 km včetně náročného výstupu na Ručičky a následného sjezdu do Rokytnice. Výstup na Ručičky je dost náročný a zabral nám tedy hodně času. Na hřebeni jsme na sebe počkali a začali sjíždět dolů. Tomáš P. zvolil pro sjezd náročným úvozem techniku posadit se na patky a nechat tomu volný průběh. A fungovalo to a i on sjel v pohodě. Ovšem z Ručiček vede do Rokytnice cesta pouze po sjezdovce. Touto dobou bylo navíc už 16,30, tedy dost tma a na sjezdovce už byla v provozu sněhová děla. Ale sjeli jsme ji všichni s elegancí a šarmem a dole jsme našli i autobus, byť byl vtipně ukrytý z našeho pohledu za stromy. Dorazili jsme v 17,05 po cca 26 (až 30) ujetých kilometrech.
Byla to opravdu náročná trasa a Tomáš P. byl bezesporu hrdina dne, že to vše ujel.
Jak jsem ale jen jako nepravidelný účastník těchto běžkových akcí vyrozuměl, byla sobotní i nedělní trasa dost výjimečná tím, že vedla po značených a upravených cestách, což prý většinou nebývá ten případ.
Závěr: Za sobotu a neděli jsme naběhali minimálně 47 km, maximálně 55 km (každý ať si zapíše do svého deníčku to, co považuje za přiměřené). Obě trasy byly skvělé a poměrně náročné. Zajícovy běžky opět přežily.
Richard Čada23. 2. - 2. 3. 2003 -- Zimní tábor Klášterka
Hned na začátku bych vás chtěl upozornit, že to původně měla být akce pro dětský oddíl.
První netradiční věcí byl odjezd - až v 8.45 z Florence. Když jsem přijel na místo (23. nástupiště), byl zde už Zajíc, Petr Kubín a malý Tomáš s tatínkem. Honza Dočkal měl ještě přijet a Lucka, Tomášova sestra, onemocněla a léčila se doma. Bylo nás tedy pět. Ale opravdu jen bylo. Tomášův tatínek se se Zajícem dohodli, že Tomáš by neměl nikoho k sobě a asi by nám na běžkách nestačil, tak to také vzdal (a udělal dobře J).
Asi ve čtvrt na deset jsme vyjížděli z nádraží v celkovém počtu 4 a Zilvar - správce Klášterky, který jel s námi. Ve dvanáct jsme dojeli do Špindlerova Mlýna. Dalším úkolem bylo vystoupat na Svatého Petra s těžkým batohem, sjezdovkami a běžkami. Celá naše skupina kromě Honzy si přivázala lyže na batohy a vyrazili jsme po modré sjezdovce nahoru. Nikdy bych neřekl, že může být modrá sjezdovka tak prudká… Po 4,5 hodinách jsme dorazili do chaty. Večer jsme se dohodli, že Petr, Honza a já budeme vařit večeře a Zajíc snídaně.
V pondělí jsme museli nakoupit, a tak jsme dali "kratší" výlet na Výrovku okruhem s celkem zajímavým sjezdem do Strážného. Ve Strážném jsme nakoupili mimo jiné i karty a vyrazili zpět do chaty. Celkem to dalo si 25 km.
Na úterý byl v plánu výlet vyšší než delší, jinak řečeno na Sněžku. Jeli jsme přes Pec na Růžohorky a z Růžohorek jsme se Zajícem vyletěli nahoru snad rychleji než vrtulník, ani nevím proč. Honza se večer tvářil ne úplně zdravě.
Ve středu nám Zilvar pustil vlek, který zde funguje, jako všechno osvětlení v chatě, na agregát. Mě osobně sjezdovka moc nenadchla, nejdřív byl led a pak zase moc měkký sníh. Honza hlídal chalupu… Ve dvanáct jsme skončili a protože se dohodlo s vedlejší chatou sjezdování i na čtvrtek, museli jsme nakoupit. Ale jen ve Špindlu. A tak jsme ve čtvrt na dvě vyrazili. Dolů to byl krásný sjezd - 10 km z kopce, jen Zajíc si trochu stěžoval, že to nejede. Jenže s nákupem nás čekal ten samý krásný sjezd, ale v opačném sklonu. Do chaty jsme dojeli v půl páté. Spočítali jsme to na 20 km ujetých průměrnou rychlostí 8 km/hod.
Ve čtvrtek jsme od deseti do dvanácti sjezdovali a pak se asi do tří
opalovali - v teplákách a bez trička natažení na lavičkách, prostě pohoda.
Honzovi se hlídání chalupy zalíbilo, a tak takhle strávil zbytek týdne.
Pátek - dnes jsme chtěli přes Výrovku dojet na Špindlerovku, do Špindlu
a domů. Ale trošku se to zvrtlo, a dokonce schválně. No prostě jsme objeli
celý Špindl po hřebenech. Ze Špindlerovky na Vrbatovu boudu, dolů na Mísečky,
do Špindlu a nahoru na chatu. Když jsme dojeli a říkali Honzovi, že to
bude něco kolem 40, tak to celé Petr shrnul do jedné věty: "Zajíc
s Tomášem dostali křeč do hlavy." Večer Zajíc celou trasu objel moudrým
kolečkem po mapě, a to mu sdělilo, že jsme ujeli 41,5 km. Dnes v noci
měl přijet Ájík se Zuzkou. Tak jsme čekali, hráli lodě (jako správní vodáci),
usínali. Přijeli v půl na půlnoc. V sobotu jsme objeli okolo Černé hory
(asi 29 km). Večer byl výborný buřtguláš, myslím, že ho vařil Tomáš J.
Pak ještě byl zákusek, ale to už nestojí za řeč.
V neděli ráno jsme uklidili, navázali lyže a vyrazili do Špindlu, kde na nás čekal Taxík - Ájíkova půjčená stodvacítka. Cestou "trošku" dřel větrák, ale jinak jsme dojeli v pořádku. Dokonce jsme to měli s rozvozem až domů.
Myslím, že to byl povedený tábor, opravdu jsme si užili, jen (?jak?) nás bylo málo…
Tomáš Mähring8.-9.3.2003 - zájezd na hory Nové Město
Odjezd jako vždy - 7,15 z I.P.Pavlova. Namířeno jsme tentokrát měli do Krušných hor do Nového města. Jakmile jsme zastavili na parkovišti pod Bouřňákem, nejdříve jsme nejistě koukali na tekoucí bláto, ale když řidič vypnul motor a Humpa řekl, že jsme na místě, nezbylo nám nic jiného, než se jít převléci do lyžařského. Sjezdaři využili blízkou Tatrapomu a černou sjezdovku, pěší se šli někam projít a my běžkaři z TOMu jsme se vydali hore do mlhy. Nejdříve to vypadalo, že s lyžema přes rameno půjdeme celý den, ale nakonec se jet dalo. Bohužel vám dopodrobna nepopíšu, kudy se to naše lyže ubírali, protože na jména mám velmi špatnou paměť a při své únavě těžko stíhám vůbec zaznamenávat cestu, kudy jedeme. Ale počasí bylo slunečné, zima nic moc. Udělali jsme si pár koleček po místních značených okruzích a jeli zpět. Cesta byla o to pestřejší, že si člověk musel secsakra vybírat cestu, aby se nezabořil do bahna.
Jelikož snad celou noc pršelo, na běžky nebylo druhý den ani pomyšlení. Snad jako jediní ze zájezdu jsme se pěšmo vydali k Neumětelům. Výlet byl již večer pečlivě naplánován, nic naplat, když Zajíc zapomněl mapu. Šli jsme tedy podle instinktu. Po silnici to ještě bylo dobré. Občas nás kolemjedoucí auto ohodilo mokrou břečkou, ale podle značek jsme se stále ještě orientovali. Poté jsme zabočili do lesa. Dále jsme třikrát skákali přes potok, brodili se sněhem, šli přes rozsáhlé nekonečné pole, potkali srnky atd., prostě dobrodružství nás hodné. Nakonec se přihodilo něco opravdu pozoruhodného. K autobusu jsme dorazili hodinu před odjezdem! To Humpa koukal. Většinou totiž chodíme hodinu poté, co měl autobus odjet. Za oba dva dny jsme mohli naběhat a nachodit něco kolem 40 km.
Michala Čadová5.4. 2003 - Pěší výlet - okolí Slap
Sraz jsme měli v 7:50 na hostivařském vlakovém nádraží. K mému údivu nás jelo hodně - 17 + pes. Než jsme se dostali do Sedlčan třikrát jsme přestupovali, ale pak nám již nic nebránilo tomu, abychom se vydali na cestu.
Ale hned na okraji Sedlčan jsme měli příjemné zpestření výletu - automobilové
závody. Víte, já se v těchto věcech vůbec nevyznám, a tak vám k tomu asi
víc nepovím, ale hodinu jsme seděli ve stráni, sledovali závody a oblaka
prachu, která se na prašné cestě zvedala, a dávali si svačinku. Asi po
pěti rozjížďkách přišli na řadu i trabanti a to byla podívaná. Ještě jsme
Zajícovi poblahopřáli k narozeninám, dostal od nás 1,3 kg čokoládových
bonbónů a nugátu, které k naší velké radosti nechal párkrát kolovat, a
mohli jsme vyrazit.
Přestože jsme šli podél potoka, cesta někdy až moc nepříjemně stoupala. Počasí bylo pěkně proměnlivé - chvíli teplo, hned studený vítr … a voda. Přihodila se nám taková věc. Zase jsme takle sestoupali k potoku a co čert nechtěl, cesta pokračovala na druhé straně. No to by ještě nebylo nic tak vážného, kdyby tam byl most. A ten tam nebyl. A nebyly tam ani žádné kameny, po kterých by se deset metrů široký potok dal přeskákat. A tak nám doopravdy nezbylo nic jiného, než spodní část těla zbavit veškerého přebytečného oblečení a bot a milý potok přebrodit. Ono se řekne přebrodit, ale voda byla na bodu mrazu a těm menším z nás sahala po pas, kameny klouzaly a každou chvíli to vypadalo, že někdo ztratí balanc. Ale nestalo se tak a ani bych to nikomu nepřála. Tak zmrzlé nohy jsem vážně dlouho neměla. Ale doufám, že i v tomto případě platí staré české přísloví: "co tě nezabije, to tě posílí" a druhý den nebudu mít zápal plic.
Oběd jsme si dali na Hrádku Kozí hřbety a u Živohoště část z nás byla již značně unavena. A pak Zajíc přišel se zprávou, že autobus jede asi za hodinu a máme to ještě kolem sedmi km ( + - to takle říkal. Tou dobou jsem ho již moc nevnímala J ) a ať trochu natáhneme krok. Na mostě přes Slapy jsme již sotva šoupali nohama, v krku vyschlo a plíce zůstaly někde na cestě. A odjez autobusu se neúprosně blížil. Na Ostrém vrchu zbývalo do odjezdu něco kolem deseti minut. Do vesnice Čím, našeho cíle, jsme DOBĚHLI s tříminutovým předstihem. Mrtví jsme nasedli do autobusu a nechali se vyložit na Smíchovském nádraží. Odhadem jsme ušli 28 km.
Michal ČadováInformace
Budeme hledat firmy
V souladu s usnesením valné hromady klubu by v letošním roce měly proběhnout
opravy loděnice a výkonný výbor klubu bude hledat firmy na provedení těchto
prací:
- výroba mříží před okna
- položení nových podlah (linoelum)
- oprava sociálního zařízení (zednické práce a instalace nových dveří)
Myslíme si, že není důvod proč nedat vydělat firmě člena klubu, pokud
splní stanovené podmínky a bude mít finančně srovnatelnou nabídku s konkurencí.
Pokud tedy máte někdo zájem kontaktujte mne na doudera@skzlichov.cz nebo
na 604 467 353.
Valná hromada klubu
Jak si někteří z vás všimli, konala se 6.3.2003 valná hromada klubu. Začátek proběhl jako obyčejně tím, že se ve stanovenou dobu nesešel dostatečný počet členů pro zahájení valné hromady. Museli jsme tedy počkat 30 minut, abychom zahájili mimořádnou valnou hromadu, dle Stanov. Nakonec se postupně "slezli" členové v celkovém počtu 34 z 66 členů (někteří přišli až po 30 minutové pauze). Pro příště bychom prosili o větší dochvilnost, vy co chodíte pozdě zdržujete zbytečně ty ostatní. Valnou hromadu zahájil předseda klubu Radek Douděra zprávou o činnosti za období od 6.6.2002 do 6.3 2003. Důležité věci pro vás co jste se nezúčastnili. Na ustavující schůzi výkonného výboru klubu byl zvolen Radek Douděra předsedou klubu, Ing. Tomáš Hocke místopředsedou klubu a Jiří Jareš hospodářem klubu. Doplnění Stanov schválené valnou hromadou klubu dne 6.6.2002 bylo registrováno MV ČR dne 22.7.2002. Škody vzniklé povodní v srpnu 2002 jsou stále v řešení s vedením SK Motorlet Praha a pojišťovnou Kooperativa, zatím náš klub obdržel zálohu 200 000 Kč. K 31.12.2002 byl na náš klub převeden tento majetek SK Motorlet Praha - budova loděnice, plato, vnitřní vybavení a oddílové lodě. K 22.1.2003 jsme převedli smlouvy s PRE, Pražskými službami, k 28.1.2003 smlouvu s Českým telecomem a k 6.3.2003 smlouvu s Povodím Vltavy. Zbývá dořešit vodné a stočné. Od 1.1.2003 má klub podepsanou nájemní smlouvu s KČT Motorlet na pronájem části 1. patra loděnice. K datu 31.12.2002 jsme uzavřeli pojistnou smlouvu s Českou pojišťovnou. Do všech výše uvedených smluv máte jako členové samozřejmě právo nahlédnout. Vše podstatné je v usnesení valné hromady.
výkonný výbor klubuSOUTĚŽ o logo
Výkonný výbor SK Zlíchov Praha vyhlašuje druhou soutěž na tvorbu loga (znaku) SK Zlíchov Praha.
Podmínky:
- použití loga se předpokládá na hlavičkových papírech, tričkách, internetu,
reklamním a propagačním materiálu
- logo nemusí obsahovat název klubu
- logo nemusí být pouze s vodáckou a sportovní tématikou
- logo může být barevné i černobílé, ale barevné provedení musí být čitelné
po černobílém okopírování
- logo musí být čitelné i při velikosti jednoho z rozměrů 2 cm
- návrh loga musí být dodán (v "papírové" nebo "počítačové"
verzi) v barevné (je-li) a černobílé podobě do 18.5.2003 na adresu SK
Zlíchov Praha, Strakonická 16, 150 00 Praha 5, nebo info@skzlichov.cz,
nebo osobně některému z členů výboru klubu
Všechny došlé návrhy budou zveřejněny na internetové adrese http://www.skzlichov.cz/loga
od 21.5. do 4.6.2003, kde bude možno se k nim vyjádřit. Všechny došlé
návrhy budou předloženy Valné hromadě.
Valná hromada hlasováním rozhodne o vítězném návrhu. Podmínkou účasti
v soutěži je souhlas tvůrce vítězného návrhu s podepsáním smlouvy o bezplatném
používání loga ve pospěch SK Zlíchov Praha na neomezenou dobu.
Odměna:
- vítěz soutěže získá nárok na bezplatný zájezd pořádaný SK Zlíchov Praha
v roce 2003 dle vlastního výběru
- vítězovi a ostatním dvěma finalistům soutěže budou prominuty brigádnické
hodiny v roce 2003.
Vážení členové,
jak jste již byli informováni na valné hromadě, došlo během posledního
vloupání do loděnice k poškození části šatních skříněk. Chtěl bych proto
poprosit všechny, aby si svoje skříňky zkontrolovali a v případě, že je
mezi poškozenými i Vaše skříňka, po dohodě se mnou přesunuli své věci
do jiné skříňky, která poškozena nebyla. Každopádně, abychom mohli zahájit
opravy, je nutné poškozené skříňky odemknout, pokud možno co nejdříve.
Dále bych chtěl připomenout, že termín pro úhradu členských příspěvků
je 30.4.2003. Příspěvky je možné uhradit i v loděnici každou středu mezi
17.30 a 18 hodin. Upřednostňuji však bezhotovostní převod na účet. Výpočet
příspěvků jste obdrželi poštou nebo e-mailem na konci února.
Brigády 2003
V letošním roce jsme se rozhodli pojmout brigády poněkud jiným stylem. Jelikož o vyhlašované termíny brigád nebyl téměř žádný zájem a já jsem ve svém volném čase spolu s třemi příchozími trávil celý den v loděnici na brigádě, což při tomto počtu považuji za ztrátu času, rozhodli jsme se, že si každý bude moci odpracovat brigádnické hodiny kdykoliv v otevírací dobu loděnice. Správce bude mít u sebe aktualizovaný (bude i na internetu) seznam prací a bude evidovat odpracované hodiny.
Seznam prací (aktuální pro duben 2003):
- demontovat neopravitelná dvířka na skříňkách v šatně (neřezat zámky)
- uklidit šatnu
- opravit a zabetonovat kozu pro můstek na plato
- uklidit terasu (odstranit všechny věci patřící SK Zlíchov Praha, je
pronajata KČT Motorlet)
- sestavit plechová vrata (okartáčovat rez uvnitř vrat, natřít zákl. barvou,
vložit polystyren a vrata snýtovat)
- vybudovat přepážku do sklepa (oddělit dřevo od briket) a navozit brikety
z boxu č.5
- uklidit všechny venkovní prostory
- opravit plot (napnout a natáhnout ostnatý drát)
- uklidit vnitřní prostory
- dokončit montáž přístřešku na pramice
- opravit beton nad schody do loděnice
- ostříhat stromy na zahradě
Inzerce
Prodám plastovou otevřenou deblovku, málo ježděná za 8500 Kč.
Pavel Drbal605 750 516
Prodám starší běžky. Perfektní skluznice.
Pavel Drbal605 750 516