Volejbalové večery

Od doby kdy jsem přišel do loděnice, jsem si mnohokrát říkal, že mezi vodáckou partou se vždycky najde pár nadšenců pro hru zvanou volejbal. Slýchával jsem jak se hraje jednou za rok volejbalový zápas. Zpočátku jsem nechápal kde. Na trávníku? A kde jsou tyče na síť. Taky jsem nechápal proč se hraje jen jedenkrát do roka, to tam opravdu nejsou lidi jež by si jednou týdně zaplácali? No zaplácali, spíš se sešli a přitom můžou plácat. Někdy v květnu jsme se párkrát sešli s Jarinem mluvícím o tom, aby se trochu víc rozhýbal život. On začal vymýšlet prázdninové společenské večery, písně měsíce, obohacení pečení kuřat kvízem. Ve mě znova začala pracovat plán s volejbalem. Blížil se tradiční zápas s Bubínkovým výběrem. To byl pro mě pokusný zápas o to kolik lidí by tak mohlo mít o volejbal zájem. Dokonce se v našem družstvu střídalo. To bylo nadějné. Nezbývalo než dát volejbal na vědomost tak jak jsem uměl, internet, nástěnka, sem tam nějaký telefon či SMS-ka a za 2 týdny jsme se prvně sešli.

První volejbálek byl báječný. Hrálo 6 lidí na 6. Upřímně, říkal jsem si že přijde jen pár lidí a na ty se nabalí další jež se v loděnici mihnou a uvidí. Trochu jsem měl obavy, že časem na pravidelné středy každý zapomene. Nestalo se. Ne že by ještě někdy se sešlo 12 lidí, ale utvořilo se hrubé zrno prakticky hrající vždy a kdykoliv. Během celé doby, od června do konce září se na hrubé zrno nabalovali a zase odcházeli noví a noví lidé. Někdo přišel jednou, někdo víckrát, někdo se přidal k jádru. Na začátku jsem samozřejmě odhadoval kdo by se tak mohl účastnit. U některých osob jsem se zkrátka spletl. Škoda. Možná, že by někteří svojí účastí strhli další. Na druhou stranu se zde objevili hráči, před letošním červnem volejbalem netknutí. A ejhle v září už začínali být platnými hráči a do míče se i
trefili.

Kvalita volejbálku byla velmi proměnlivá, výrazně závisející na konkrétních hráčích. Po některé volejbalové středě jsem byl notně unavený, tak jak se má po sportu být. Některé volejbalové středy opravdu byly spíše o společenském setkání. Jen jednou jedinkrát ovlivnila volejbalovou středu hladina alkoholu v krvi jedno z hráčů. Párkrát se však podařilo hráčům dostat se do patřičné nálady, doplnit tekutiny, a pronést pár roztomilých vět po matchi v přilehlých Smíchovských hospůdkách. Překvapením bylo zjištění, že na Smíchově se velmi často čepuje pouze 12°. Sportem k trvalé invaliditě, to je častá věta mé doktorky. Zde se však zcela dozajista nenaplnilo. Jasným svědectvím je pouze jeden zlomený nos. Hráč se vší silou netrefil do míče, ale do nosu spoluhráčky. Volejbalová středa tedy spíše byla ku zdraví, jak fyzickému, tak i duševnímu. Přišla však brzká říjnová tma a ziminka. Nezbývalo než středeční volejbal přerušit až do teplejšího období.

Věřím, že příští rok se přidají i ti, kteří letos váhali nebo snad měli jiné důvody proč se neúčastnit. těším se na vás na všechny i na vaše další kamarády, jež mohou obohatit klub, při další volejbalové středě. Určitě bude, někdy asi v květnu. Do té doby se však neflákáme. Volejbalový tým SK Zlíchov, je přihlášen na Kobylyský pohár 29. listopadu (viz http://www.boucek.cz/volejbal.html ). Chceš-li se k nám přidat rád tě uvítám stačí mě kontaktovat. Určitě uvítáme i družstvo patřičně střídmě oděných roztleskávaček.

Jirka Myslivec
Pohoda před zápasem

Je to nápor, dobře hrát

Hlavně se trefit

Ááá

Vrazíme do sebe?

Pohoda před zápasem
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz