27. - 29. 3. 2009 SnowKajakX
V únoru, léta páně 2007 za mnou přišel majitel jedné profláklé webové domény, že bychom mohli jet na mistrovství světa ve Snowkajaku. Ptáte se co to je? Strašná uchylárna. Čtyři blázni jedou vedle sebe z kopce dolů v kajaku a na sněhu.. A kdo dojede nejdřív, tak postupuje dále.. Atd, atd.Až do finále..
No a já, jelikož mě vždycky dokázaly nadchnout akorát ptákoviny, jsem souhlasil. Sehnalo se pár lidí a jelo se..
No a od té doby se snažíme jezdit každý rok.
Pravda, sestava se malinko pozměnila, ale to nijak neubralo na veselosti a „nesmyslnosti“ této akce, směle konkurující například tzv. schodaření nebo tolik oblíbenému lyžování po nefalšovaných betonových schodech.
No a tak se v pátek 27.3.2009 naložily bedny s jídlem, zbrusu noví Špunti, lyže a s lehce pozměněným povelem populární dvojice Šimek & Grossmann „na Obertauern Zajíci, na Obertauern“ jsme vyrazili.
Cesta uběhla za pomoci veselých kalíšků rychle a plus mínus Zajícův autobus jsme tak kolem jedné byli na místě.
Část zalezla do auta, otrlí mazáci pod stan, ještě otrlejší pod širák a šlo se chrnět :-)
Ráno mě vzbudil čísi nepříjemný hlas, který jak poškrábaná gramofonová deska pořád dokola opakoval slůvko „vstávat“, „vstávat“.
No tak jóó teda..
Vylezli jsme se Zubem ze stanu do prosluněného alpského rána, kolektivně se vrhli na domácí výrobky našich kočiček a šup na trať.
Letos byla velice příjemná absence jakéhokoliv startovného a zároveň štědrá podpora RedBullu, hlavně co se drinků i samotných RedBullů týče.
Po registraci se náš tým „rozdvojil“ jelikož část jela pouze na lyže a část šla závodit. Zub s Jančou nám tedy popřály hodně štěstí a odpojily se.
My ostatní jsme se nechali rolbou vyvézt ke startovní trati, kde nám sklapla čelist.. V první chvíli to totiž vypadalo, že se nejedná o trať, která by šla projet bez krve za pomoci standartních fyzikálních zákonů. Několik vysokých klopených zatáček, vostrý sešup pod mostem a závěr v „dobržďovacím“ bazénu nám moc jistoty na přežití nedával..:-)
No.. Nic není tak horké, jak se to uvaří a tak jsme po několika cvičných jízdách zjistili, že trať je vlastně relativně pomalá a bezpečná (bylo nám to skoro líto a zároveň jsme byli rádi :-)) )
Jako první z naší skupiny šel na start RedBull SnowKajak 2009 Tomáš. Kvalifikace se jela stylem jedné jízdy, kdy byl závodník sám na trati a počítal se čas. Po Tomovi jsme nastoupili i my ostatní a všichni jsme postoupili do dalších bojů. Postupujících bylo celkem 64.
Další jízdou, tentokrát již formou klasického krosu jsme se všichni kromě Míši a Lucky dostali mezi 32 jezdců. No a tady už jsme měli smolíka. Tomáš po nezvládnutí kajaku a následných hodinách již neměl rychlost, aby dohnal své soupeře a skončil na třetím, nepostupovém místě.
Můj Špunt jel bohužel tak rychle, že se sám zpomaloval o závodníka přede mnou a tudíž ani já jsem nedojel v potřebném umístění umožňující postup dále. Nejblíže k dobývání vavřínů měla Zuzka, která elegantním přeskokem dojela na druhém místě, ale cestou jí spadla helma a dostala tudíž „Disco“ (diskvalifikace) :-(
Tímto pro nás závod jako takový skončil, ale jinak jsme si to užívali dále. Vždyť párky, pivko, RedBull i jiné drinky zadarmo, krásné počasí a fajn kapelka za to stály, ne?:-)
Po vyhlášení výsledků jsme se odebrali na večeři k našemu „punkovému“ čtyřkolému obydlí a poté na večírek pořádaný RedBullem. Lidí tam nebylo moc, ale těm co přišli, se zřejmě vryjí do paměti některé vypečené kousky naší puberťačky Lucky :-))
Druhý den jsme se pak všichni, včetně hudrujícího Zajíce odebrali na sjezdovky. Jen Tomáš se povaloval celý den v autě a nejspíš přemýšlel nad tím, jak to zařídit abychom příští rok vyhráli a aby byl SnowKajak 2010 ještě lepší než ten letošní..:-)
Doufejme, že něco vymyslel :-)
A na závěr pár poznatků jednotlivých účastníků:
Janča
Přátelé, kamarádi,
kdyby to někoho zajímalo, při cestě zpátky jsme urazili 480,9km, jeli
jsme 6 hodin 58 min, z toho jsme se pohybovali 6h 9m a 49 min stali (ale
je v tom i čekání na semaforech:-), maximálně jsme jeli 118km/h a průměrná
rychlost byla 68km/h. Překonali jsme převýšení 9356m, z toho jsme 4017m
stoupali a 5339m klesali, tj. v Praze jsme o 1322 metru níž než jsme byli
v Obertauernu.
Tož to jsou od mně všechny podstatné informace, bez kterých jste jistě neměli klidné spaní (s paní) :-)
Kuba
A já to ještě doplnim..
Jeli jsme autem, které mělo čtyři kola, jeden volant a dálnicí znuděného řidiče, kterému tímto děkuji za bezpečnou cestu. Dále naše auto mělo výfuk a sedm dalších pubescentních floutků dobrovolně se rakvících s kajakem na sněhu. Kromě výfuku jsme měli i přední sklo, které nám zabraňovalo samou nedočkavostí vyskočit z vozu a do Obertauernu doběhnout. A v neposlední řadě jsme sebou měli i lyže, které by, v případě nekvalitního sněhu nebo počasí velice dobře posloužily jako zápalná oběť Obertauernovi (obdoba českého Krakonoše a německého "Rýbrcára").
Jo a poznámka na závěr: statisticky to vychází tak, že příští rok už vyhrát musíme..
Zajíc
Nevim co všichni vyděj na lyžování v Alpách.. Teda vůbec na lyžování...
Lucka
Předsedkyně klubu sebevrahů, Japonečka, Zombie-bagr, Terénní beruška,
variace ,,Děvky a Trpajzlíci“ ještě v kombinaci s kajaky na sněhu, hektolitry
Redbullu, tábořením na P7 a vršky rakouských Alp - to prostě NEMOHLA být
normální akce! A taky že nebyla :oD !!!
Tomáš
Původně jsem neplánoval jet a jel jsem. Původně jsem neměl závodit a závodil
jsem. Původně mělo být hnusně a bylo krásně. Prostě povedená akce, letos
s pomalejší tratí, ale bezpečnější...
Jakub
Foto: Tomáš
Odkaz na velkou fotogalerii na www.h2omaniaks.com
