Silvestr 2007 na Pěnkavčím vrchu

Neuvěřitelné se stalo skutkem, ano po více jak půl roce sem konečně dokázal vyplodit Humpovi tolik slibovaný článek o Silvestru na Pěnkavčím vrchu v Krkonoších. Vím, sem hrozný, už si ale sypu popel na hlavu, nějak nestíhám, příště se už polepším, opravdu…V době kdy každý plánuje dovolenou na léto a nebo se vyvaluje na březích řek, koupališť a nebo domácích bazénů a věnuje se grilování mas nebo jen sebe na sluníčku, já se snažím vzpomenout na všechny zajímavé okamžiky silvestrovského výjezdu do zasněžených Krkonoš a snažím na nic nezapomenout co se tam odehrávalo. Pro ty, kteří mě neznají a marně pátrají ve svých hlavách, kdo to vlastně píše do kanoististického občasníku za „nováčka“ , připojuji svojí stručnou charakteristiku:

185cm vysoký černovlasý exot, kterého je možné spatřit na společenských večerech nebo občas (zatím na jednom) na vodáckých zájezdech a vždy v doprovodu své blonďaté přítelkyně Kristy a zrzavého maďarského ohaře Endyho, do objevení horského kola zarytý člen SSK Motorlet, který opustil oddíl s vydinou „profesionální“ kariéry závodníka na horských kolech, pro většinu členů nezapomenutelný svým kulinářským uměním při tvorbě knedlíků a rajské? ( pro ty co nezažili na 1 pytlík houskových knedlíků 6l vody, je to divné ale nepovedli se?), z „profesionální“ cyklistiky zbyly vzpomínky, omrzlé ruce a zjizvené končetiny, zálibou extrémní sporty a testování fyzické výdrže a realizace všemožných bejkáren

S mojí přítelkyní jsme neměli žádný výrazný plán na trávení Silvestra, při jednom ze společenských večerů nám Zajíc nabídl, že parta z loděnice jede strávit Silvestra na hory, tak jestli nechceme jet také, bez řečí jsme do toho samozřejmě šli. Protože takovéto akce jsou vždy zárukou dobré zábavy.

Akci pořádal David Böhm, akce se konala na Pěnkavčím vrchu nad Velkou Úpou, nemohl sem se dočkat až pojedeme, protože je tam opravdu krásná příroda, chatu jsem moc dobře znal , jelikož jsme tam již dvakrát byli s davidovým bráchou Tomášem, který jednak dříve také do loděnice chodil a se kterým jsem závodil na horských kolech. Chata se nachází až na vrcholku Pěnkavčího vrchu a nelze se tam dostat jinka než po svých a není tam žádná civilizace, jen krásný výhled a zasněžené stráně.

Moc dobře jsem věděl co nás čeká a raději jsme to moc Kristy nevyprávěl, protože ta cesta nahoru je dost náročná, a nechtěl jsem jí předem kazit náladu, ale pak ta nádhera stojí fakt za to. Kvůli Kristynině práci jsme mohli jet až 31.12 brzo ráno, to už ale ostatní byli cca 2 dny na chatě a rekreovali se. Moc věcí jsme si nebrali, protože s vidinou, že to všechno táhneme nahoru v teplých nás usměrňovala.

Ráno jsme vyrazili směr Velká Úpa, přes noc padal sníh,takže cesta byla docela zajímavá, trochu jsme se ztratili v mapě a v jedné vesnici se trochu ztratili-určil sem špatně azimut a vypadalo to že naší Feldou budeme razit novou cestu, cesta vedla mezi poli a díky nové sněhové peřině nebylo patrné kde vede cesta a kde se nachází pole, nemohlo to dopadnout jinak, než že jsme měli hodinářskou vteřinku a skončili jsme v příkopě, nahoru nešlo vyjet, tak nezbývala jiná možnost než sjet na pole a pokračovat pár metrů po něm, než se naskytla možnost po nějaké jézeďácké cestě dostat zpět na zasněženou silničku. Velmi se mi líbí terénní auta, ale nebylo zrovna mým snem zkoušet off road s Ferdou.

Docela jsme se si oddechli, že vše dobře dopadlo, vše se obešlo bez promáčklých plechů a žádných ztrát.Vyzkoušeli jsme si, že Felda nemá až zas tak špatný nájezdový úhel, ale doufám že už na další testování nedojde?, pak už naše cesta probíhala bez dalších komplikací a dorazili jsme do Velké Úpy, kde jsme měli nechat auto a pokračovat po svých, ale vzhledem k tomu, že byl Silvestr, nebylo možné zastavit nikde na parkovištích, jelikož byla naplněna k prasknutí,tak nám nezbývalo nic jiného, než zaparkovat na krajnici u hlavní úpské silnice a modlit se, aby tam příští den až budeme odjíždět auto ještě stálo.

Z kufru jsme vypustili Endyho a začali si připravovat výstroj na horolezecký výstup na Pěnkavčí vrch. Jelikož jsem moc dobře věděl co nás čeká, a jelikož jsem galantní všechno co jsem mohl připevnil jsme si na svůj batoh a Kristy naložil menší batoh. Vázal sem a vázal, až to dopadlo tak, že se batoh nemohl ani zvednout, připadal sem si jak při soutěži ve vzpírání, nakonec jsem to nějak na svůj hrb dostal a mohli jsme vyrazit, do této doby jsem obdivoval horské nosiče a vůdce,ale po pár krocích s brutálně naloženým batohem to pro mě byli ti největší frajeři pod Sluncem?, v pravidelných intervalech jsem byl od Kristy bombardován dotazy známými ze Schreka, jestli tam už budem, a já jsem zarytě lhal, že už je to opravdu kousek? .

Cesta probýhala výborně s každým krokem dopředu jsem vyfasoval ránu po hlavě od uvolněného pytle s Endyho granulemi, které jsem si velice inteligentně připevnil na batoh. Endymu se šlo výborně, protože nic netáhnul - zmetek jeden si to umí zařídit, v příštím životě bych chtěl být psem u nás doma? já mu táhnul misky, žrádlo, pelech atp.zhruba v půlce cesty v největším stoupání po zasněženém ledu Kristy dostala astmatický záchvat a vypadalo to, že naše horská skupina bude mít první ztráty, vypadalo to dost děsivě, ale nakonec se jí povedlo rozdýchat a mohli jsme pokračovat dále.

Po náročném výstupu jsme už konečně dorazili k chatě, ten nádherný klid a žádná civilizace byli opravdu odměnou za náročný výstup. Kristy jsem po absolvovaném výstupu udělil pochvalu před nastoupenou jednotkou, protože pěkně šla a na netrénovaného jedince to vysmahla pěkně. Nebudu dělat ramena, i já sem se už těšil až budeme na chatě.

Na chatě jsme se pozdravili s kamarády, některé jsme znali a některé ještě ne, ale během večera se už poznali. Po ubytování jsme se ještě vydali na sjezdovku a Kristy šla na hodinu jezdit na fošnu a já s Endym jsem jel na skialpy, sněhu ubývalo ale stále se dalo pěkně lyžovat. Po příchodu z lyží se začal scházet zbytek osazenstva, někteří byli lyžovat na nedaleké sjezdovce, část vedená Zajícem byla na běžkách a David a spol byli na kluzácích na Sněžce.

Když jsem spatřil výrazy v obličejích některých kamarádů, bylo mi jasné že již pár večírků proběhlo, takže Silvestrovský večer spočíval v tom, že tak do 18 hodin probíhalo osobní volno, které bylo věnováno osobní regeneraci a k obnovení základních životních funkcí. Když jsem viděl například Ajíka, tak sem chtěl volat na transplantační jednotku aby ho zařadili na seznam čekatelů na transplantaci jater, ale po pár hodinách už byl čilý jak . Když jsme se sešli všichni ve společenské místnosti vypukla ta správná oslava, začal se pořádně míchat alkohol, plácat všechno dohromady. Pak holky Trnkovi přinesli barvy na malování na tělo a začala ta správná sranda, proběhla lekce bodypaintingu, díla jednotlivých umělců se mi podařilo zachytit na fotkách, které si můžete prohlednout i vy. Někteří byli tak znaveni alkoholem, že se příliš nebránili, ale některé bylo potřeba kamarádsky podržet a spoutat?, pak došlo na nafukovací balónky, při kterých se Markéta vrátila do dětských let a výborně si vyhrála a vymodelovala nějaké neurčité zvíře. Pomalu nastávala půlnoc a tak jsme si vzali šampus a šli před chalupu a s přicházející půlnocí začali odpalovat špunt po přípitku jsme sledovali krásný ohňostroj, po jehož utichnutí jsme ještě chvíly poseděli a pomalu šli spát.

Ráno, jsme se všichni vydali ven část šla na běžky, někteří na sjezdovku a já s Endym opět na skialpy..Po obědě jsme uklidili a posléze opustili chalupu. Takže jsme se všichni rozloučili a začali se spouštět každý ke svým autům, někdo parkoval u Spáleného mlýna jako Škvorák se Zubem, Ajík originálně někde mezi Úpou a Spáleňákem, takže si k autu razil svojí vlastní cestu, já s Kristy a Endym jsme jeli přes Portášky až do Úpy, cesta dolů byla výrazně jednodušší než horský výstup den předtím. Auto na nás naštěstí čekalo, tam kde jsme ho zanechali. Mrzelo nás, že už musíme odjet do Prahy, jelikož na horách bylo opravdu krásně. Na závěr bych rád poděkoval za to, že jsme se mohli zúčastnit této vydařené akce a těm co tam nebyli nezbývá než závidět a těšit se, jestli se třeba na letošní Silvestr nebude opakovat.

Dan Černý
Kuba

Ájík

Ještě Ájík

Jana

Ájík a Kuba

Zajíc

Kuba

Kuba
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz