8. 5. 2004 Sázava pro děti II

8. května jsme opět vyrazili s dětmi na Sázavu.

Oproti minulé, dubnové plavbě tu bylo několik rozdílů:
1. žádné dítě nejelo tehdy i teď
2. bylo výrazně více vody (35 kubíků oproti 9 minule)
3. byla docela zima, ale tak hrozné to taky nebylo
4. jeli jsme až do Pikovic
5. docela se to cvakalo

Na začátku se děti shromáždily ve vracáku, aby k nim zastupující ředitel Jícha pronesl úvodní řeč v tom smyslu, že to nebude žádná sranda, ale jet že musí.

Týnec projeli všichni v pořádku, jen Dana Klímová přenášela.

S cvakuntím jsme tedy čekali až do Podělus - a kdo to byl? Jirka Myslivec. Sice se vymlouval na dětičky, ale stejně mu to nikdo nevěřil. To bylo ale jeho poslední cvaknutí. Definitivně. Jinak Podělusy všichni ostatní v pořádku, jen Dana přenášela.

Pak se přiblížil Brejlov, tentokrát šel po jezu, všichni zvládli, jen Dana přenášela.

Na Kaňově bylo tolik vody, že děti proskakovaly šlajsnou bez cizí pomoci - a kus pod šlajsnou zaplaval Marek.

Krhanic jsme si skoro ani nevšimli (dokonce ani Dana), a přišla Pěnkava. Bylo tolik vody, že přenášení nepřicházelo v úvahu, tak museli všichni jet - i Dana. Bylo to neuvěřitelné, ale nikdo nezaplaval, všichni pádlovali jak o život.

Co se ale nestalo: s Jirkou to zahoupalo a najednou byl hlavou dolů. Na tom by ještě nebylo tolik zvláštního, to se stává, ale on ZVEDNUL!!! Poprvé!!! Prostě u každého je to jednou poprvé a Jirka se radoval jak malý kluk!!!

Následovaly rychlé, vodnaté peřeje, ve kterých plavalo několik "amatérských" deblovek z půjčovny, a do jedné z nich se nabořil Marek - a zopakoval si plavání. Příště se plavajícím kánoím obloukem vyhne.

Lesní šlajsnu se všem podařilo najet uspokojivě a za odměnu nás čekaly klobásky a kuřata v Kameňáku.

Protože jsme byli všichni plní síly, pokračovali jsme dál. Jez v Kameňáku nepředstavuje žádné problémy, Žampach byl také sjízdný šlajsnou.

Pod Žampachem dostal Jícha dobrou náladu a navedl nejdřív děti do ostrého vracáku pod skalou. Nejvěrněji ho kopíroval Marek - a doplatil na to třetím cvaknutím. (A Jirka? Zvednul podruhé! To už ale tolik pozornosti nepřitahoval, od nynějška to budeme považovat za normální.) Potom navedl Jícha celý peloton pěti dětí do soutěsky mezi skalami. První čtyři děti to ustály, Ondra se naplácnul bokem na skálu a pozadu vycouval (ovšem už hlavou dolů) do jiného ramena Sázavy.

Na konci plavby ale byly dětičky odměněny Pikovickou cukrárnou, takže budou jistě rády vzpomínat.