08. - 09.03. 2003 Jirkáčův svátek & Rolava

Na Rolavu jsem chtěl jet již loni, když mi informace o chystaném výletu přišla mailem zrovna v den, kdy v Metru referovali o kamionu s pivem, který se do ni zřítil.

Sraz v 7.30. noci před loděnicí na Zlíchově není nic příjemného. V 7.00 nakládáme s Katkou lodě na Bohemce a míjíme se s Karlem, který si od Jíchy správně pamatoval, že sraz je u benzínky vedle loděnice, ale zapomněl, na kterém břehu. Na Zlíchově jsme první, postupně přijíždí Jirka, Jícha, Karel, který se na druhém břehu nikoho nedočkal a Cyril. Nakládáme a asi 10 minutovým zpožděním vyrážíme k železničnímu mostu, kde nakládáme Mokrejše (doufám, že je to kromě příjmení i přezdívka) a na Strahov, kde na lepší adrese sídlí jeho loď. Ve Varech jsme téměř na čas, na sraz s Jirkáčem dorážíme v okamžiku, kdy nám volá, kde jsme. Zatímco kolem nás valí pěkná Ohře a Jirkáč převazuje loď na Jirkovo auto, Jícha probírá SMS s vodními stavy a zjišťuje, že Rolava vodu nemá, na horách ještě netaje. Na Úterák (Úterský potok) se nám moc nechce, když jsme přijeli od Prahy a spát budeme v Mariánské. Nakonec se rozhodujeme, že se podíváme na horní Teplou, Úterák máme v záloze. Za Cyrilova navigování ("Neměli jsme tady uhnout?" "No měli.") se vydáváme postupně do Vodné, kde hledáme neexistující vodočet a dohadujeme co pojedeme (Jícha nám stejně dává na výběr jen jestli pojedeme tohle nebo Teplou), do Bečova a pak ještě kousek proti proudu. Tady už začíná být vody docela málo, tak se většina výpravy rozhoduje o návratu do Bečova. Když i Cyril váhá, jestli se nepřidat k Mokrejšovi a jet odtud, nezbývá, než abychom to rozhodli já s Katkou. Jedeme (trochu drncáme, ale nemůžeme to přiznat) do Bečova, kde na nás čekají ostatní, kteří zatím převezli auta, nasvačili se a promrzli (málem dokonce tvrdí, že se stačili podívat i na zámek). Je sice zima, ale svítí sluníčko, po obloze se ženou bílé mraky a na březích leží ledové kry, od kterých jsou čerstvě do oranžova otlučeny olše. Na jarní rozjetí je taková mírně přischlá jednička ideální, plujeme krásným údolím, ani nám není té Rolavy líto. První jez většina z nás přenáší, jen Karel s Cyrilem si vychutnávají slast sjet 2 metry po betonu a po krk se zabořit do ledového válečku, Karel si to navíc zpestřuje pomocnou smyčkou ve válečku a jedním eskymákem. Mokrejš si přenášení vynahrazuje tím, že sjíždí do vody po betonové navigaci - dívá se na to pěkně, jen nerozumím tomu, proč nejel jez, z hlediska ošoupání lodi a zanoření do studené vody to vyšlo na stejno. Řeka je dost regulovaná a cesta ubíhá rychle. Další jez přeskáčeme všichni a poslední naopak všichni přenášíme. Zatímco se smějeme a občerstvujeme, Karel se po břehu snaží dohnat svoji loď, která během přenášení (bez cizí dopomoci) vyrazila napřed. Končíme na brodu za třetí dřevěnou lávkou přes golfové hřiště nad přehradou. Večer nám Jirkáč pouští video z Rakouska, hrají kytary a já s Katkou užasle posloucháme o sjíždění potoků, o jejichž existenci jsme často ani netušili.

Přes noc nasněžilo, obleva, která by naplnila koryto Rolavy, nepřišla. Po snídani vyrážíme na potoky, které včera jeli Haf & spol. Naviguje Cyril "nejkratší" cestou. Po několika hodinách jízdy neznámými kraji a Fernetovou Zónou nám nezbývá než věřit tvrzení, že voda pod mostem, na kterém stojíme, je Kosový potok. Koneckonců vypadá to sjízdně, tak co. Po krátké cestě vrbičkami se potok vydává pěknými peřejkami trochu z kopce. Optimální stav je asi trochu vyšší, tak střídavě kličkujeme mezi šutry a drncáme přes ně. Jirka si je prohlíží i zespoda. Cesta je navíc zpestřována i stromy přes vodu, tak nepostupujeme zrovna rychle. Jeden z nich také zvyšuje Jirkovo skóre. Končíme u dalšího mostu a při odjezdu objevujeme vodočet (stav 40, pro ideální splutí odhadujeme 50). Přejíždíme v gumě na přítok Úterského potoka - Hadovku. Je už dost pozdě, a tak jedeme jen poslední asi 3 km úsek před soutokem. Karel už je zmrzlý, takže šetříme čas na jeden převoz auta. Katka se koupe pod prvním stromkem asi po 100 meterch jízdy. Překonávání dalších stromů již jen vyvolává smích a obdivné mručení účastníků výpravy. Potok vede úzkou divokou roklí, která je korunována ruinou hradu Gutštejn. Končíme asi v půl páté u ústí do Úterského potoka a vyrážíme na Prahu. Poté, co Jíchu přesvědčíme, že cena 14.000 kč za zájezd by se asi měla přepočítat, se postupně rozcházíme.

Děkujeme, že jste nás vzali s sebou.