5. - 9. 5. 2006 Piemont

Tak trochu narychlo jsem se rozhodl, že pojedu do "Francie" s Kečupem, Fíkem a dalšíma, který jsem do toho zájezdu ještě neznal (nebo jen podle jména a od vidění). Nakonec se Francie změnila na Piemont a místo na týden se jelo na 4dny, protože jsem na týden nemohl já a ostatní vlastně taky ne…

Pátek 5.5. (Cesta)

Nakonec nás jelo 6 - Kečup, Fík, Břeh, Krupizna, Kopeček a já. Odjíždělo se od loděnice Konstruktivy, sraz jsme tam měli v 19:00. Navázali jsme, počkali na Ondru a vyrazili směrem…do Makra. Nakoupit ještě pár věcí, teda piv ;-) Ani nevim v kolik, prostě večer jsme vyjeli z Prahy směrem na Verbanio v Itálii. Cestou jsme ještě u pumpy koupili mapu a mohlo se vyrazit do zahraničí. Dojeli jsme navigovaní gpskou asi v 6 ráno ( z Prahy něco málo přes 800km) a zalezli jsme do spacáků. Vyspali jsme se asi čtyři hodinky a hurá na vodu!

Sobota 6.5. (Verzasca)

Ráno jsme ještě ochutnali od Kopečka pravý Turecký čaj a posilnění a probuzení se vrhli do údolí Verzasci na střední (a asi část dolního - pod nesjízdnym vodopádem) úsek nad přehradou. Slibované holky v plavkách i bez, kterými je tahle řeka známá bohužel nebyly (nebo naštěstí? Prej se člověk pak moc nesoustředí na pádlování:-) ), protože bylo lehce pod mrakem. Pomalu se rozjíždíme a užíváme si vodu.

Cestou nás čekal jeden nesjízdný vodopád, kde voda padá neznámo kam pod skálu a nedá se prohlédnout ani odjistit (teda on by možná šel skočit, ale…). Tak jsme ho přenesli a aspoň jsme si někteří sjeli navlhlou skálu, která měla dojezd až do vody (případně do protější skály). Následovala další technická místa, průskoky mezi kameny, splaz po placatým šutru a další vodopádek, nebo spíš takovej bordel, kam většina vody padala pod skálu a část tekla vpravo hezky čistě dolů. Z té části půlka narážela do kamene a půlka odtékala pryč. Řekli jsme, že nejedem. Ale Kopeček řekl, že jede… Tak rychle pro foťák, ještě nám vysvětluje, že nájezd je v pohodě a co udělat kdyby nás to hnalo do skály… Stejně jede jen on. Nájezd mu vyšel skvěle a hladce dopadá dolů. No, vypadalo to hezky, ale už máme přeneseno, tak nasedáme a jedem dál.

Cestou si nás ještě fotí pár turistů a už dojíždíme ke skokům s válcema na konci našeho úseku. Kopeček s Krupiznou jedou rovnou. My ostatní se jdem radši podívat a pak se vzájemně jistíme. Nejdřív jede Kečup a Břeh. Na prvním skoku Kečup dole svíčkuje, druhej, s poměrně velkým vejvarem zvládaj oba v pohodě. Tak jdu nahoru a jedem s Fíkem. Skáču první skok, dole taky trochu svíčkuju, ještě záběr a jsem venku. Přistávám u válce ve vracáku a čekám na Fíka.

Vidím jak jede, záběr na hraně, ale nějak mu to nevyšlo, válec si ho chytá a cvaká ho. Najednou je špičkou lodě pod skokem a nemůže zvednout a ani se nadechnout. Bojuje celkem dlouho, ale loď sedí zaparkovaná ve vejvaru a netváří se, že by chtěla ven… Už jsem myslel, že budu muset ven já s házečkou,ale nakonec jde ven Fík. Po chvilce vyplaval a plave ke břehu. Ještě stíhá doplavat ke mně do vracáku a značně udejchanej leze na břeh.

To už je tu i Kečup,ale vidí, že je vše ok, a tak sleduje, kam jede Fíkuv Spunt. Ještě se proplachuje v druhym válci a jede dál. Vyrážím teda za ním. Ale druhej vejvar mezi skálami si pro změnu chytil trochu mě. Eskymuju a daří se mi vyjet ven. Dole je Kopeček s Krupiznou, takže se o loď postaraj. Ale nikdo neví, kde je pádlo. Loď je po chvíli opravdu na břehu, ale pádlo nikde a bota z lodi taky nikde. Pádlo se prej seklo někde vejš mezi šutrama, po chvíli vidíme, jak plave a seká se u další skály, na kterou ale stíhám dolýzt a pádlo vyndat…

Hurá, tak máme všechno, kromě tý boty. Rovnou koukám na další skok a mávám na Kečupa, kudy má jet. Je tam další celkem slušnej válec,ale nic zapeklitého. Za válcem kousek klid a pak ještě mezi kamenama takovej fofr dolů. A pak už konec. Kečup projel v pohodě, tak zatím co vysedá a jde jistit, vracím se k lodi. Závěrečné válce taky projíždím a za chvilku už se škrábem s loděma nahoru k silnici. Spokojeně se převlíkáme, někteří se jdou umýt (ti nejsmradlavější), svačíme, posloucháme muziku (mimochodem jsme měli opravdu široký výběr, od hip-hopu všech možných řečí, přes techno, SKA, rock až po metal:-) prostě vydařená akcička se vším všudy), navazujem a vyrážíme směrem k pověstnému Canobinu.

Dole u kostela, kde se končí spodní soutěska jsme potkali partu Britů, prej jeli a prej dobrý. Je jasno, pojedem taky. Na nasedacím místě ještě koukáme na vodu, prej je míň, asi to "nebude takový maso"…Na spaní jsme našli krásný místo nahoře v kopcích, když se pokračuje ještě dál po silničce nad Canobinem nahoru…Bylo tam fotbalový hřiště a nějakej park, kde chovali žáby a koaly :-)) (žáby jsme viděli nejen na značce,ale i v jezírkách pulce, ale koalu žádnou:-)) divný,no ) …Večer Břeh s Fíkem ogrilovali maso co měli z Prahy, a tak nějak v klidu začal první večírek. Povídalo se všechno možný, spát jsme šli po půlnoci…

Neděle 7.5. (Canobino)

Ráno jsme vstávali úměrně tomu kdy jsme šli spát, takže celkem příjemně pozdě ;-) Po snídani jsme začali balit, vysypali jsme popel z grilu do popelnice, zabalili spacáky, karimatky… A najednou koukáme, popelnice nám dává kouřový signály! Tak hurá s ešusama ke studánce a hasit :-D Sjeli jsme zpět k nasedacímu místu (je zde cedule Cavaglio Spoccia a most přes údolí, vodní stav podle placáku ve vodě, měl by koukat z vody), převlíkli se a Břeh se vydal s autem dolu ke kostelu. Zatím co jsme na něj čekali, tak jsme se opalovali a shazovali kamenný laviny ze srázu do řeky. Nakonec jsme si vzali na pomoc kolečko, které jsme tu našli a pak už vyhlédnutý šutr nevydržel a sesypal se dolů. Můžu jedině doporučit, je to supr zábava! ;-)

Hned po stržení laviny přijel Břeh, prej se mu podařilo někoho stopnout až těsně před koncem, takže se asi celkem prošel… Kolem projíždějící auta na nás zírali (teda zírali lidi v nich), asi dvakrát dokonce zastavili a varovali nás, že je to moc nebezpečný, že se tam i někdo utopil, že za 300m je nějaký těžký místo a tak. Nevim, jak na to ty lidi přišli, protože Canobino je pověstný svou nepřístupností - je to říčka zavřená téměř celou dobu v soutěsce s kolmými skalami, bez možnosti úniku, ale také přístupu kohokoli pěšího. Každopádně nás pobavili, ale velké povzbuzení to nebylo.

Sešli jsme dolu k řece takovou cestou necestou, Fíkovi tam sešla i loď, naprosto sama a bez pomoci a tak ho opustila jedna boční opěrka. Aspoň mohl využít jednu zbývající botu jako náhradní opěrku. Kaňon, ve kterém je řeka zaříznutá je opravdu krásný. My měli trochu míň vody, takže místama to byla trochu šutrovačka, ale napjatá atmosféra byla stejně.Pořád nás čekalo jedno místo, které se nedá prohlédnout, přenést a ani odjistit = tzn. musí se jet rovnou. A je v něm velkej válec.

Cestou jsme přenášeli jedno nebo dvě nesjízdná místa, ale všechno se dalo dobře odhadnout cestou. Pak přišlo to pověstné místo. Ale díky stavu vody tu ani nikdo nezaplaval, válec nedržel až tak moc jako znám z vyprávění. Pak jsme ještě přenesli závěrečný sifon. Zde přenášení není moc dobrý, leze se po kamenech, takže to chvíli trvalo. Ale sifon tam byl opravdu ukázkový - prostě díra, do který voda padala jako když vyndáte špunt z vany (ale průměr odtoku byl tak 20krát větší). Ale ještě před nasednutím se už ukázal závěrečný pohled na kostel. V Hydru to popisovali, jako že když uvidíte kostel, máte to za sebou. Je to asi těžko popsatelný pohled, sice jsem to vyfotil,ale ten pocit na fotce vidět není.

Večer jsme se ještě stavili podívat na San Bernardino, ale bohužel nemělo vodu, vůbec žádnou, i do "pochcaných schodů" to mělo dost daleko.Proti potřebným 2-3 kubíkum/s tam tekly tak 2-3 kýble/s. Škoda, no, tak přejíždíme teda do Švýcarska na Inn.

Vypadá, že dnes se utáboříme až pozdě v noci a tak je večírek v autě. To asi moc popisovat nebudu O:-) prostě byla sranda, pak jsem našel lihovku (fixu), tak jsme se "tetovali" a dělali kupu dalších hloupostí..:-) Kečup se trochu společensky unavil, půlku noci strávil na Kopečkově židličce a druhej den mu nebylo úplně dobře..Aspoň jsme nemuseli převážet auto a měli jsme řidiče ;-)

Pondělí 8.5. (Inn)

Ráno jsme vstali opravdu v plánovaných 8, ale trochu jsme hledali, kterou část Innu dáme, tak jsme na vodu šli stejně v poledne. Jeli jsme úsek s peřejí "Řezník", pokud to někomu něco říká. Nejdřív jsme zkusili kousek projít pěšky po turistický cestě, ale byla vysoko a nebylo nic vidět. Začátek byl nevinný, pak se celkem dost vody prodírá okolo naházených kamenů v korytě. Samotného "Řezníka" jsme přenesli, protože v klíčovém místě byla seklá větev a nebylo jistý, jestli by se o ní člověk nezasekl. Dál řeka pokračovala klasickým rakouským stylem - velké balvany a mezi nima průskoky, válce a technické nájezdy.

Opět asi po 4km na nás čekalo auto, tentokrát s Kečupem. Měli jsme čas, tak jsme jeli ještě kus dál. Hezké údolí, krajina, už spíš pohodovka. Pohodovou cestu jen jednou přerušil válec na pravý straně, takový překvápko - šikmej, celkem silnej a trochu táhnul pod skálu. Na konci řeka tekla navigací a vylejzali jsme po žebříku.

S lodí po žebříku jsem lezl poprvé. Na převlíkání nám trochu začalo mrholit, na vaření přestalo, na vázání lodí zase začalo, tak jsme radši rychle vyrazili k Moese. Měla míň vody, prej tu mají být nějaké 4 soutěsky, které postupně přidávaj na obtížnosti. Bylo celkem pozdě a měli jsme nakoupený maso na grilování, tak jsme zakempovali s tim, že se ráno rozhodnem co bude dál. Tentokrát jsme na grilování měli masa všichni dost, takže jsme si opravdu pochutnali. "Jak si kdo ustele, tak si lehne" a tak si večer někdo lehnul pod plachtu a někdo ne. Ale ráno nás všechny probudil déšť.

Úterý 9.5. (Weibach)

Nikomu se nechtělo vstávat, tak jsme se pro změnu docela dlouho váleli… Nakonec jsme se rozhodli, že přejedem do Rakouska k Loferu, ten vodu snad mít bude a třeba tam bude i hezky. A docela to i vyšlo, Lofer měl vody dost a i slunce občas vykouklo. Když má dost vody Lofer, nejspíš potečou i jeho přítoky, tak se jedem podívat na Weibach. Počasí se zase trochu zkazilo, teplo zrovna nebylo, ale Weibach vodu má, i když to na nasedacím místě moc nevypadá.

Ze začátku je to dost šutrovačka, ale po chvíli se údolí sevře, voda se zařízne do skal a začne krásný úsek se skoky. Je to opravdu uzoučký, ale vody je akorát. Celým údolím vede pěší stezka, takže prohlížet není problém, jen je potřeba najít místo na vysednutí, ne vždy je to možné. Přenesli jsme jednu kládu a pak vodopád, který opět padal asi do nějaký kapsy, prej se tu už taky někdo utopil. Všechno mít přeci jenom nemusíme :-) Každopádně pozor, před vodopádem nic moc není, jen dva skůčky, nic extra těžkého, ale pak už se nedá vystoupit!

Při srovnání s Canobinem je to potok ještě menší a užší,ale v naprosto v pohodě přístupném údolí a spíš s jednotlivými skůčky, v podstatě žádné záludnosti, jen nájezdy a pak hop.Ale rozhodně se hodí náloketníky, i takhle jsem měl trochu naraženou jednu ruku. Na konci před silničním mostem je ještě jeden takovej skok, určitě moc fotogenickej,ale bohužel jsem měl kapku na objektivu (mého nového vodotěsného foťáku za 250,-) a všechny jsou uprostřed rozmazané. Ještě jsme trochu hledali auto, najedli jsme se a hurá (hurá?) domu. Vyrazili jsme asi v 16:30 a u Konstruktivy jsme byli asi v 22:30 (cesta přes Německo).

Byl to supr zájezd! Poznal jsem zase něco novýho, něco se přiučil a ještě víc se zbláznil do ježdění. Tak bych se na závěr chtěl omluvit všem, který jsem naštval tím, že jsem nejel na oddílovou Vltavu.

"Itinerář" od Břeha

6.5.2006 Spodní Verzasca ř.km 21-23,7, 3h, WW V-VI (DKV-Auslandfuhrer Zentraleuropa 1993), !!!POZOR!!! měli jsme hoooodně málo vody, proto se řeka zdála snadná, nebyl žádný tah vody, to ubralo řece na obtížnosti určitě min na WW IV-V. Přejezd na Cannonbino, zde spaní nas vesnicí Fínero.

7.5.2006 Cannonbino most u Socraggia-most u Santa Anna, 4km, 4h, WW IV-V, !!!POZOR!!! měli jsme hoooodně málo vody, proto se řeka zdála snadná, nebyl žádný tah vody, to opět ubralo řece na obtížnosti min o jeden stupeň, s přibývající vodou obtížnost rychle stoupá. Přejezd na San Bernadino, není zde voda. Přejezd na Moesu , zde také neni voda. Přejezd na Inn. Spaní ve Švýcarsku mezi Ardez a Scuol na parkovišti.

8.5.2006 Inn (Ardez-Schlucht) ř.km 76,3-79, 2h, WW V-VI (DKV-Auslandfuhrer Zentraleuropa 1993), je zde peřej Řezník, 2. polovina soutěsky WW III-IV. Za větší vody větší maso!! Přejezd na Brandenberger Ache, spaní na lesnim plácku před Kaiserklammem (to je ta nejhořejší soutěska).

9.5.2006 Ráno je neskutečně hnusně, přejíždíme na Weissbach (vlévající se do Saalachu) Weissbach 6km, WW IV s místy V/VI (DKV-Auslandfuhrer Zentraleuropa 1993), 2h, začátek ve Weisbach-Au, konec u vodočtu nebo dříve. Pozor na stromy v řece a pro změnu na vysoký vodní stav. Na vodočtu jsme měli 30cm a zdálo se nám to sušší.