19. 3. 2005 Jarní tání v Jizerských horách

Letošní zimu napadlo na českých horách nejvíce sněhu za posledních 40 let. Výrazné oteplení způsobilo jeho rychlé tání a tedy vzestupy řek, ale i malých a vodácky neznámých potůčků. Na jeden takový vyrazila skupina 4 vodáků do Jizerských hor, kousek od Liberce a já jsem měl možnost se akce zúčastnit také. Říčka se jmenovala Černá Nisa.

Vyjeli jsme asi 5km nad Rudolfovem od přehrady. Voda tekla přepadem, který byl nesjízdný. Všude byla spousta sněhu a řeka zde tekla v navigaci, takže jsme se vydali s loděmi na rameni k místu, kde se už dalo nasednout. Prvních asi 100 metrů jsme odhadovali na obtížnost WW3. Po první zatáčce byl přes řeku strom, ležel těsně nad hladinou a dal se těžko přejet. A to byl teprve začátek, odtud začala mít řeka opravdu velký spád (podle kilometráže 53 promile).Byly tu opravdu vysoké rychlé dlouhé kaskády, koryto řeky bylo kamenité a proud velmi rychlý. Zastavit nad obtížnými místy se ne vždy dalo úplně snadno. Obtížnost dalších 4 km byla WW4 s místy WW5. Řeka by se dala přirovnat k řekám korsickým, jen s menšími kameny a jinou přírodou okolo.Jeden skok jsme přenesli, protože voda zde padala do kamenů, jinak bylo sjízdné vše.Prohlížení bylo nutné a obtížné, protože řeka byla uzavřena v hlubokém údolí a všude byla spousta sněhu. Končili jsme u silničního mostu, před továrnou a začínající navigací. Celý úsek asi 4km jsme jeli 3 hodiny, ale rozhodně to stálo za to. Je to velmi pěkná řeka, obtížností se řadí mezi těch pár nejtěžších, ale známých řek u nás (horní Labe, Čertovy proudy, Kamenice...). S tímto stavem vody je řeka sjízdná pouze pro zkušené vodáky s dobrým vybavením.

Tak takhle jsem to napsal učitelce na češtinu, měli jsme za úkol napsat reportáž(je v ní cílem informovat :o)...Tak jsem si vybral stejné téma jako na všechny slohovky a úkoly :o) A teď popis pro Vás:

Celá akce byla povedená hned od začátku, protože já jsem spal v loděnici a hlídal vodu, aby nám nestoupla do dílny. Ráno přijel Zajíc a dílnu jsme stejně vyklidili, aby jsme mohli v klidu na vodu. Vyrazili jsme původně směrem na Krkonoše, "asi Kamenici". Cestou jsme ale změnili názor, protože Kamenice měla 28 kubíků a to už je opravdu dost...

Tak jsme vybrali neznámou říčku u Liberce se záhadným názvem Černá Nisa.V kilometráži jí psali jako WW3, tak jsme si říkali pohoda, jestli má dobrou vodu, bude to hezký svezení...Hezký to bylo, ale rozhodně ne WW3.Přijeli jsme k přehradě a začali se převlíkat.Hned vedle byla autobusová zastávka, na kterou přijel ski-bus a všichni lyžaři jen tupě zírali, co že to tam děláme. Ani nám nezamávali. Všude byl tak metr sněhu a tak jsme se vydali závějemi hledat místo k nasednutí, protože hned pod přepadem byla navigace. Museli jsme kousek pěšky a bylo to opravdu veselý, protože jsme se s kajakem bořili až po pás. Nasedli jsme a vyrazili dolů.

Řeka ze začátku pěkně teče, opravdu tak WW3. Pak se v zatáčce objevila kláda těsně nad vodou, Zajíc jí přejel v pohodě, ale Radek si jí chtěl vychutnat. Tak uvíznul a pádlo nechal plavat dál. Nakonec jsem musel do vody, jít mu pomoct. Když už jsem tam byl, pomohl jsem i Kečupovi.Radek mezitím běžel (po pás ve sněhu) pro pádlo. Pádlo nenašel, tak se vydal s lodí na silnici, která vede celkem podél řeky. Řeka začala mít větší spád a šup, vidím pádlo, tak ho taháme a jdu pro Radka, že může jet dál. Přijíždíme k silničnímu mostu a Zajíc jde prohlížet. Vidí opravdu velkou a dlouhou kaskádu, najížděli jsme zprava a v podstatě celou dobu to chtělo u pravé strany. Pak následoval kousek klid a skok, pak přistání.Tak tohle je něco, takovýhle spád jsme snad ještě nejeli (podle kilometráže asi 53 promile,ale těžko říct...) Víme, že to už trojka rozhodně není...Další úsek odhadujeme všichni tak na WW4, 2 místa 5. Je tu spousta skoků, řeka má rychlost a pořád padá dolů. Kaskády popsal Radek na konci Irče- "Byly tam kaskády jako svině". A člověk kvůli tomuhle jezdí až na Korsiku... Jeden skok přenášíme, protože tam padá voda do kamenů. On by šel sjet, ale... Tak si užíváme bobování na kajaku po břehu. Nevím kde, ale vím, že byl taky cestou jeden dost vysokej jez. Když jsme k němu přijeli, říkali jsme, že to asi fakt ne (voda mizela někde hluboko dole) ale stačil pohled ze břehu a už jsme ho najížděli na střed. Byla to parádní klouzačka. Pak jsme strávili docela dost času prohlížením jedný takový dlouhý klouzačky po kamenech, kde uprostřed voda valila na kámen a celý to končilo skokem s válcem. Nakonec se Zajíc rozhodl, že pojede. Tak jsme se postavili k válci a pod něj a všude možně s házečkama a Zajíc jel. Najel perfektně doprava, takže se kameni vyhnul, jen ho to na hraně kapánek obrátilo a poslední klouzačku do válce si dal pozadu. Předklonil se a z válce vyjel v pohodě. Bylo to hodně o tom nájezdu doprava a nám se do toho nechtělo, tak jsme si zase zabobovali.Pak následoval opět skok do kamenů- nesjízdný. Nasedli jsme až za silničním mostem, protože koryto bylo zablokované v jednom místě stromy a v navigaci. Teď už to byla zas ta WW3, vlnky, kameny a šplouchání do ksichtu. Za chvíli jsme poznali most, u kterého čekala Irča- těsně před továrnou. Vyškrábali jsme se nahoru ven z navigace na most a Kečup s Radkem si ještě pohráli- Radek stříkal vodu a Kečup házel sníh... Celý 4km jsme jeli 3 hodiny a byli jsme absolutně spokojený.Nikdo už nechtěl nic slyšet o další řece (původně jsme uvažovali, že ještě někam pak přejedem) Co na závěr? Rozhodně to stojí za sjetí...ale hodí se náloketníky a možná i rukavice na ruce, já neměl ani jedno a mám naraženej loket a odřený klouby, trochu. Cestou zpátky jsme všichni spokojeně rozmrzali a dřímali v autě (Zajíc asi nespal, řídil).