6. 6. 2006 Lanové centrum

Někdo má panickou hrůzu z pavouků, někdo z bacilů.. Já jí mam z výšek.. Bohužel (a zároveň bohudík) mám to potěšení, že chodím se slečnou která má bráchu….a ten brácha má slečnu….a ta slečna dělá instruktorku v "lanáči". Takže když "malá" Zuzka přišla s tim, že by jsme jako mohli jít tak byl jen krůček od maléru.. Samozřejmě se našlo ještě pár dalších bláznů a tak se nás v 18:00 dne 6.6. 2006 sešlo asi 15 nebo 20. Naše instruktorky Kája a Anča z toho měli očividně radost a tak se začalo s teoretickou i praktickou průpravou.. Po chvilce trénování jsme už s Kriplíkem a Ájou naší sympatické instruktorce museli jít pěkně na nervy a tak celou naší skupinu za trest poslala na překážky nejvyšší… No, co vám budu povídat… Ája s Kriplíkem nejsou zrovna moc důvěryhodní..:) takže když mě vyslali abych to jako šel vyzkoušet tak se mi moc nechtělo.. Přece jen kombinace osmimetrové výšky a jištění od těchto dvou pánů není úplně ideální… Ale co.. Po sloupu nahoru to ještě šlo, horší bylo když jsem měl šlápnout na první překážku s dost proměnlivou stabilitou… Držel jsem se sloupu a ne a ne se pustit. Nakonec se to podařilo a pak už to tak nějak šlo..Nicméně před každým dalším "výstupem" jsme všichni z naší skupinky cítili takový jakoby divný tlak v okolí břišní krajiny… Ale jinak to vlastně bylo docela fajn.

Pak přišlo na řadu zdolávání překážek ve dvou což pro krvechtivé fotografy byla pastva pro oči (objektivy). Zuzka s Ájou, Danča s Luckou, Kriplík s Janou, no bylo radost pohledět jak se po sobě plazili a dělali, že věří tomu, že je jistíme….:) Čas postupně ubíhal (naštěstí) a blížil se zřejmě ten největší zážitek… Skok z cca osmi metrů, chvilkový volný let a na závěr veliké zhoupnutí… Někteří ho zvládli snadno, někteří hůř… Za zmínku stojí Pavlův skok v bezmála (nebo v bezhodně) jeho šedesáti rovnou dolů po hlavě nebo naopak Škvorákova viditelná nechuť k tomu prostě spadnout dolů…: Jen já s Kriplíkem jsme si řekli, že už jsme na to moc starý ,že nás bolí záda a že to necháme na příště…:-)

A některé druhý den ty záda doopravdy bolely…:-)

Ale jinak to byla velice pěkná akce kde se zase sešlo dostatek bláznů kteří si mají co říct a dokážou se rozumně pobavit…

Kuba
Tak takhle to vypadá

Na začátku jsme vysmátí

První zaškolení nás trochu uklidní

a přemýšlíme jak se v tom oběsíme

Občas někteří úplně nepochopí co mají dělat a tak sedí

Někdy to chce trochu odvahy

a první z nás už visí

není nad jištění

a když visí dva, to je teprve legrace

Já se tady vyspím a pak mě probuďte

Pohoupáme se

Bylo nás tam celkem dost

Být ve dvou na jednom kůlu ...

Po pražcích je lepší chodit na zemi

A závěrečný skok
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz