1. - 2. 4. 2006 Kamenice, Vošmenda, Jizera, Mumlava

Pro někoho dlouho očekávaná akce a pro jiné rychlovka. Sraz měl být kolem 7 v loděnici. Úmysl dobrý, realita jiná. Dorazil jenom Tomáš. Honzovi se polámalo autíčko, já čekala na Honzu, Kuba zkoušel s kapelou, Danča čekala na Kubu a Jana balila. Kolem jedenáctý konečně dorazila poslední část týmu, chvíli se povídalo, ale protože už jsme byli všichni a nebylo koho pomlouvat, přišlo na řadu spaní.

Noc byla hodně krátká. Vstávání před šestou asi nikomu nedělá dobře… Za půl hodiny bylo naloženo a auto uhánělo do Mladé Boleslavi. I přesto, že Honza cestou testoval GPSku, jsme dorazili včas, ale na místě srazu byl jenom Fík. Honza si dlouhou chvíli krátil pokusy o opravu auta, zbytek mu moudře radil.

Další sraz byl u soutoku Jizery a Kamenice. Cestování s mapou a kilometráží je moc jednoduchý, tak je všichni radši nechali doma. GPSky fungovaly, moudře radily kdy kam zahnout, jen jsme vůbec netušili, kam vlastně jedem. Našli jsme to, hurá!

Vody bylo trochu víc, tak jsme na rozjetí dali jenom spodek z Jeseného. Dlouhou chvíli při čekání na převoz aut, jsme si krátili rozhovorem s novinářkou a pózováním pro fotografa z Deníku Jablonecka. Konečně jsme naskákali do lodí, sklouzli se po sněhu do vody a vyrazili. Hned na začátku byl velký jez, kde jsme čekali různá veselá pozdvižení, ale nakonec ani moc necákal. Pěkně to teklo, tak se z normálně hodinový jízdy stala záležitost na 15 minut. I Jizera hezky valila a byla by ostuda ji nezkusit.

Na Paraplíčku, kde toho dne nebyl vidět ani kamínek, zato vlnky byly pěkně vypasené, se ve vodě objevili 2 plaváčci a dali si závod na 1km volným stylem. Síly byly mimořádně vyrovnané, a tak jsme zbytek plavby raději odpískali.

Ovšem půlhodinka na WWII (III?) nemůže jen tak někoho uspokojit. A jak jsme z auta zahlídli první splachovadlo, bylo jasné, že TOHLE (=Vošmenda) je ono! Při prohlížení našli uvízlou pneumatiku s kládou. Hned se dali do vyprošťování, ne že by jim bylo přitopené pneumatiky líto, ale zatarasila jediný možný průjezd. Po 2 hodinách snažení s lany, sedáky, hup-cukem a motorovkou se to povedlo. A hurá na start! Najednou kolem nás projeli boleslaváci a už jsme je ten den neviděli. Po složitém vyprošťování se asi rozhodli, že to nemá cenu… Takže zdolání toku zbylo na Honzu s Tomášem.

Honza byl tak natěšený, že chtěl vyrazit bez špricky, Tomáš ho ale naštěstí včas zadržel a domluvil mu. Než jsem stačila dole vylézt z auta s foťákem, už byli pryč. Sjetí Vošmendy jim netrvalo dýl než 10 minut. Naložila jsem zbytek, který jsme při přejíždění na start zapomněli dole, a jeli jsme je vyzvednout. Byli hrozně spokojený. "Pěkný nářez!" Jeden vypečenej váleček při prohlížení přehlídli a nestačili se divit.

Od boleslavské grupy nám došla smska, že jedou na Mumlavu. Vyrazili jsme za nimi, ale hledání bylo neúspěšné. Na řadu přišla moderní technika. Když se jim Tomáš na několikátý pokus dovolal, tak mu řekli, že někde snowkajakujou a že se uvidíme v Boleslavi. Nechali jsme tedy Mumlavu na neděli, stejně už se šeřilo.

Tomášova GPS se zbláznila a vedla nás do Boleslavi speciální cestou. Prý aby to nebylo moc krátký! (To neni pravda!! Zajeli jsme si ještě bez GPSky, ta nás pak správně navedla zpět na cestu! Nikdo mojí GPSku nemá rád :"( ... pozn.Tomáše:) Bylo sotva deset, když jsme konečně dorazili do Boleslavi. Hlad vedl naše kroky do nejbližšího krámu. Z Intersparu nás vyhodili, a to bylo ještě 10 minut do zavíračky. Nedaleko byla naštěstí Hypernova a tam už se nám povedlo zásoby doplnit. Místo masa na grilování se v košíku objevily párky s bramborovou kaší a nudlová polívka jako předkrm.

V loděnici nás přivítal společensky unavený a hluboce nešťastný Fík. Všechno ten večer bylo proti němu! Brána se při otevírání vzbouřila a plnou silou mu zaútočila na hlavu, všechno mu uhýbalo před rukama a nezamčené dveře od kuchyňky dobrých půl hodiny odolávaly pokusům o odemčení… Všechno nakonec dopadlo dobře. Najedený a napitý jsme se uložili do spacáků. Místo pohádky na dobrou noc se řešilo, čím se živí hroši a podobný kraviny (ale to už ví jen Zub, Fík to do rána zapomněl a ostatní okamžitě usnuli).

Budíček jsme domluvili na půl osmou - pro někoho povel nařídit ho na pátou. Autor faux-paus měl naštěstí dost rozumu, aby se k svému zločinu nepřiznal. Další budík nařízený nebyl, a tak jsme se sladce vyspinkali do čtvrt na devět. Už v 9 už jsme seděli nasnídaný v autě a mířili na sever - sami, boleslaváci zbaběle vyměkli a věnovali se ten den radši rodinám, zahrádkám a tvůrčímu posezení před televizní obrazovkou. Naštěstí se u pumpy na soutoku Mumlavy a Jizery sešlo docela dost vodáků (mezi nimi i pár boleslavských, abych jim zas tolik nekřivdila) a všichni začali řešit, jakou lahůdku si dneska šoupnou. Na polskou Kamiennou se klukům nechtělo a dohodli se s boleslavákama na Mumlavu a Jizeru. Ženské části výpravy (Danče, Janě a mě) byla přidělena čestná funkce řidiče a fotografa. Co by si bez nás ti chlapi počali?

Všichni jsme se těšili na Podkovu, ale tady kluci zklamali na celé čáře. Jen pár eskymáku a Tomáš ani neudělal svíčku! Z Mumlavy vpluli do Jizery a už se třásli na Ostrov hrůzy. Kuba dostal singlířskou nemoc, a tak se radši po sněhu vydrápal do auta. Z dálky jsme sledovali, jak zdolávají Ostrov. Dlouze prohlíželi, radili se, ale nakonec se lekli sifonu a zvolili dámskou cestu.

Parkování v cíli bylo složitý, Jizera byla ten den v kursu a už tam stálo asi deset jiných aut, ale povedlo se. Pokecali jsme s rafťákama, kteří se pochlubili, že jim během 15-ti minut stání před místní hospodou u silnice vykradli auto. Víc jsme probrat nestihli, za chvíli přijeli i naši kajakáři. Rychle se převlíkli do suchého, najedli se a jelo se domů. Za odměnu jsem mohla řídit až do Prahy. V loděnici jsme se vyložili a rozutekli. Naštěstí všichni všechno přežili, dokonce i auto vydrželo až do konce.

Zuzka Čiháková
Foto: Zuzka, Jana, Danča

Video:

Další fotky

6 lidí, 8 lodí

Drobné opravy v Boleslavi

Naše výprava na mostě přes Kamenici

Taková Velikonoční fotka

Nasedání

Kamenice



Kajaky stopujou

Vošmenda

Zablokovaný místo na Vošmendě

Přeci tu pneumatiku nějak dostaneme ven

musíme

už leze,  pomalu, ale jistě

Táhli jsme

a táhli

Pěšky se to bořilo až po pás

Jdem do toho

Pomodlit a jedeeem

A už to valí dolů



Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz