20. 3. 2005 Blanice

Nedělní eskymáci jsou totálně plní a já se nestačil přihlásit. Co s tím? No co jiného než vyrazit na vodu. Po sobotní akci na horní Teplé a Pramenském potoku bych dal něco trochu těžšího. Něco okolo WWIII. Rozešlu e-maily a hned mám 9 lidí. Jana, Zbyněk, Ájík, Cyril, Jašek, Michal, Pavel, Petr a Já. Tři z účastníků jsou začátečníci a tak je jasné, že výš s jak na WWIII s obtížností nepůjdeme. Případně budeme měnit složení podle vody.

Scházíme se u loděnice, študujeme stavy a vyhrává to horní Blanice nad Smědou a Černou. Na těch je voda těsně nad limitem a klesá. Cestou ještě okukujeme Skalici, Lomnici a Volyňku. Je to jasné po Blanici máme další program zajištěn.

Je krásně, sluníčko, blankytná obloha, teplota na 0°C, plavou zbytky ledu a stav vody 115cm na Blanickém Mlýnu. Vydáváme se na cestu a jsme zvědavi co bude. Zprávy od kamarádů říkají: "Po povodních se koryto změnilo", "Potřebuje to aspoň 100cm", "Je to strašně zatarasené", "Obtížnost dosahuje až WWIV"..... Prostě samé povzbudivé informace. Chvíli koukáme na řeku, zbytky mostu a padlý strom. Podíváme se s Ájíkem na sebe a prohlásíme něco ve stylu, že koryto bude určitě vyčištěné, obtížnost tak akorát, stav vody ještě lepší a jedeme. Cestou odhazuji jednou vrstvu. Obavy za zimy se totiž nenaplňují, svítí sluníčko, pádlovat se musí a stromy po povodních někam zmizely. Jenom zůstaly úctyhodné hromady naplavenin na březích. Zmizely i stromy na březích. Jinak bychom asi jeli ve stínu. Teď je ale pohodička. Řeka je nádherná. Za stavu 115cm krásná a technická WWII-III. Místy možná trochu víc. Později od Kosatky zjišťuji, že jeli v sobotu za 140 a byl to: "Pěkný tobogán, docela fofr". Stromy jsou z řečiště již odstraněny (občas se ale najde nějaký nový). Koryto je opravdu jiné. Délka zajímavého úseku je 8-9 km a tak je o zábavu postaráno.

Dojíždíme spokojeni, jenom již nestihneme nic dalšího. Přeci jenom tahání krysaříků z vody nám zabralo víc času než jsme čekali. Nikomu to ale nevadí, převlékáme se a konzultujeme stavy s místním vodákem. Ten hned běží pro starou informační tabulku a plánuje jak ji nechá předělat.

Celou akci zakončujeme v hospůdce a cestu si krátíme neustálým převazováním lodí. Po každém převázání popruhy drnčí víc a Ájik ohryzává volant.

Autorská práva k fotografiím - Jana Zpěvníčková, Jícha