10. - 11. 11. 2007 Víkendový pěšák na sv. Martina

Takhle brzo jsem snad o víkendu ještě nevstávala, v sedm se hrabu z postele, a říkám si, do čeho mě to zase přinutili, jestli jsem se náhodou nezbláznila. Uklidňuje mě akorát, že zatím co já vstávám, někteří už stepují na Hlaváku. Já nasedám až v Černošicích. Už ráno prší. Ve vlaku se jako první dozvím, co všechno za značky má na sobě Klárka. Dojedeme do Berouna a odtamtud vycházíme. Lehce prší. Projdeme městem a pak už jenom stoupáme,.. a stoupáme, a odkládáme vrstvy. Ve „vyšších“ polohách se už déšť promění ve sníh. Pořád panuje jak jinak než skvělá nálada. Nakonec dorazíme až k rozhledně, jestli se tomu tak dá ještě říkat. Je docela rozpadlá a vidět jsou jenom vrcholky stromů. Nahoru na rozhlednu vyleze i Procházkovic psice Čiki. Napíšeme se do vrcholovýho notýsku a jdeme dál. To už jsem zase zmrzlá na kost. Ujdeme asi 300m a zjistíme, že část výpravy je někde v tahu (včetně Davida). A špatně jdeme ještě ke všemu my, ne oni! Takže se vracíme zpátky k rozhledně a dáme se po tý teď už správný zelený. Dojdeme do malé vesničky, kde si dáme oběd. Těším se, že už bychom mohli být někde před koncem, ale to se hluboce mýlím, nejsme totiž ještě ani v půlce.. Potom si zajdeme ještě na oppidum (abychom se přece jenom trošku prošli). „Opium“ vypadá přesně jako oppidum bez oppida.. Prostě jenom obyčená louka.

Jdeme dál. Co si pamatuju je, že jsme sbíhali nějakou šílenou sjezdovku a s krosnou to bylo teda ještě veselejší. Někteří se vyblbli v jablkový válce.. U jednoho statku Čikina prohnala nějakou kozu, ale jak! Ta zdrhala (ta koza?). Hned potom jsme viděli ve výběhu bílýho tygra (teda až na Markétku, která si samozřejmě zapomněla brýle). Další část cesty jsme šli převážně lesem. Byla kosa a já už se pořádně těšila na zahřátí. Tou dobou jsem Klárce záviděla jejích 5 vrstev značkovýho oblečení, ale jí to na rychlosti teda moc nepřidávalo.

Asi v půl pátý jsme došli do Žloukovic na chatu…paráda! Byla jsem překvapená, čekala jsem totiž nějakou malinkou chatičku.. David hned zatopil v kamnech. Byli jsme hladoví a tak jsme hned udělali nějaký chleby ke sváče. Někteří hráli stolní hru, kluci relaxovali v patře, no a někteří se museli učit. K večeři jsme udělali oproti vodáckým víkendům změnu a měli jsme gulášovou polévku a šunkofleky…mňamka. Akorát se při večeři teda moc jíst nedalo. Já dostala škytavku, no a potom pár záchvatů smíchu. Ostatní na tom nebyli o moc lépe. Nejmenovaní měli polévku až za ušima. Ale nakonec jsme se všichni zdárně nacpali k prasknutí. A jak nádherně se nám potom spalo..

Další den jsme se probudili do zasněženého rána. Fantazie – sněžilo – nelilo! A ta snídaně.. hmm. Horký čaj a chleba s pořádnou vrstvou marmošky, co víc si můžem přát. Lucka nám na cestu nabalila výbornou sváču a mohli jsme vyrazit. Narvala jsem na sebe všechno oblečení, který jsem měla, ještě společné foto a jde se! Už zase lilo a sníh žádnej. A Zajíc má svátek! Blahopřejeme a všichni naráz mu posíláme tu samou sms.

V neděli jsme šli už kratší cestu, ale bylo to o to zábavnější. Dokázali jsme se na chvíli i ztratit a vylézt si jen tak na pořádnej kopec. V neděli lilo teda neuvěřitelně, byli jsme od bahna až po krk. Na rozcestí jsme se dozvěděli, že na další rozcestí Pod Dědem je to 1,5 km. Ušli jsme 300 m a byli jsme kde jinde, než na rozcestí Pod Dědem.. Teda tak krátkej kilák a půl jsem ještě nikdy nešla! A na rozcestí u Berouna to bylo 6 km. Šli jsme krásnou rokličkou a ubíhalo to hodně rychle. Akorát Klárka pořád někde v nedohlednu. Už jsme byli skoro u Berouna. Nějaká školka tam měla denní bojovku.. Měli tam v dýni vyřezanou hlavu koně a různý koláčky a jiný dobrůtky na lavičce v košíkách.. To se nám sbíhali sliny na jazyku, ale odolali jsme. V Berouně jsme marně hledali otevřenou cukrárnu a tak jsme alespoň tak tak stihli dřívější vlak domů.

Celkově jsem z tohoto víkendu vyšla úplně promočená, zmrzlá, s otlačenýma nohama od bot (bolí mě to ještě teď) a s bolavýma zádama. Ale i přesto to byl jeden z nejlepších víkendů tohoto roku. Neumím popsat jaká tam byla sranda, ale dlouho na to budu vzpomínat.

Díkys Lucko za dobrý trasy a Davide za skvělý a pohodlný ubytování a teplíčko u kamen.