24. - 25. 4. 2010 Otava

Oddílový zájezd = autobus. Oddílový zájezd SK Zlíchova = Zajícovo ŠDéčko. Na Otavu jsme tuto logickou rovnici porušili. Závada nebyla na straně autobusu, který se naopak pilně (téměř) všech závad zbavoval týden před akcí, ale na straně účastníku. Tedy spíše neúčastníků.

Můžeme to svést na výbuch islandské sopky, hospodářskou recesi, silný nedostatek vody na českých řekách, maturitní zkoušky, divadelní vystoupení, narození dětí, upadající fyzickou kondici české populace, rýmičky a kašlíčky, polámané nohy a ruce nebo baby-sitting akvarijních rybiček. Ať už byly důvody pro absenci jakkékoli, máme 3 týdny na to, aby se jich trpící chudinky zbavili a nebo se nalezli noví odolní a odhodlaní jedinci, které podobné katastrofy nesklátí a kteří rozšíří řady nás 15 statečných :o), abychom se mohli na Orlici vydat opět tradičně autobusmo.

Páteční přespání po pohodové party přátel a přípravě parádních palačinek a popcornu (dokonce dvakrát 5P)! Na sobotní sraz přišel včas jen Zajíc, který nás v pátek večer přesvědčil, že nejede, protože se mu bez busu moc nechce a rád strávíme víkend vrtáním se v milovaném šrotíku. Pak během noci prý asi 3x změnil názor a myslím, že nakonec účasti nemůže litovat.

Navázat lodě na střechy, naložit bagáž a účastníky do 4 aut (resp. 3 aut a plechovýho broučka) a už vyrážíme směr Čeňkárna s mezipřistáním v nějaké vesnici na nákup (pravděpodobně Strakonice). Tam na naléhání Zajíce a s pomocí Zuzky jako živého ostřikovače omývám čelní sklo, abychom viděli, kam vlastně jedeme. Když už jsem v tom úklidu, než si ostatní nakoupí svačiny, otřu závěje prachu z palubky. Sebekriticky musím uznat, že to moc nepomohlo a že chudák plecháček je značně ušmudlanější než ostatní vozítka. Aby mu to nebylo líto, vylepšuju ho dvěma samolepkami sloníků pro štěstí na zadním deklu kufru a slibuju mu úklid po návratu (výsledek úklidu: nalezena kupka sena středního rozsahu, která jednoho koně nasytila na víkend, 2 kolečka písku a štěrku, kupa jehličí z vánočního stromečku, 1x švestka z podzimu 2009 a sada samolepek kachniček, které ve tmě svítí :o).

Na Čeňkárnu přijíždíme brzy, ale stejně dostatečně pozdě na to, abychom prošvihli tombolu, ale především startovní čísla. Doba je zlá, čísla došla! Nejdřív proklínáme organizátory závodu, že nejsou schopni zajistit dostatek čísel a že si snad příště přivezeme vlastní. Zuzka zjistí, jak se opravdu věci mají a že ne doba a organizátoři jsou zlí, ale ochranáři jsou zlí! Příroda se musí chránit, proto povolili pouze 200 čísel. To dává smysl. Jen už nechápu, proč volné splutí nijak neregulují a proto všichni, kteří nedostali na záda číslíčko, to samo sebou pojedou bez něj! Snaha o ochranu přírody podobně marná, jako vysazovat lesní školku mezi tramvajovými kolejemi. Nebo vysvětlovat žábě, že silnice se přechází podchodem (to nechápe ani evolučně vyvinutější druh, člověk). Zabij bobra- zachráníš strom!

Protože nás nic nedrželo na Otavě nacpané strkajícími se závodníky, vyrazili jsme na úsek Vydry, kterou ochranáři povolili tak nedávno, že ji nikdo z nás zatím nejel. Povolený úsek je 6kilometrový, my jsme ale vysedali už v půlce u mostu, pže nahoře bylo vody dost málo, ale níž už v podstatě vůbec žádná. Víc vody by určitě znamenalo větší srandu, takhle jsme kličkovali mezi šutry a otloukali si zadky o kamení, ale výhledy kolem na šumavskou přírodu byly skvělý. Někteří z nás si to dali ještě jednou – sjeli jsme to za necelou půl hodinku, zbytek se zatím opaloval na sluníčku a svačil Zuzčiny palaČičinky.

Odpoledne jsme si dali Otavu. Bez branek, bez čísel, bez párku, bez vody. Škoda že ne i bez lidí. Relaxačněji zaměřená část účastníků zůstala ležet na louce v Radešově, zbytek pokračoval s pádlováním k mostu. Cestou kolem nás svištěli závodníci na sjezďácích. Ta věc bude odolnější než vypadá, pže to bez přemýšlení brali v podstatě pořád rovně dolů bez ohledu na šutry a jiné překážky (překážky typu Lucka :o) – jeden gentleman mě beze slova nabral na špičku a v klidu tlačil před sebou několik desítek metrů. Vůbec ho to nevyvedlo z míry a nemusela jsem mu ani děkovat).

Ubytování jsme měli zajištěné tradičně v Hartmanicích, jen tělocvičnu nám tentokrát přebrala Bohemka (měli plný autobus, neřádi! A to mají zájezd dvakrát dražší než my...) a my jsme okupovali třídu. Večer někteří strávili v restauračním zařízení a když o půlnoci přišli, byli vážně pěkně zrestaurovaní. Jen ranní vstávání už bylo horší. Mladší členové zájezdu uspořádali spacákový večírek s vodnicí přímo na školní chodbě, kam se dalo rovnou odpadnout a spát až do rána. Všichni jsme byli ale značně unavení, protože už před jednou byli všichni zalezlí a nastalé ticho rušilo jen občasné hlasité chrápání (díky bohu za špunty do uší!).

Vydra přes noc zázračně nenastoupala, tak jsme v neděli zvládli dvakrát Otavu v úseku Čeňkova Pila - Radešov. Ti, kterým se již na vodu nechtělo, převáželi auto a pořizovali fotodokumentaci naší plavby. Mohli jsme se tam chvilinku cítit jako celebrity, nepočítaje Český Krumlov, jsem nikdy nejezdila před takovým množstvím objektivů :o). Dokonce se krásně spojil nácvik záchrany, nácvik plavání v tekoucí vodě a Zuzčino testování nepropustnosti suchých kalhot.

Před odjezdem domů jsme si našli čas ještě na cukrárnu v Sušici. Tedy spíše nějaký Cafébar, měli tam hodně druhů kávy a milkshakeů a zmrzlinových pohárů netradičních názvů a vzhledu. Mě osobně ale chyběla taková ta tradiční cukrárna ještě z dom minulých, kde prodávají zákusky. Při pozdějším rozboru situace v autě jsme usoudili, že právě tyto socialistické cukrárny jsou ohrožený druh a že situace postupem času bude stále horší.

Na závěr můžu jen zhodnotit, že navzdory nedostatku lidí a vody šlo o vážně hezký zájezd. Už jen proto, že: 1, celý víkend bylo nádherně teplo a svítilo sluníčko. 2, ani při nižším stavu vody nebyla Otava upe nezajímavá. 3, po x-letech jsem prvně nezískala titul ,,Miss modřina“, pže jsem si omlátila o kameny jenom ruce. 4, posádka Plechového broučka prožila jízdu plnou napětí a adrenalinu, čímž ušetřila peníze a čas za návštěvu Matějské pouti.

Tak příště ahoj,

Lucka :o)

Fotky:

Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz