15. 1. 2005 Ještěd

Zájezd nazvaný Ještěd, který ve finále neměl s Ještědem moc společného.

Nejdříve se sehnalo ubytování, poté doprava a nakonec se začali shánět lidé. Všechno se povedlo a začal se blížit víkend - nejvyšší čas vše potvrdit a ujistit se že je vše v pořádku. Vše začalo autobusákem, který s námi nepočítal a tak jsem týden před akcí musel sehnat jiný autobus. Ubytování bylo v pořádku - počítají s námi. Tak ještě lidé - někteří začínají rušit, jiní se nehlásí. Prý není sníh, budou zkoušky, jsou nemocní - výmluv je spousta druhů.

Sobota ráno - scházíme se na Hlavním nádraží a čeká nás autobus z jiného století, než na který jsme běžně zvyklí. Navíc je v něm teplo - uvidíme jak se bude dařit celý víkend. Při odjezdu máme přibližně 20 minut zpoždění - dvěma účastníkům se nechtělo moc vstávat a tak dorazili později.

Cesta uběhla v poklidu a neuvěřitelně rychle - autobus byl opravdu z jiného století, takže jsme byli na sjezdovkách na to tata. Ještěd jsme cestou vyměnili za Bedřichov, kde bylo víc sněhu jak na sjezdovkách tak hlavně mimo ně.

Parkování proběhlo v pořádku, řidič se trochu poklouzal po parkovišti, ale jinak nebyly problémy. Všichni vyrážíme na lyže, počasí je značně zatažené, ale vylepšuje to minimum lidí na vlecích a přibližně 10cm prašanu. Co víc si přát. Odpoledne se začíná počasí vylepšovat, prázdné sjezdovky lákají ke zkoušení blbinek jako je například jízda po jedné lyži.

Večer se přesunujeme na chatu. Naplánovali jsme ovšem cestu proti všem ostatním, takže se musíme vyhnout na úzké silnici s asi čtyřmi autobusy a občas opravdu není místa nazbyt. Daří se a přijíždíme na ubytovnu, kde nás již očekávají. Každý si vybere vlastní pokojíček, osprchuje se v nových sprchách a pak rychle do společenské místnosti na večeři. Rychle má svůj důvod - na pokojích není extrémní teplo, kdežto dole se topí v kamnech.

Večeře nemá chybu, někteří to ještě pojišťují kalorickými bombami, tvoří se i skupina barových povalečů. Do toho běhá Libor s Janiným foťákem a fotí každého koho vidí. Janu musí člověk obdivovat - nic nenamítá a druhý den fotí jiným foťákem. Došly baterky :-)

Ráno vstáváme a míříme na snídani, poté rychle zabalit a hurá do vyhřátého!! autobusu. Elektronika pronikla i sem, v zadaný čas se sám začal vytápět a tak je v něm celkem příjemně.

Míříme na Severák, cesta je chvílemi trochu dobrodružnější. Přeci jenom zasněžená a občas ledovatá cesta není úplně to pravé. Dorážíme na místo a hledáme místo k zaparkování, což je trochu problém - nechtějí nás pustit na žádné parkoviště a tak nakonec necháváme autobus stát na cestě.

Den je jako ze žurnálu - modrá obloha, sluníčko, nádherný sníh. Dnešku opravdu není co vytknout. Běžkaři vyrážejí, sjezdaři se nenechají zahanbit a za chvíli se všichni rozprchli.

Celý den lyžování dá zabrat a tak se večer scházíme pěkně znavení a natěšení na odjezd. Autobus opět nasazuje své ďábělské tempo a tak jsme v Praze v cukuletu.