11. 11. 2006 - Oddílová hra

Podzimní sobotní ráno. Ztichlou opuštěnou zahrádkářskou kolonií v Michli bloumají v mlze tři postavy. Po chvilce se zřejmě konečně rozhodnou a slézají po stráni mezi trnitými keři ke kolejím. Zastavují jen na chvilku, aby prozkoumali tunel a hned jdou dál k odkladnímu nádraží. Kousek za nimi jde tmavě oblečený muž s německým ovčákem. Trojice zrychlí a ve snaze zmizet se dostanou k nějakým tunelům a kanálům. Opravdu není náhoda, že někdo v této denní době venčí psa na kolejích a jeden z nás, Radek, se to zanedlouho dozví. Muž z ochranky chvilinku pouští hrůzu, vyhrožuje policií, ale spokojí se s vyhazovem. Po jeho odchodu Radek následuje nás ,,statečné" do kanálu a po nalezení tajného vzkazu vyhovíme přání ,,sekjúriťáka". Místo sice opouštíme po vodovodních rourách ,ale cestou na Klárov již vypadáme zas jak nevinné dětičky na výletě.

Prudký liják zabrání všem v opouštění zastřešených prostor. Téměř všem. Po krátkém hledání nalezneme na Klárově,co potřebujeme a přesouváme se na Albertov. Voda námi protekla skrz naskrz než jsme našli opuštěnou vyhořelou zhrouceninu. Mezi depresivními sutinami stojí (spíše leží) rozvalená záchodová mísa. V ní nacházíme další instrukce. Na Žofín nejdeme na Ples hl.m.Prahy, ale svést poslední tuhou bitvu v kanále. Naši soupeři již čekají. Vítězíme, přestože prý poněkud neférově a kromě života máme nárok i na odměnu. Paní v úschovně nám předává tučnou, mastnou odměnu (také slanou, tak hádejte,co asi:-).

A takhle skončila oddílová hra, kterou pro nás připravila Irča-Evžen. Pro úplnost dodám, že při srazu pod orlojem jsme se rozdělili do dvou družstev. Družstvo ,,JÁ a ti další" musí nejprve vyhledat nějaké informace na internetu v knihovně. Situaci ztížil fakt, že Radek paní u okýnka nepřipomínal 29letou slečnu, jejíž kartičku jsme měli. Po sáhodlouhém vysvětlení jsme skončili u pravěkého počítače určeného na dlouhodobou práci. Když se ani po hodině zcela nezobrazila hlavní stránka a comp bez ohledu na teplotu zamrzl, došlo nám, že jsme možná něco rozbili. Urychleně jsme opustili knihovnu (mno, utekli) a informace zjistili jinak.

Hledání zpráv vždy nebylo jednoduché, ale největším problémem představovalo nalezení Ústřední knihovny v budově. Zní to divně, ale opravdu. V plné rychlosti jsem vtrhla před promítací plátno, které tou dobu upřeně sledovalo (pak jsem tedy strhla pozornost více na sebe) minimálně dvě stě mongoloidních spoluobčanů.

Kvůli zajištění mírumilovného průběhu akce byl můj bratr odseparován do jiného družstva. Během hry se obohatil o obrovský pytel plný polystyrénových ,,chipsů", které jsou přesně k ničemu a pak ještě k rozsypání po pokoji. U nás se zrealizoval druhý případ. Přes svou veškerou snahu nedokázal Tomáš odolat jakési přitroublé počítačové hře, takže z článku z pohledu druhého družstva asi nebude nic...

Luckaa:-)
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz