24. - 25. 1. 2004 Čenkovice

COOL - hodnocení akce jedním slovem

Úžas a kýč - hodnocení akce dvěmi slovy

Delší čas před akcí - nikdo se nehlásí, všichni mají strach zda bude sníh.

Kratší čas před akcí - sníh je, lidi se začínají hlásit.

Týden před akcí - pět lidí se odhlásilo a hodilo se radši marod - asi toho sněhu je na ně moc.

Sobota ráno - odjezd. Za oknem -16 stupňů Celsiových. Je opravdu zima, na I.P.Pavlova už jsou všichni připravení a přijíždí vymrzlý autobus. Nakládáme, nasedáme a nadáváme na zimu. Za Prahou je -24 stupňů Celsiových. V autobuse máme snad víc jak nulu. Postupem času se otepluje, přestává kouřit od úst.

Zastavujeme na hygienickou zastávku, někteří toho využívají k vyhřátí v restauraci, jiní k vymrznutí před autobusem, aby se jim následně zdálo teplo. Pokračujeme, před Chlumcem větší bouračka, ale jedeme dál. Vamberk - nakupujeme, ohříváme se a zase se jede. Vybírám peníze, což má za následek rapidní nárůst teploty v autobuse a začíná být příjemně.

Sjíždíme k Čenkovicím a máme nádherný výhled na sluncem zalité svahy, plné fantastického sněhu a relativně prázdné. Vyrážíme na svahy, jedinci využívající běžky hodnotí kýč zasněžených svahů s blankytně modrou oblou a jsou z toho v šoku.

Celý den úžasného lyžování či běžkování, večer odjezd v chladném autobusu na ubytovnu. Trochu problém s parkováním, zájezd do vedlejší vesnice otočit se a znovu zkouška parkování. Ubytování lidí, zahřívání se a výlet do sousední vesnice na večeři.

Večeře byla úžasná, cesta zpět rychlá (cca -20 stupňů C).

Ráno probuzení a zjištění, že autobus nenastartuje - zamrzla voda (teplota -27 stupňů C). Běžkaři vyrážejí na běžky a míří do Čenkovic, sjezdaři čekají zda se autobus povede nastartovat a budou moci jet sjezdovat.

Poledne - autobus pořád není nastartován - sjezdaři vyrážejí na procházku do Mladkova s lyžemi na ramenou a přeskáči na zádech. Lyžování je prý úžasné.

Půl čtvrté - autobus se povedlo nastartovat, ve čtyři hodiny nabírá sjezdaře, nakládají věci a vyrážejí nabrat zbytek lidí.

Běžkaři se telefonicky svolávají a nastává přesun do Jablonného - ušetříme cca hodinu cesty autobusu do Čenkovic a zpět. Čas využíváme na ohřátí v hospodě, čaj a polévky.

Nasedáme do autobusu, od úst se moc nekouří a už v Hradci začíná být teplo.

Půl desáté - příjezd do Prahy. Vysedáme, loučíme se a těšíme do postele. Všichni se těšíme na další zájezd - Šumavu a doufáme že bude o něco tepleji.