Úvod

Prázdniny už všem skončily, dovolené jakbysmet. Jak se ale říká: "na všem se dá najít něco dobrého". A co je dobrého na tom, že krásné léto už je pryč, dny se pomalu začínají zkracovat a zima o sobě začne pomalu dávat znát?

No přeci že se opět rozjíždí kolotoč s našimi oddílovými akcemi - voda, pěší, běh, … Tak neseďte doma a přijďte mezi nás!

Míša

Slovo předsedy

Nastal opět čas vás zpravit o dění v klubu. Jak jsem psal ve svém minulém příspěvku, dostali jsme od magistrátu Hlavního města Prahy grant na opravu terasy. Poptali jsme mnoho firem a tentokrát nám odpověděly jen tři. A to ARKONA IZOL s.r.o., IZOTEC s.r.o., PRESTIZ s.r.o. Výbor klubu vybral stejně jako loni firmu Prestiz, nejen proto, že měla nejlepší cenu, ale i proto, že již s touto firmou máme dobré zkušenosti. V době, kdy píši tento článek je na terase odbourán starý beton, opraveny sloupky od zábradlí, nové sloupky plotu včetně vrátek, nová izolace a betonuje se. Pokud někoho zajímá přesné znění smlouvy je na našich internetových stránkách v sekci pro členy.

To je vše podstatné, co jsem vám chtěl sdělit

Ahoj Radek Douděra

Stalo se

7. - 8. 5. 2005 - Zájezd na vodu - Ploučnice (odkaz na článek)

14. 5. 2005 - Pěší výlet - Kamenice - Sluníčka (odkaz na článek)

28. - 29. 5. - Dvoudenní pěší výlet do Řetouně - Sluníčka (odkaz na článek)

2. - 17. 7. - letní tábor TOM - Ohře

Letošní tábor byl ve znamení zmatků a sázek. Nejprve to začalo tím, že byly problémy se skibobisty, kteří s námi měli jet na týden a mít to jako soustředění.

Začalo to tím, že jejich vedoucí se dozvěděla, že jí ruší dovolenou a tak se skibobisti začali hromadně odhlašovat. Nakonec dorazili 4, kteří na tábor jeli. Vyrazili jsme v pátek ráno a po poledni jsme byli všichni v Tršnici, našem prvním tábořišti. Postavili jsme stany a kuchyni a zjistili, že se místo velkého tropika vzalo malé, ale stejně jsme to přežili.

Druhý den byl výlet do nějaké rezervace, kde jsem já ovšem nebyl, poněvadž jsem měl službu. Následujícího dne jsme si sbalili a vyrazili na vodu. Naší další zastávkou byla Šabina, tábořiště u malé cvičné peřeje, kde jsme druhý den uskutečnili nějaké soutěže a tuším, že i trénovali. Večer vznikla s cizími vodáky sázka, že peřej vyjedeme, a tak celý náš tábor dostal nanuky.

Dne následujícího vydatně pršelo, a tak Zajíc dostal nápad, že bychom mohli napsat povídku a jelikož pršelo ještě poté, co jsme všichni dopsali, tak jsme se sebrali a šli na autobus do Sokolova. Tam jsme zjistili, že zámek má zavřeno nejen v pondělí, ale i v úterý a tak jsme dostali rozchod a jedna skupinka pod vedením zkušeného hledače a znalce cukráren Zajíce vyrazila kam jinam než do cukrárny. Opravdu jsme jí našli a hned jsme si každý naporoučeli nejméně tři zákusky. Poté jsme se vyvalili ven a šli na vlak, ale šlo to ztěžka, jelikož ty zákusky byly výborné. Vlakem jsme se přemístili na nejbližší zastávku k Šabině a tam vznikl jeden takový problém. Vystupovali jsme z vlaku na druhou stranu než jsme údajně měli a když ještě asi tři lidi od nás byli ve vlaku, tak se vlak začal rozjíždět. Oni skákali a jeden ze skibobistů spadl a vlak zastavil. Sice jsme dostali od paní průvodčí vyhubováno, ale ještě jsem jí zamával a řekl PáPá, načež se naštvala a odpověděla: "Já ti dám PáPá…". Bez dalších komplikací jsme se dostali do tábořiště a poté jsme objevili novou zábavu. Našli jsme hezkou pneumatiku a přímo u kolejí byl kopec, na který jsme jí vždy vynesli a pouštěli dolů, dokud se o tom nedozvěděl Zajda a nezatrhnul to. Následovalo další trénování a pak jsme zabalili a jeli dál.

Tuším že do Královského Poříčí, ale když jsme tam dojeli, bylo plno. Vedení rozhodlo že pokračujeme, a tak jsme jeli dál až do Lokte. Jelikož a protože jsme tam přijeli pozdě, asi tak okolo páté hodiny, nenašli jsme místo a tak jsme se usídlili vedle kempu u vody. Druhý den se v kempu uvolnilo místo a my se přestěhovali.

Ráno jsme šli do města a na hrad a odpoledne následovaly nějaké hry. Jeden večer jsme šli do místního amfiteátru na divadelní hru Sen noci svatojánské. Říkal jsem si, že se jednou podívám na klasiku, ale byl jsem udiven, když na pódium vyběhlo několik pupkáčů a začali tancovat a smát se. Nakonec se to všem líbilo - ještě aby ne, za ty prachy co to stálo.

A byl zde následující den a jelo se dál. Tentokráte na Hubertus, kde se plánovalo být dlouho, ale nám to nestačilo, a tak jsme si to ještě o jeden den prodloužili. Když jsme tam přijeli, tak se dva skibobisti odpojili a další dva dne následujícího. Na Hubertusu jsme trénovali záchranu, hráli hry, trénovali na lodích a tak. Jeden den byl celodenní výlet do Karlových Varů a pak ještě jeden půldenní pro jídlo. A opět jsme na Hujera udělali past: tentokráte si objednal hermelín a já s Tomášem jsme mu ze dřeva jeden hezký vyřezali a Tereza ho obalila a on se pak nestíhal divit.

Další den jsme po několika suchozemských dnech opět jeli a dojeli až do Vojkovic a tam strávili dva dny. Udělali jsme si hezký výlet na hrad Hauenštějn a pak zpět do tábora. Byli jsme utahaní, a tak jsme si šli ještě zahrát nohejbal a pak jsme ještě trochu blbli - málem jsem si zlámal ucho o Tomášův nos.

Ráno jsme se opět vydali na cestu po vodě a dojeli jsme až do našeho cíle - Klášterce nad Ohří, kde jsme strávili jednu noc a jeli domů.

Večer nebyla večerka, až na pár mladších výjimek, a tak jsme se šli podívat do města, kecali, hráli hry a pak se snažili zase něco provést Hujerovi, ale nepovedlo se - bohužel. Ráno jsme vstali, začali balit, nakládat do Evženový káry a pak přišlo to, na co se všichni těšili, včetně mě.

Samozřejmě, že mluvím o nových vodácích. Byli jenom 4 a to mi trochu zkazilo náladu, protože jich bylo málo a já byl ten co je bil. No proběhlo to vcelku v klidu a všichni to přežili. Poté jsme se vydali na vlak a jeli ku Praze. Následovala cesta do loděnice, kde jsme si rozebrali věci a vydali se k domovu. Toť vše a doufám že se vám to líbilo.

Dan Kop

1. - 14. 8. - Letní tábor Sluníček - Otava (odkaz na článek)

17. - 18. 9. - zájezd na vodu - Teplá, Střela

Jako každý rok skončily prázdniny (mně ne :) a přišla druhá část letošní vodácké sezóny. Teplá a Střela se staly první podzimní autobusovou akcí. Na grilování to vypadalo, že pro velký zájem se bude sedět i v uličce, ale pan velitel Drbža nás smáčknul tak dokonale, že zbylo dokonce jedno volný místo. V sobotu jsme se sešli hrozně brzo ráno, nějak jsme nacpali věci do kufrů, lodě na vlek, lidi do autobusu a jelo se. Cesta trvala trochu dýl, protože se hledala pumpa, která by byla schopná nafouknout vlek a autobus. Po několika pokusech se to podařilo někde u Kladna a zbylo i trochu času na nákup. Všichni se nahrnuli do jedný malý jednoty a začal boj o košíky i o jídlo. Každý si něco našel a mohlo se pokračovat. Cestou beze stop zmizel obsah litrového Ferneta. Nevím, jak je to možný. Pár jedinců se válelo v uličce a někteří tam dělali i nedobrovolné kotrmelce. Drbžovi nestačilo jenom vybrat peníze. Nejdřív mi sebral boty, a pak se snažil i o kalhoty. Naštěstí mě Honza zachránil. Boty se na rozdíl od Ferneta našly.

Na Teplou jsme dorazili docela pozdě, ale čísla naštěstí ještě zbyla. Bez čísel by nebyl na konci párek a to by byla katastrofa! Času bylo docela dost, a proto jsme se vydali na tajnou průzkumnou misi po kolonádě. Urychleně jsme se převlíkli a naskákali na vodu. Ten skok byl trochu delší, protože se bus nechtěl přiblížit k vodě. Cestou jsme pečlivě nastudovali všechny brankoviště, ale stejně to bylo zbytečný… Ájík s Honzou vytvořili Drink-team na deblovce. Už při prvním odražení od břehu to vypadalo na první krysu, ale zázrakem se jim povedlo vylehnout. Těšila jsem se, že se dvěma kajakářema na deblovce bude sranda, ale sjeli se tak rychle, že to byla spíš nuda.9 Po bleskový první jízdě se nám podařilo stihnout oficiální start a už se jelo naostro. Do branek jsme se občas prodírali mezi krysama, ale docela to šlo. Karlovarská kolonáda byla plná turistů s foťákama, tak se muselo pořád jenom mávat a házet úsměvy na objektivy. Je docela hezký být atrakcí pro celý Vary. Na tobogánu s teplou vodou se s lodí neprojedete každý den. Po úspěšném zdolání všech říčních nástrah jsme vylezli na břeh, pokecali s kamarádama z jiných oddílů, nacpali se do busu a jelo se do Žlutic. Tam se po složitém parkování povečeřelo a všichni se rozběhli po hospodách. Jenom Zajíc se pořád na něco vymlouval. Poslal za náma do hospody kluky s omluvenkou. Ti nám vyprávěli, jak chudák Zajíc zvrací v křoví a je mu hrozně špatně. Byli z toho tak zdrcený, že si k nám museli přisednout. Dlouho se nevraceli, tak vyrazil i sám Zajíc posílen dětmi na pátrací akci. Děti ho odložily v hospodě a odešly. Asi se tam sám bál a tak prchnul chvíli po nich. Chtěli jsme se přesunout na zábavu, ale tam nás nepustili. Zlý vrchní nás vyhodil! Prý už tam bylo plno. Pokračovali jsme dál, až jsme došli do kempu. Tam jsem utekla zase já, ve spacáku je vždycky dobře. Ostatní se usadili v hospodě. Přes celý kemp se rozléhalo chrápání. Čím víc jsem se blížila k našemu ležení, tím hlasitější bylo. Byl to táta, který spokojeně spal mezi lavičkami. Povedlo se mi usnout a za chvíli jsem byla probuzena. Ájík se vracel z hospody trochu hlasitěji…

…ráno vstával těsně před odjezdem. Probudil se pod roztrženým tropikem a sváděl to na jiný opilce. Nasnídali jsme se v autobusu cestou na Střelu. Tam nás čekalo ošklivé probuzení. Museli jsme se nasoukat do mokrých a studených neoprénů. Všude byl stín, tak jsme se ani nemohli ohřát na sluníčku. To pan vedoucí nevychytal! Snad se do příštího roku polepší!!!: Zmrzlí jsme naskákali do autobusu (někdo na vlek), sjeli k mostu, sundali lodě a autobus nás opustil i s mým jídlem. Něco přes hodinu jsme koukali na jezu, jak se projíždí první dvě branky a vymýšleli jsme speciální taktiku. Můj nápad s otočkou se nikomu nelíbil.9 Pak přišel náš čas, ale čistě to neprojel skoro nikdo. Ochranáři se snažili omezit počet lodí na řece jenom na 350, ale nějak se to zvrtlo. Na brankovištích se bojovalo úplně stejně, jako každý rok. Obtížnost řeky se zvyšovala s její délkou. Od půlky už nikdo nevěděl jak si sednout. Nohy bolely a konec byl v nedohlednu. Všichni přežili, i když to bylo hodně náročný. V cíli jsme dostali chleba s cibulí a po chvíli čekání přišla i tombola. Někdo vyhrál, ale já zase nic. Budu s tím muset něco udělat! Dva účastníci zájezdu už nestáli o naši společnost na cestě domů, a tak zbaběle uprchli. To se ale hodilo třem černým pasažérům, kteří si aspoň měli kam sednout. Jeden z nich byla dokonce malá fretka. Přijel nás navštívit Tomáš na motorce. Obdivuji jeho trpělivost! Za naším smrdutým autobusem vydržel jet hrozně dlouho. Při zastávce u pumpy se kolem něj vytvořil houf zvědavců. Pak zase všichni usnuli a pokračovalo se do Prahy. Tam se vyklidil autobus, odvezl vlek a odebrali jsme se ke svým domovům. Podařilo se nám přežít další šílený vodácký víkend!

Zuzka Čiháková

17. 9. 2005 - pěší výlet - údolím Dalejského potoka - Sluníčka (odkaz na článek)

24. 9. 2005 - Praha z vody - Sluníčka (odkaz na článek)

1. - 2. 10. - Zájezd na vodu - Hamerský potok a Lužnice

Tak jako již tradičně jsme měli sraz v sobotu v 7:00 před loděnicí, zašli jsme do vedlejší loděnice vypůjčit si vlek a začali jsme pomalu navazovat. Lidé se postupně trousili a tak navazování bylo pomalé. Navíc dle počtu přihlášených lidí bylo zjevné, že autobus nebude zcela zaplněn. Nakonec se nás sešlo 30 vody chtivých vodáků a v 7:45 jsme mohli vyrazit směr Tábor. Cesta ubíhala skvěle. Po menším hledání vhodného supermarketu v Táboře jsme konečně zastavili před hlavním nádražím a mohli jsme tak vyrazit doplnit zásoby. Po doplnění zásob jsme sjeli k řece Lužnici. Překvapil nás krásný stav vody, jenž sliboval velmi pěkné svezení na vodě, zvláště když nám k tomu krásně svítilo sluníčko. Cestou se díky dobrému stavu vody daly jet všechny jezy a pod nimi se dalo bezvadně trénovat a tak nebyla nouze o několik cvaků. Autobus na nás čekal až na Lužničance, kde jsme navázali, odpojili vlek aby se mohl autobus otočit a vyrazili jsme směr tělocvična v Jarošově nad Nežárkou.

Po ubytování v tělocvičně a boji o žíněnky se většina vrhla na vaření večeře. Hrstka jedinců místo vaření šla raději ochutnat jídlo do protější hospůdky. Nakonec do hospůdky dorazil i zbytek lidí. V tělocvičně zůstal pouze dětský oddíl. Pan majitel měl velkou radost, jelikož jsme mu hospodu zaplnili celou a útrata nebyla také malá. Po prvním pivku jsme přinesli kytary a po laskavém svolení pana "šéfa" to naši hudebníci Kečup a Jakub rozjeli na plný pecky. Zábava probíhala i po oficiální zavírací době cca do půlnoci. Poté se všichni vypravili zalehnout do svých spacáků.

Druhý den jsme vstávali v 8:00 a v 9:00 jsme vyrazili směr hráz rybníka Malý Ratmírov. Počasí bylo zamračené a poté se přidalo i drobné mrholení, které nás provázelo celý den. Zde část autobusu po zaplacení "splutí" vyrazila na první jízdu kaskád. Dětský oddíl a někteří dospělí šli pěšky podél kaskád, aby děti měly možnost si prohlédnout obtížnější úseky, které na ně čekají, až nasbírají více zkušeností. Sraz jsme s nimi měli ve Dvorečku, kde autobus nabral ty, co jeli kaskády a všichni jsme vyjeli opět na hráz, odkud jsme vyrazili na druhou jízdu, tentokrát však až do Jindřichova Hradce. Kaskády si vybraly několik plaváčků. Cestou jsme ve Dvorečku nabrali ty, co horní úsek vynechali a společně jsme pokračovali směr rybník Vajgar, kde na nás tentokrát ještě před vzdutím rybníka měl čekat autobus. Po průjezdu Jindřiše, nás dle pamětí z loňského roku čekal úsek značně meandrující a silně zarostlý. No předpovědi byly naplněny beze zbytku. Docela svižně tekoucí voda, stromy v řečišti a vrbičky přes celou řeku. No ale všichni si s tím poradili skvěle a tak jsme se všichni bez ztráty květinky sešli u autobusu, který na nás skutečně čekal ještě před vlastním vzdutím rybníka. No, někteří vysedací místo přejeli a tak po doplutí na hladinu rybníka to museli otočit zpět a pádlovat proti proudu nebo jít pěšky po silnici k autobusu. Za neustálého mrholení jsme navázali a vyrazili směr Praha. Cestou nám zavolala parta Čiháků, kteří jeli v osobním autě, že na 11 km dálnice D1 je hromadná dopravní nehoda a kolona stojí až do Benešova. Při příjezdu k Benešovu zde kolona opravdu začínala a tak jsem našel optimální, i když trochu krkolomnou objížďku. Do Prahy jsme dorazili před setměním všichni zdrávi a plni neobyčejných zážitků z víkendu stráveného na vodě mezi partou skvělých kamarádů.

Hokejka