29. 11. 2003 Boj o Kobyliský pohár

Někdy během léta, během našeho plácání, nebo jak ten skoro volejbal nazvat, se nám v loděnici objevil Honza Bouček s tím, že si zaplácá také. Po zhlédnutí vysoké kvality a nebezpečnosti hvězdného volejbalového týmu SK Zlíchov nabídl nám účast na Pražské mece amatérského volejbalu Kobyliském poháru, jejíž je samozvaným pseudoředitelem. Po vyhlášení přihlášek k turnaji nezbylo mi než po krátkém průzkumu zájmu podat přihlášku a sám se zvolit kapitánem. V tu chvíli jsem začal přemýšlet nad tím, zda dám dohromady skutečně šestici hráčů, a zda nakonec nebudu po celém hřišti pobíhat sám proti šestici smečujících bijců. Pravdou i bylo, že Pajda patřila mezi ty, kteří mě do přihlášky nastrkali, a tudíž jsem věřil, že alespoň budu mít s kým si nahrát. Obavy, že bychom měli málo hráčů se však velmi rychle rozplynuli. Všichni kdo při průzkumu zájem projevovali, během přípravné doby stále účast potvrzovali. Ba naopak stále přibývali noví a noví zájemci o účast ve hvězdném týmu. Přiznám osobně, že jsem velmi stál o účast jednoho dalšího konkrétního člověka, bohužel ten se nakonec k hvězdnému týmu nepřidal. Škoda. Před turnajem samotným se mi tedy změnily starosti z toho jak budeme s Pajdou odolávat útokům smečařů výrazných kvalit, na problém jak prostřídat tu hromadu lidí, a při tom zachovat alespoň trochu konkurenční schopnosti týmu. Zároveň jsem nechtěl, aby kdokoliv měl pocit že si moc nezahrál. Zda se mi můj záměr podařilo splnit spíše vědí členové týmu než já. Hvězdný tým nakonec nastoupil ve složení Míša Čadová, Pajda, Lenka Procházková, Honza Souček, Martin Buben, Tonda Železný, Sváťa Ždímal, Pilka, Petr Kubánek, Jirka Myslivec. Funkce živého maskota, povzbuzovatele, servise woman a hlídače mávátka nastoupila Dana Smetanová.

Již při příjezdu na turnaj musel hvězdný tým překonávat potíže. Sraz týmu svolaný na Holešovické nádraží byl ohrožen nefunkčností metra. Hráči naštěstí stihli sraz v rámci patnácti minutové rezervy a pouze živý maskot dorazil až po zahájení turnaje. Mimo Dany nastoupil se zpožděním i Tonda, jež si spletl místo konání, a v době zahájení turnaje byl kdesi v Kolodějích. Zkrátka "K" jako "K". Přiznám se , že jsme pojali podezření, dosud nevyvrácené, že přerušení metra v inkriminovaném úseku bylo dílem pseudoředitele turnaje, jež tím rozrušit koncentraci na náš hlavní cíl. Tím nebylo vítězství v celém turnaji, kterého bychom dosáhli, pokud by jsme si takový cíl dali, a chtěli rozesmutnět všechny účastníky, cílem bylo porazit tým pseudoředitele tedy tým Trosek. Veškeré tréninky, které probíhali v přísném utajení před pseudoředitelem, mimo nácviku herních situací, obsahovali i videozáznamy z hry Trosek a rozbor jejich hry.

Rozlosování do jednotlivých základních skupin bylo dáno již týden před zahájením. SK Zlíchov se ocitl ve skupině "A" s týmy Papilon, Moulay a Trosky. Hned zápas ve skupině byl zápasem SK Zlíchov proti Papilonu. Bojovali jsme statečně, zvládali jsme taktická střídání matoucí soupeře. Ve chvíli kdy jsme ve druhém setu vedli již 4:2 a viděli slzy v očích soupeře jsme se rozhodli šetřit síly na náš hlavní cíl. Ten před námi stál v našem druhém utkání. Do zápasu s týmem Trosek jsem nastoupili jako uragán a během několika krátkých chvil jsme byli ve vedení 7:1. V tu chvíli pseudoředitel a zároveň hráč trosek Honza Bouček využil svých pravomocí a nechal provést opatření jasně znevýhodňující náš hvězdný tým. Opatření tady nechci popisovat, anžto byly podlé. Ačkoliv jsme se i za takto zhoršených podmínek snažili držet krok, bohužel jsme svého cíle nedosáhli. Na druhou stranu lze říci že bodově jsme sice vítězi nebyli, nicméně morální vítězství je na naší straně. V zápase s Moulay se projevila naše lehká nezkušenost ve sportovní diplomacii. Jedním z hráčů našeho základu měl být i Štěpán. Ten se však, za námi zatím nezjištěných okolností, nechal po tréninku s námi zlákat právě do týmu Moulay. Opět jsme bojovali jako lvi, ale námi pečlivě nacvičené signály byly při účasti Štěpána u soupeře ty tam. Nezbylo nám než hrát rozřazovací zápas o skupinu o 7. až 9. nebo 10. až 12. místo.

K zápasu jsme nastoupili proti týmu Bugo, nebo tak nějak se jmenovali. O tomto zápase bych se velmi nerad zmiňoval příliš dlouze. Tak jak totiž okolo píšu s jistou nadsázkou, u tohoto zápasu by vše bylo pravdou. Řeknu to stručně. Nebylo horšího rozhodčího než v tomto zápase. Navíc soupeř se choval poměrně dosti nesportovně svými komentáři vůči nám. Bohužel opět bez jakéhokoliv povšimnutí rozhodčím.

Nezbylo nám tedy než hrát ve skupině o 10. až 12. místo. Ve skupině byly s námi týmy Libeňského výběru a Semtexu. Oba týmy byly pro nás již snadným soustem ačkoliv jsme hráli pouze na půl plynu. Nejdříve jsme nastoupili proti Libeňskému výběru. Vcelku bez potíží a větších výkyvů, jsme bezpečně dotáhli zápas k vítězství 2:0 ačkoliv jeden hráč základní šestky, Martin Buben, již z turnaje odstoupil. K dosažení alespoň 10. místa nám v utkání se Semtexem stačilo uhrát jeden set. Tuto podmínku jsme v základním složení splnili hned v setu prvním, a tak do druhého setu tým SK Zlíchov nastoupil bez tří největších opor a ponechal možnost vyniknutí více hráčům z lavičky. Ti sehráli se Semtexem vyrovnaný set bohužel však bez vítězného konce. Na druhou stranu jsme tím zjevně udělali radost hráčům Semtexu jež po dlouhých letech údajně vyhráli první set.

S účastí a výkonem na turnaji jsem byl spokojený, až na onu skvrnku jednoho utkání. Snad se během léta k nám přidají při našem plácání u loděnice další hráči a tím se rozšíří i kádr a kvalita. Ta nás pak snad posune do vyšších pozic a podaří se nám splnit náš cíl nejen morálně, ale i na body.