1. - 2. 2. 2008 - MS Snowkayak 2008

Stejně jako loni jsme i letos jeli na MS ve Snowkayaku. Oproti loňsku se trochu obměnilo složení lidí, ale nakonec nás bylo zase 8, co budeme závodit, a Zajíc jako náš řidič, trenér, technická pomoc, zázemí a určitě ještě něco. Jen se změnilo datum odjezdu, sice teda nechápu proč to dělaj, ale půlka lidí tvrdila, že musí ještě v pátek do práce. Nakonec byl odjezd stanovenej na 17:00 v pátek z loděnice. S Míšou jsme počítaly se silným pátečním provozem na Jižní Spojce, ale nakonec jsme to projely téměř v  rekordním čase a do loděnice tak dorazily dokonce s předstihem. Naopak Honza se Zubem dorazili až ve čtvrt na šest a snažili se nám namluvit, že jdou včas. Asi Honza furt neumí hodiny…Letos jsme se dokonce vešli i s věcma do auta v pohodě, aniž by při každým otevření dveří vypadla půlka kufru. Před šestou hodinou jsme už dokonce mohli odjet!

Abychom nic nezmeškali, radši jsme rovnou začali večírkovat. Dokonce mě i Kuba pochválil, za namíchanou vodku s džusem. Teda, skoro jsem se červenala, pochvala od Kuby…Jen Terka nebyla moc nadšená, nezůstala žádná samotná vodka, aby si ji namíchala s RedBullem, což je prej lepší. Večírek byl docela vydatnej, a tak nám musel Zajíc furt stavět na benzínkách, jednou dokonce proto, že už došly zásoby a museli jsme dokoupit vodky s džusem. Zatímco jsme se my bavili, Zajíc nás na jistotu dovezl až do Lienzu (AT), tam co byly závody loni. Tam jsme zaparkovali, postavili stany a pomalu šli spát. Já s Dančou a Míšou jsme daly přednost autu, krom toho, že tam je luxusní spaní, tam je i Zajíc! Nějak jsme všichni moc nemohli usnout a tak jsme dokonce viděli i lidi se sáňkama, co si v půl čtvrtý v noci vyšlápli celej kopec a očividně se chystali na bobovou dráhu. Teda myslela jsem, že podobný nápady máme jen my, ale očividně máme ještě co dohánět…

Ráno jsme se probudili a utvrdili se v tom, že loni jsme tu byli pro jistotu o den dřív, ale letos že jsme pro jistotu jinde, než máme bejt. Prostě že se to koná jinde. Naštěstí nám místní poradili, a tak jsme okolo deváté ráno už stáli na opačném konci Lienzu pod lanovkou. Tam jsme podle instrukcí naložili lodě do obrovskýho přívěsu za Monstrsupertraktorem. Jen tak pro zajímavost, ten přívěs pojmul asi 60 lodí! Sami jsme se pak i s věcmi vyvezli lanovkou nahoru. Míša s Dančou sice nahoře při pohledu na dráhu trochu zbledly, ale celkem nám oproti loňsku dráha připadal vcelku v pohodě. Tři zatáčky a jeden malej schod, no nic moc…V hospodě jsme se zaregistrovali, vyfasovali RedBulla, startovní číslo a poukaz na jídlo a začali se i s loděma škrábat nahoru k začátku dráhy. Kdo chtěl, dal si dolů jednu cvičnou jízdu a pak jsme si rozhodili lodě, kdo bude na který závodit. Oproti loňsku to bylo v pohodě, Míša s Dančou se dobrovolně ujaly těch lehce jetejch, my si se Zubem rozdělily dvě nové a Terka si vzala Tomášovu. Kluci to měli ještě jednodušší, byli tři, lodí pět, tak si mohli vybírat.

Zhruba po hodince to pak začalo. Dole se někdo ujal mikrofonu, DJ v RedBullkáře spustil hudbu a na startu se začali řadit chlapi. Celkem bylo v prvním kole 32 rozjížděk, i když v některých z nich byli nesmyslně jen 3, nebo dokonce 2 závodníci. Kluci závod začali dobře, 2 ze tří postoupili, my ostatní stáli u trati a fotili nebo natáčeli. Kuba vypadl hned v prvním kole, ale musím poznamenat, že jel na pomalejší lodi, ale hlavně podle našeho názoru dojel druhý, jen rozhodčí to viděli jinak. Pak se všechno začalo trošku měnit. Když jsem čekala s foťákem u trati, šel kolem nahoru s lodí Honza a říkal: „Pšišel sem o žuby“. Smála sem se co to říká a on furt opakoval „Nemám žuby, vyražil šem ši je.“ To už ve mně hrklo a když otevřel pusu, pochopila jsem, že si nedělal srandu. Už na první pohled bylo vidět, že mu chybí kus horní jedničky. Docela vyděšená jsem s ním šla nahoru, kde to řekl i ostatním. V tu chvíli se nám docela změnila nálada. Všichni, nebo aspoň většina, jsme se fakt začali bát a začali jsme řešit, jestli vůbec jet. Dokonce Honza, jindy hotovej bezmozek, Zubovi doporučil, ať si vezme pomalejší loď a v žádným případě nejezdí na tý nový. A on sám že už tam bez integrálky nevleze. Docela jsme pak byli celou dobu na nervy, zvlášť holky, když naše jízdy furt odkládali a my celou dobu stály nahoře, čekaly, a před očima měly rozbitýho Honzu. Honza mezitím jel několik dalších rozjížděk, dařilo se mu a postupoval dál.

Pak jsme přišly na řadu my. První jela Terka, tu jsem jet neviděla, ale postup se jí bohužel nepovedl. Další byla Míša, ta měla smůlu a nepovedlo se jí hned odstartovat, protože zůstala viset na startu. Cestou dvakrát eskymovala, jela dobře, ale na postup to nakonec taky nestačilo. Já jela v jedný rozjížďce s Dančou, vybavuju si jen, že jsem vyrazila první a tak i dojela, jinak nic. S Dančou jsme v cíli byly první a tak jsme obě postoupily. Hned v další rozjížďce dorazil první Zub, daleko před ostatníma, a tak jsme z pěti holek postupovaly dál tři. Celkově to ale nebylo moc příjemný, než jsme jely znova, byly velký mezery a tak jsme měly dost času na to se stresovat. Hlavně se dráha postupně ujezdila a tak byla výrazně rychlejší. Loni byla dráha hlavně o skocích, lítalo se fakt vysoko. Letos byl sice skok jen jeden, ale zato to vynahrazovaly zatáčky. Tři, pěkně ostrý, klopený. Upřímně řečeno se mi vůbec nelíbily. Sice ven vyletěl jen jeden závodník, ale o to víc se jich rozbilo vevnitř. Zatáčky byly fakt klopený a tak lidi vylétli do vzduchu a na zem dopadli v lepším případě na bok, v horším případě dokonce i na hlavu. My si tohle zrovna „užívali“ docela dost, naši noví Špuntové byli fakt rychlí, tak jsme lítali dost vysoko. Ale je fakt, že oproti loňsku závodníci pochopili, dobře třetina lodí mohla být nová, takže problémy mělo hodně lidí. Svý jízdy si odjezdili junioři a pak zase jezdily holky. Třetí jízda mi zase vyšla a postoupila jsem dál. Po mně jela Danča se Zubem. Akorát když jsem si vynášela nahoru loď, viděla jsem Zuba, jak docela slušně prolítla zatáčkou a za ní se vymlela. Jenže za ní jel hned další kajak, a vzhledem k tomu, že je to fakt neřiditelný, nestihl nikdo uhnout a Zuzka to dostala přímo do obličeje. Je to fakt nepříjemnej pocit, když vidíte kamaráda, že má takovej problém a pořadatelé ho odvádějí z trati.. Nejdřív to vypadalo, že je to jen naražený, ale pak jí to začalo dost otejkat. Já jsem tak na svou finálovou jízdu nastupovala ubrečená, úplně mimo, ale zato s pocitem, že už jen jedna jízda a víc tam nemusím. Tady těsně vypadl i Honza, těsně před čtvrtfinále. Jízda mi vcelku vyšla, poprvý jsem do cíle nedorazila první, ale druhá, ale bylo to aspoň za mnou.

Jenže Zuzce se ten obličej zhoršoval, a tam jí s tím nikdo nebyl schopnej něco dělat, a tak s Honzou a Zajícem sjeli dolů a do nemocnice. Tam jí podle rentgenu řekli, že je to asi zlomená lícní kost. My jsme zatím čekali nahoře na vyhlášení, kde zaperlili organizátoři tím, že „Das zweite Platz gewann Susana aus Tschechoslowakei.“ Po vyhlášení jsme pak sklidili lodě a sjeli dolů. Ostatní už byli z nemocnice zpátky. Museli jsme nakonec změnit plány. protože na původní plánovanou nedělní vodu by mohli jet jen asi dva lidi.

Takže jsme nakonec po 1 noci a 1 dnu stráveném v Rakousku jeli domů, sice s jedním umístěním, ale se dvěma zraněnými. Chudák Honza ještě musel cestou poslouchat hlášky typu „Nesmíš to koušat!“. „Dáš si chlebíšek?“ a podobně:-)) Holt jsme kamarádi. Stejně nejvíc obrečel to, že nám musel dát svojí sekanou, protože by jí neukousal :) Do Prahy jsme dorazili před druhou hodinou ráno, Zub s Honzou jeli do nemocnice, kde zůstali až do šesti do rána. Zubovi trochu změnili diagnózu, ze zlomené lícní kosti je najednou zlomená lícní kost, očnice i horní čelist zároveň. Zuzce se to během tejdne začalo nějak posouvat dovnitř a tlačit na nervy a tak dneska (7.2.) nastupuje do nemocnice, kde jí budou zítra operovat.

11.2. doplněno- Zub už je po operaci a vypadá to vcelku dobře:-)