17. 12. 2005 Vánoční Sázava

Už to bylo pár roků, co jsem absolvoval poslední vánoční vodu. Některé tradice je přeci jenom dobré udržovat, ať kdo chce, co chce, říká. Zhruba tři týdny před vánocemi se začal ozývat Kuba Micka, že by si dal vánoční Sázavu. Během týdne před akcí jsem oslovil tedy několik možných trvďasů, u nichž máchání rukou ve vodě 17. prosince bylo možné předpokládat. Několik tvrďasů vyměklo skrzeva bacily, a někteří se vymluvili na jiné hlouposti. Hrubé zrno v počtu 6 účastníků do Krhanic nakonec dorazilo.

Přemlouvání se do gumy bylo poměrně dlouhé, a počasí mu nijak nepřidalo. Zima byla! Během oblékání přišlo ke slovu svářo, cukroví, a dokonce i vyčenžovaná tekutá průhledná jablíčka. Zde je nutno podotknout, že zvláště dámy, a to především Míša Trnková, cukroví odmítala s odkazem na postavu. Nikomu dokonce nechyběla ani vánoční výzdoba lodí, čímž jsme se výrazně odlišovali od Dronte skupiny. Jejich náhlé zjevení se u vody urychlilo náš odjezd, takže jsme jim nakonec rychle ujeli. Uf, naštěstí. Bylo jich jako blech. Zde je dobré ještě k počasí poznamenat, že úspěšně přitekla díky pátečnímu dešti voda, a tak jsme nebyli nuceni jet na 6 kůbíkách, ale na kubíkách 10. Taková jízda byla již i zajímavá, bez zanechávání plastu na kamenech. Zima způsobila, že šlo opravdu o sjezd. Nikdo prakticky nikde netrénoval, a to dokonce ani frístajlový specialista Kuba. Ten se dokonce v půlce jízdy dožadoval přerušení jízdy a odskočení si k ohni na břehu. Příčinou byla zjevná singlířská nemoc - artróza kolen. Žádný z jezů si nevyžádal v naší skupině krysí daň, takže jsme po asi hodině jízdy dorazili na Žampach, kde jsme ukončili naši jízdu a přesunuli se do místního hotýlku na dobrý obídek. Při čekání na oběd nás mírně překvapila motorka jedoucí z kuchyně přes výčep ven.

K dobrodružství však nakonec došlo. Během oběda se spustilo silnější sněžení, jež výrazně ztížilo průjezd Jílovým. Ptal jsem se Pavla, řidiče druhého vozu, zda má zimní. Dostalo se mi souhlasné odpovědi. O to víc mi bylo divné, jaké problémy měl už v Krhanicích. Kopec pod náměstím v Jílovém se stal nakonec posádce druhého vozu osudným. Museli zabrat a tlačit. Vysvětlení se nakonec ukázalo. Zvláště u zimních pneumatik je osudné, pokud se nazují v opačném směru.

Co říci nakonec. Že voda byla skvělá, a věřím, že příští vánoce si akci zopakujeme.