5. 5. 2007 - Labe

Ve čtvrtek jsem si vnitrofiremním mailem cosi služebního psal z Martinem. Jen tak mimochodem od něj přišlo ať jedu na Labe. Přišlo mi to jako dobrý nápad. Díky dlouhému volnu následujícího víkendu, jsme v pátek odpoledne byli 3, a večer pak už nás bylo 5. Kromě Martina jsem nikoho dalšího neznal, ale to je jedno. Tušil jsem, že zvláště ti dva poslední nebudou příliš zkušení. Na srazu se objevili ještě další 4 lidi co měli jet se vzducholoděmi, původně nejedoucí s námi. Slovo dalo slovo a optimalizace nákladů na dopravu proběhla. Po cestě autem jsem jel s jednou posádkou vzducholodě. Zadák posádky – Katka – už pár kousků jela, háček – Jiříček – měl ale ještě dva dny před odjezdem představu vody se slamáčkem v plavkách a s pivečkem. Během jízdy v autě měl Jiříček spoustu veselých řečí, však jen do chvíle, kdy jsme se v Herlíkovicích podívali do koryta. Pak už by se počet jeho slov dal spočítat na prstech. Úsměv vystřídala zdravá zelená barva na jeho tváři. Několikrát se ptal zda to opravdu myslíme vážně. Na parkovišti v Herlíkovicích zase mě a Martinovi nedělal dobře Jiříčkův trénink na suchu.

Za okamžik vyrážíme. Jedu jako poslední na místě loviče. Na to moc zvyklý nejsem. Ještě jede Martin, Karlos a obě vzducholodě. Dva méně zkušení kajakáři jen fotí a jistí pod mostem. Martin jedoucí jako první najíždí stopu vědom si vzducholodí za sebou. Já si dávám pozor na to kde budeme lovit. První kilometry ukazují, že i Jiříček s vykulenýma očima zvládá. Několik větších vlnek všichni zvládají vcelku bez problémů. Jiříčkovi dokonce ani nepadají brýle. Z předešlých let si pamatuji místo s kamenem vlevo od středu s průjezdem mezi kamenem a navigací vlevo. Tady porušuji pořadí domnívaje se, že práce může být pod kamenem. Po Martinovi a Karlosovi jedu já. Vzducholodě nezklamaly. Nejdříve Saša s Martinou nám předvedli jak vypadá rozplavba na Labi. Katka s Jiříčkem se nechtěli dát zahanbit, také se smočili. Nebo, že by potřebovala Katka Jiříčka schladit? No to je jedno. Co lovit a vylévat bylo.

Martin mi celou dobu povídal o šluchtě za panelákama. Pořád jsem si na ní nemohl vzpomenout. Připomněla se mi sama, když se mi ve válci zvednout nedařilo. Pod starým mostíkem nás s foťákem čekali zbylí kajakáři. Po příjezdu Martina, si Irča na jeho loď odložila foťák. Martin to nevěděl, a tak máte všichni možnost foťák v korytě Labe najít. V závěrečné části nad Vrchlabím ještě zaplaval Karlos a já s Martinem jsme si vybojovali eskymáčka.

Přejíždíme do Podhůří, a pokračujeme. Tentokrát již bez Martina, simuloval. Za to s dvěma dalšími kajakáři navíc. Po krátkém úseku dovádím, ale eskymaček vše spraví. Za druhým jezem začíná mírně obtížnější pasáž. Nejdříve nám rozplavbu předvedl Jiříček s Katkou, aby je následovala Irča. Irčinu loď jsem sice chytil na hopšňůru, ale najednou přede mnou nebylo místo jen válec a vlny. Loď na hopšňůře mě dokonale zastavila v jedné vlně. Eskymovat s lodí na hopšňůře se mi opravdu nezdařilo. Po chvíli přichází lahůdka v podobě velblouda. Rozplavba Saši s Martinou pod velbloudem ukončila jejich putování po Labi. Irča zde projeví svoji nezkušenost, a při hodu házečky posádce této vzducholodě, jaksi zapomene házečku držet. Martina se tedy házečky při rozplavbě chytla, ale to bylo asi tak vše, plavala s ní. Závěrečný úsek už absolvuje jen zbytek lidí, a probíhá již v klidu. Končíme v Hostiném. Jiříčkovi se vrací úsměv i řeč.

Skvělá restaurace na jídlo je v obci Čistá. Jmenuje se Krakonoš. Zvláště dámám nedoporučuji dávat si jak polévku tak hlavní jídlo. Oboje je sice výborné, ale i pánové měli problém sníst vše.