13. 2. 2005 Únorová Kocába

Akci tentokráte vyvolal Bubínek. Jak je jeho dobrým zvykem, účastníkem se nakonec nestal. Předpověď počasí dávající tušit táni sněhu pozvolné již od čtvrtka, a deště předpovězené do soboty, dávali naději na nedělní skvělé stavy. Proč jezdit daleko? Naše pohledy směřovali do toků v okolí Prahy. Mezi uvažované toky patřil zejména Kačák jinak pojmenovaný Loděnice a Kocába. Rekognoskace terénu provedená zodpovědnou Líbou vyloučila i Kačák. Zátarasy v meandrech z nahromaděných ker, dávaly naději ve značný průšvih. Líba byla nakonec odpovědná natolik, že vyměkla a místo sebe doručila SMS-ku, že nejede. Sousedovy totiž urval noční vítr dvě tašky ze střechy. Souvislost veškerá žádná, ale nemusím chápat všechno. Naopak jako akční se ukázal Honza Bouček. Dovědíc se o akci v sobotu v 18,00 h při překročená státních hranic po týdnu stráveném kdesi v cizině, vyrazil na nedělní akci dokonce o 10 minut dříve než mi. Přibral s sebou ještě Luboše Suchého, který se o všem dověděl ještě později, v sobotu ve 22 hodin. Nakonec velmi potěšila i nečekaná, ale o to příjemnější účast Zuzky Trnkové a Mirka Janků.

Ještě ráno před odjezdem pohled na internetové stránky potvrdil správnou volbu, Kocába nastoupala ze sobotních 70 na 92 cm. Příjezd do Nového Knína potvrdil informace z internetu. Vody v korytě se valilo opravdu hodně. Lehce jsem zbledl, při vzpomínkách na Jíchova slova o nízkých lávkách. Pravda před dvěma roky většinu smetla povodeň, jenže chataři jsou lidem dělným. První povyražení, však nepřinesla lávka, ale nevýrazný jezík se šikmým válečkem dole. Sváťa, jedoucí na konci jako zajištění skupiny, dal první příspěvek do budoucí nezbytné deratizace. Lávky v horní polovině mezi Knínem a Štěchovicemi včetně padlých stromů si vybíraly svoji hlodaveckou daň. Honza Bouček měl pré a jako vášnivý reportér téměř nesundal foťák z ruky. Nejvíce krys nám předvedl Luboš, celkem dvě. Pravděpodobně to byl trest za zanechání své vlastní plastové krysy doma. Velmi blízko ke dvěma měl i Sváťa, ale pod kaskádičkou v laguně bravůrně zvedl. Kaskádička vůbec vyvolala jakési drobné zvýšení adrenalínu v krvi účastníků. Teoretické porady nebrali konce, a tak nezbylo než se pustit do praktické ukázky. Nejdříve Honza a po něm trošku jinou cestou i já. Není nad to dát zbytku výpravy možnost výběru. Kaskádičku zvládli nakonec skoro všichni bez ztráty kytičky. Cesta ubíhala velmi svižně a tak po 3,5 hodinách jízdy od startu jsme se objevili nad Štěchovicemi. Zde je dobré poznamenat, že chataři pochopili, že dělat lávky těsně nad hladinou se může vymstít při povodni. Nové lávky postavili proto poměrně vysoko zvednuté nad hladinu, tím nečiní sebemenší překážku.Ve Štěchovicích první stupeň vypadal opravdu zle, nezbylo než ho přenést. Druhý stupeň jsme také podezírali z vývařiště. Podezření však bylo liché. A tak jsme zbytečně vylezli z lodí, abychom se mohli do nich vrátit. Honzovi se to povídalo. Celou cestu jel bez špricky, nasedání pro něj nebyl žádným problémem. Dále si během cesty nacvičil jak z rukou postavit vlnolam proti zalití vodou. Jícho už nejsi jediný kdo si zkouší jízdu bez špricky. Cestu jsme zakončili ve Štěchovicích nad vysokým stupněm.

Při posezení v restauraci na obědě, dal jsem si krůtí prsa v hořčicové omáčce s knedlíkem, přišla od vyměklé Líby SMS-ka, že lituje že nejela. Nezbylo než jí odpovědět, že má čeho litovat. Počasí se opět vyvedlo naprosto skvěle. Prakticky po celou cestu bylo jasno a slunečno. Sníh přišel až v okamžiku kdy jsme zapadli do hospody. Dlužno zakončit, že zima nám co do vody velmi přeje.

Foto poskytli Martin Svoboda (foto 03 a 04) a Honza Bouček (ostatní foto). Další foto najdete na http:// jan.boucek.cz

Jirka
Převlékání

Vody bylo akorát

Odpočinek na cestě

Pod mostek tak akorát

No - o fous

Veselá záležitost

Pěkné vlnky

A eskymáček

Zátiší

To byla kosa :-)

Rychlovka

To asi nepojedeme
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz