28. - 30. 11. 2008 Bílá Třemešná

Jednoho dne přišel do loděnice Ferda celý natěšený z pocitu, kvůli němuž zřejmě ani nemohl spát. Nakonec prohlásil, že se uskuteční pěší výlet k Ferdovi na chatu.

Chvíli před šestou hodinou jsme se sešli na Hlavním nádraží.

Bylo nás celkem pět. Lucka, Ferda Zajíc, Pepa a Jirka.

Po kratším přesvědčování se Ferda nenechal přesvědčit a nesl většinu jídla sám. :-)

Potom, co jsme nastoupili do vlaku, jsme se nasoukali do kupé, kdy Ferda znovu projevil svoje hrdinství a zůstal mimo.

Cesta vlakem byla plna diskuze o adrenalinových sportech, které bychom chtěli nebo nechtěli dělat.

Asi po hodině a půl cesty jsme přestoupili do menšího motoráčku, jímž jsme jeli asi další půl hodiny.

Když jsme vystoupili, stoupali jsme asi čtvrt hodinky do mírného svahu až k chatě pana a paní Ferdových. :-)

Ani sám bůh architektury a umění by nedokázal vyjádřit krásu a útulnost chaty se zahrádkou před domem.

Uvnitř byla zima, ale sbírka hrnečků ze všech možných století i míst nás zaujala natolik, že zima byla jen takový nepatrný doplněk celé atmosféry.

Po příchodu následovala večeře-oblíbený buřtguláš, po které následoval odpočinek v podobě pohádky, která se ovšem v podání Zajíce moc nevydařila.

Druhý den byl již o něco lepší.

Po snídani, která zahrnovala chleba s marmeládou, jsme se vydali na menší obhlídku okolí. Cesta probíhala pohodlně a nikterak záživně, až na modlitbu v podání Ferdy, která byly napsaná u cesty v lese.

Následovalo pár zastávek, hlavní byla ve Dvoře Králové, kde jsme se trochu zdrželi na čaji v jedné kavárně.

Po návratu do Ferdovy svatyně jsme uvařili trochu čaje a zahráli si, i přes nesouhlas většiny obyvatel chaty, aktivity.

Následovaly postele, pohádka a neklidný spánek, přerušovaný chrápanci Lucky a Pepovými nočními proslovy.

Bohužel tento spánek byl ukončen zhruba v 6 ráno, kdy Lucka vzbudila Zajíce, čímž i celou chatu.

K snídani byl připálený pudink, vlastnoručně vytvořený Zajícem a zbytky buřtguláše ze včerejška. Až se všichni najedli, začal masový úklid celého ráje, ve kterém jsme bydleli.

Následovala cesta do Prahy, ovšem oklikou přes Kuks a dalších pár vesnic, a nakonec domů.