Velikonoce na Slovenských řekách 18. - 21. 4. 2003

Vy co jste nebyli, jste zaváhali.

O našich východních sousedech, Slovácích, je známo že příroda k nim byla štědrá. Kromě všeobecně známých nádherných Karpatských pohořích jsou zde i říčky, které rozhodně nestojí za opomenutí. Vedení SK Zlíchov vědomo si této zkutečnosti lehce zariskovalo a uspořádalo výpravu do této nám všem tolik domácí ciziny. Zariskování se bohužel projevilo poměrně nízkou účastí, nicméně dvacítka lidí jež se na cestu vydala, rozhodně nemohla litovat. Zbytku nelze než vzkázat: "Vážení zaváhali jste".

Již samotný výjezd nebyl pouhou bezvýznamnou jízdou autobusem. Po několika málo kilometrech, nám přívěs dal jasně najevo, že rozklad na prvočinitele mu není nijak cizí. Kdyby však jen ten příves. Na dálnici směrem na Brno jsme pochytili jakousi několika kilometrovou zácpu. Ani to nebylo to nejhorší co na účastníky čekalo. To hlavní pátečního večera, či spíše sobotního rána, přišlo v malé Moravské vísce. Bohužel její jméno neznám. Tam se nám na prvočinitele začal rozkládat i autobus, a to bylo ? hodiny do půlnoci. Po krátké době většině osazenstvu autobusu došlo, že jen tak do cíle nedorazíme, a tak autobus zároveň posloužil jako noclehárna. Do Vlčnova, kde jsme spali, jsme dorazili ve 4,00 hod. ráno. Tím vzal za své Hokejkův nápad s odjezdem v 6,00 hod ráno. Odjezd byl posunut na 8,00.

V sobotu se autobus na prvočinitele již nerozkládal. Díky tomu mohli hudebně vzdělaní výletníci poznat vesničku He_pa. Nachází se na Hronu. Už zde je divný rozpor, ve známé písni se hovoří o Dunaji, také o krásném městě. He_pa ošklivá není, ale město..? A vskutku se domnívám, že ten den jsme jeli Hron. Hron je hezoučká říčka, hlavně s krásným okolím. Podél celého sjížděného úseku nechyběl pohled na vrcholy Nízkých Tater. Děsivý pohled byl však na břehy této řeky. Trochu to byl pocit jako průjezd skládkou. Opravdu takového harampádí to se jen tak nevidí. Výsledkem byly nalezené dva míče a jedna panenka. Při jízdě okolo Hronu autobusem jsem zaznamenal mnoho velmi hezkých roubených staveb. Loni jsem podobné stavby viděl ve skanzenu, ale tady se zřejmě užívali do dneška. Sobotu večer jsme dorazili do vesnice pod Roháčema Pribilina, kde jsme měli ubytování v místní tělocvičně. V Pribilině byla i dobrá hospůdka, kde Pajda zlikvidovala kompletní zásobu korbáčků.

V neděli na nás čekal Čierny Váh a po soutokus Bielym Váhem i Váh. Opět říčka velmi příjemná s krásným výhledem na Tatry a především s již relativně čistým břehem. Na sjížděném úseku nebylo nějakých výrazně obtížných míst. Dorazili jsme do jakéhosi kempu kde jsme navazovali a chtěli se přesunout do Liptovského Mikuláše. Při navazování se objevil správce kempu a vyhrožoval, že neodjedeme. Nepovšiml si zřejmě, že on má osobní vůz a my autobus s vlekem, a že on je jeden a nás je přes dvacet. Při odjezdu se již neukázal. V Liptovském Mikuláši na nás čekal slalomový kanál. Velmi příjemný všemi hodnocený jako lepší než Veltrusy. Na kanále se urodilo i několik krys od různých borců. Ten den jsme ještě překračovali hranice zpět a znova přespávali ve Vlčnově. Tentokrát jsme dorazili včas těsně po ukončení výstavy vín.

Velikonoční ponděli začalo folklórně. Patřičné osoby byly řádně vyšupány, jiné zase zlity. Ti, kteří se folklorním tradicím bránili nejvíce zuby nehty, nebál bych se přímo říci nepříčetně, okusili folklóru také, a dosyta. Hokejka na pondělí zvolil Svitavu. Na řece bylo nejzajímavější opět kupodivu okolí. Obtížnost se pohybovala mezi ZWC a WW dři, a tak potěšila i otevřená hospůdka. Na konci úseku nás kromě autobusu čekala i skupina ožralých taky raftařů. Je mi velmi líto, že s námi nebyla Denisa, jenžto by viděla co to znamená ožralý. Toto slovo použila v povídání o Divoké Orlici na jíchových stránkách pro skupinu lidí společensky unavených, takto by mohla rozpoznat rozdíl mezi těmito slovy.

Cestu zpátky zvládl autobus i vlek již bez větších obtíží. Jen jsem nepochopil, a to vlastně během celé cesty, proč se neomylně míjí benzínové pumpy s toaletami, aby posléze bylo zastaveno u lesa. Lehce mi takové konání připomínali zájezdy s ROH před dvaceti lety. Nicméně nemusím chápat všechno.