16. 4. 2005 Pěší výlet Sluníčka

Dnešní výlet mířil do okolí Říčan. Vlakem to je sotva 45 minut, takže jsme již v devět hodin vystupovali z vlaku. Po krátké orientaci jsme se pustili po modré. Abychom se nenudili, pro začátek jsme zvolili hru, která se nejlépe hraje právě při pěších výletech. Název snad ani žádný nemá. Jde v ní o to, že se nesmí říci slovo s daným písmenem na začátku. Pro dnešek jsme zvolili "S." Každý dostal 5 "životů," ty si musel chránit tím, že se vyhýbal "zakázaným" slovům a naopak se snažil přistihnout ostatní. Hru jsme hráli jen půl hodiny, kvůli samým dohadům bychom nikam nedošli. Stále si někdo s někým vyměňoval životy a snažil se přesvědčit ostatní, že to byl on, kdo má cizí život dostat, nebo naopak, že to není on, kdo se prořekl.

V lese jsme se napojili na naučnou stezku, která ani nebyla zakreslena v mapě (z roku 1974), a tak jsem chvíli myslela, že neplánovaně změníme trasu, ale nakonec jsme se dostali na rozcestí se zelenou, což v plánu bylo. Po zelené jsme došli až do Svojetic. Cestou jsme potkávali houfy cyklistů (na jednom úseku jsme společně zabloudili, ale jen chvilkově, drželi jsme směr a po chvíli opět chytli správný kurz), a bylo vidět, že tato oblast je atraktivní i pro jezdectví.

Za Svojeticemi jsme museli být více ostražití. Chtěli jsme odbočit ze značené cesty a podél chráněného území si zkrátit cestu na modrou značku, což se nám podařilo. Následně se rozpoutala jednostranná šišková bitva - Kuba házel do Jindry s Honzou, kteří ho stále "přemlouvali," aby je nechal, že na takové věci nemají náladu. Jeden z důvodů, proč asi nechtěli opětovat palbu byl v tom, že když už se odhodlali nějakou tu šišku hodit, strefila spíše mě, která jsem byla o dobré 2 metry vedle než jejich cíl.

Na okraji Louňovic se nám podařilo objevit Familly frost, který už dobrou půl hodinu vyhrával po okolí, a zakoupit si zmrzlinu. S o něco lepší náladou jsme pokračovali dál, přestože se objevili názory, že počkáme na autobus a pojedeme už domů. Ale času jsme měli dost, tak jsme pokračovali. Chůze byla o to obtížnější, že celý den bylo vedro.

A tak kilometry přibývaly, krok se zpomaloval. V lesích za Mukařovem jsme dali dlouho očekávanou pauzu na oběd a pomalu začali propočítávat, kolik že kilometrů máme již za sebou a kolik před sebou. Čísla se různila, a tak jsme raději šli dál. Nová energie se do nás vlila až poté, co jsme se připojili na červenou značku a zjistili, že je to po ní do Říčan o dva kilometry blíže než po modré. Tedy nebylo co řešit. Obešli jsme údolí Rokytky a na okraji Říčan se opět rozproudil čilý hovor. Červenou jsme mezi tím opět ztratili, ale napojili se na modrou, po které jsme ráno vycházeli.

Na nádraží si ještě někteří koupili něco na mlsání do vlaku a ani ne po deseti minutách jsme již mířili vlakem směrem do Prahy.

Příjemným terénem, v teplém počasí jsme za dnešek ušli kolem 22 km.

Míša
A bitva může začít

Cíl už je na dohled

Ladův kraj

První odpočinek

Souboj

Správná trojka

Svačina

Tak půjdeme už?

Trefím se!

Ty na mě šiškou, já na tebe ...

Znavení chůzí
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz