2. 4. 2005 Pěší výlet Sluníčka

Sraz jsme měli v 7:45 u pokladen na Smíchovském nádraží. Vlakem jsme dojeli do Všenor.

Po výstupu z vlaku jsme se vydali po modré turistické značce. Naším prvním postupným cílem byla vyhlídka Hvíždinec. Pavel s Jirkou a Kubou nasadili pěkné tempo, takže my ostatní jsme jim viděli stále jen záda.

Na Hvíždinci nám Mona (na dalších vyhlídkách také) zahrála "výstup praotce Čecha na Říp." Jirka za Kubovy asistence udělal zápis do vrcholové knihy, Pavel se kochal vyhlídkou a Honza se stále marně snažil vyrobit z našlého materiálu sekerku. Poté, co Jirka zjistil, že s sebou mám foťák a ráda bych udělala nějaké fotky, kapuci z hlavy už nesundal.

Pod vyhlídkou byla spousta pokácených borovicí, tak jsme hned vyzkoušeli kdo má jakou stabilitu, ale hlavně, jakou mají dva stabilitu - tedy která dvojice se dokáže na jedné kládě prohodit při chůzi proti sobě? Nakonec nám vyšly tři strategie: podlézt pod nohama, přelézt po zádech, a prohodit se ve vzpřímené poloze čelem k sobě.

Po sváče jsme se vydali dál až na křižovatku s červenou. Tam jsme s hrůzou zjistili, že Zbraslav, náš cíl, je ještě deset kilometrů daleko. To ale nebylo nic proti našemu zděšení, na další směrovce - Zbraslav 15 km (a to jsme nešli opačným směrem) a asi po dalších třech kilometrech 14,7!!! Zkrátka "značkaři" byli v této oblasti nějací zmatení. Ale počasí bylo pěkné, sluníčko svítilo a cestou bylo dost vyhlídek na odpočinky.

Na skalách u Černolic Jakub objevil borovici se jmelím (s lítostí jsme vzpomínali, jak jsme na zimním výletu za jmelím na žádné nenarazili) a, přes Pavlovu snahu zastavit ho, si vylezl nahoru pro pár lístků, o které následně sehrál souboj s Honzou, který z toho vyšel s boulí na čele a čtyřmi lístky. Jmelí se nám tak stalo vděčným tématem na další dlouhé hodiny - jak žije? Dá se pěstovat doma? V čem? Neuschne mi cestou? … Z obavy, aby jmelí donesl v pořádku až domů, mu Honza neustále sháněl vodu kde se dalo. Nakonec skončil s mokrou nohavicí, když kámen v potoce nevydržel jeho pěstitelskou vášeň.

Na přestávku před Jílovištěm jsme čekali jako na smilování. Přeci jenom jsme ještě nebyli po obědě, nohy začínaly bolet atd. V altánku u cesty jsme dali tak dlouho očekávaný oběd, Honza neodolal šplhání po blízkém dubu a kluci toho hbitě využili, aby "neochutnali" jeho perník, který si nechal ledabyle ležet na stole.

Pro udržení tempa jsme od Jíloviště hráli slovní hru na "hádání" (jeden si myslí (věc, zvíře …) a ostatní se zjišťovacími otázkami snaží uhodnout, co). Jako první si myslel Honza a jeho "věc" nám dala opravdu zabrat. Ale tím, že nás stále ujišťoval, že jeho věc ještě nikdo nikdy neuhodl, v nás stoupala zvědavost a otázky jen pršely, … až jsme konečně zjistili, že šlo o … "černou díru." Pak už byly hádanky lehčí: loď, křídlo, čepel, koala, atom … Červená nás skoro po vrstevnici zavedla až k městskému autobusu. Ten nás zavezl na Smíchovské nádraží, kde jsme se kolem půl páté rozešli domů. Celkem jsme dali asi 20 km.

Míša
Hvíždinec

Jako praotec Čech

Na Hvíždinci

Prehistorická sekera

Přelez klády

Zápis do vrcholové knihy
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz