Kořenov 1. - 2. 2. 2003

Neuvěřitelná akce. Už měsíc předem byl totálně plný autobus, celkem dost lidí jsem odmítnul (možná skoro polovinu dalšího), se sněhem a počasím to vypadalo špatně, ale nakonec stihli dodat všechno v dostatečném a přijatelném množství.

Autobus přijel, dokonce s rakví na lyže, řidič taky nebyl špatný, cestou jsme dokonce nakoupili všechny potřebné pochutiny a největším problémem tedy bylo zaparkovat autobus v Harrachově tak, abychom to neměli moc daleko ke sjezdovkám. Ale i to se nakonec povedlo, lyžování bylo skvělé (ostatně další povídání to snad potvrdí), přesun na ubytovnu bez problémů, jídlo šlo a ubytování také a druhý den, po dlouhém přemlouvání některých snowboardistů, jsme si to úplně stejně užili i v Rokytnici. Trochu se nám sice díky Zajícově pozdnímu příběhu opozdil odpolední odjezd, ale i přes to všechno jsme se dostali v pořádku domů.

Humpa

Pokec od Zuzky

Od kolegy z firmy, Martina Humpolce, jsme dostali nabídku na víkendový zájezd do Krkonoš. Bylo to v zimním období, takže se jelo i s lyžemi. Autobus naplnili většinou sjezdaři, ale objevili se i běžkaři a nadšenci se snowboardy.

Martin, který zároveň zájezd vedl a organizoval si počínal velice zkušeně. Vyjelo se z Prahy v sobotu v 7h ráno, cesta byla dlouhá a tak bylo dostatek času na dospání. Během cesty jsme se dohodli kam se pojede lyžovat, aby byli spokojeni všichni účastníci zájezdu. Nakonec se rozhodlo pro Čertovu horu v Harrachově. Lyžování bylo, až překvapivě, úžasné. Fronty na vleky byly snesitelné, sněhu dostatek, sluníčka a modré oblohy bohatě. Po příjemném dni nás autobus dovezl do Kořenova do ubytovny, kde jsme dostali večeři, po které následovala volná zábava. Většina lidí šla nabírat ztracené síly po náročném dni a šla po večeři spát. Pro ty, kteří ponocovali bylo nedělní ráno náročnější. Po snídani jsme vyrazili na lyžovačku. Tentokrát jsme mířili do Rokytnice. Zde nás čekalo zjištění, že na Lysou horu je zákaz vstupu snowboardistů. Tato informace byla možná příjemná pro lyžaře, ale o to méně příjemná pro milovníky snowbardů. Nicméně se všichni, po zakoupení permanentek, vydali na kopec. Opět nám sloužilo počasí, i když už nebylo tak slunečno a na vršku poměrně foukalo. Ale podmínky na lyžování ani tento den nezklamaly. Nakonec i snowboardisté byli nadšeni velkým výběrem vleků a sjezdovek. Po celodenním lyžování jsme se, příjemně unaveni a plni zážitků, vydali zpět do Prahy. Tento zájezd bych hodnotila jako velice vydařený.

Zuzka

Pokec od Richarda

Víkend prvního a druhého února byl téměř po roce opět věnován lyžařskému zájezdu. Cílem byly tentokrát Krkonoše, a to Harrachov v sobotu a Rokytnice v neděli.

Odjezd v sobotu ráno v 7,15 od Lékařského domu proběhl na minutu přesně. Do Harrachova jsme dorazili v pohodě a za krásného počasí. Vedoucí zájezdu Humpa už na třetí pokus nalezl centrální parkoviště, kde jsme se převlékli do lyžařského. Až zde se také přesně ukázalo, kdo ze zcela zaplněného autobusu se bude pouze vozit na prkýnkách (dvou či jen jednom), a kdo se bude věnovat skutečnému lyžařskému sportu, tedy běžkám.

Nás sportovců se v sobotu vyklubalo osm: Zajíc, Ájík, Tomáš Mahring, Irča, Míša, Lucka a Tomáš Procházkovi a já. Po velmi krátké poradě, zda již takto malou skupinku máme rozdělit na ty, co se cítí na delší trasu, a na ty ostatní, jsme se rozhodli držet pohromadě. Navržená trasa vedla údolím Mumlavského potoka s malou odbočkou doprava na lyžařskou magistrálu pod Plešivcem, poté na Krakonošovu snídani, hore kopcom na rozcestí pod Voseckou a doleva na hřeben.

Nahoru proti proudu Mumlavy to samozřejmě stoupá. Několik rychlejších bylo u prvního rozcestí poměrně brzo a když kolem postupně přecházeli důchodci, které jsme předtím míjeli, začali padat dotazy, zda se Zajíc nevrátil. Byl to ale Tomáš P., který se teprve dostával do tempa.

Vymákli jsme tedy malou a pěkně upravenou cestu úbočím Plešivce a pak v pohodě sjeli na Krakonošovu snídani. Sice už byl čas na oběd, ale přece jen se lépe občerstvuje na kopci než pod ním, takže jsme to vyšlápli na rozcestí pod Voseckou boudou, zvané Na Pastvině. Krásný výhled a sluníčko nám přidalo chuť k jídlu.

Naše další cesta před námi vypadala velmi neupraveně a rozšlapaně od pěšáků, nicméně jsme po ní vyrazili. A udělali jsme dobře. Po několika zatáčkách nás v protisměru překvapila rolba, která nám udělala perfektní stopu. Dál jsme tedy pokračovali v krásné nové stopě, takže to jelo, byť do kopce, téměř samo. Navíc bylo pořád nádherné počasí, takže podmínky byly opravdu optimální. Všichni jsme byli v pohodě, i Tomáš Procházka bojoval statečně a snad si to i trochu užíval.

Díky ubíhajícímu času jsme se museli kolem 15,45 rozhodnout pro sjezd zpět dolů do Harrachova. Trochu zbaběle jsme minuli sáňkařskou dráhu, která by sice byla nejkratší, zato ale neupravená a na běžkách asi ne příliš bezpečná. Takže jsme sjeli po té vyrolbované cestě, běžky ve vysoustruhovaných kolejích jely jako rychlík. Snad proto Ájík navrhoval udělat mašinku a sjet poslední úsek v téhle formaci, ale nikdo se nepřidal. K autobusu jsme dorazili včas a v pořádku. Za ten den jsme ujeli asi tak 22 (někdo říká až 25) kilometrů.

Ubytováni jsme byli v Kořenově, a to v budově bývalé celnice u železniční odbočky, nyní zvané Na Vyhlídce. Večeře byla vydatná, ti hladovější v čele se Zajícem nicméně rádi využili nabídky na přidání a původní počet pěti knedlíků znásobili minimálně dvěma. V průběhu večera došlo pak i na hudbu a zpěv.

V neděli ráno vyrazili sjezdaři autobusem do Rokytnice. My běžkaři posílení dnes ještě o Slima jsme vyrazili v 9,00 přímo z místa ubytování po žluté podél trati až k historickému mostu přes Jizeru (v půlce řeky probíhá hranice s Polskem), odtud po červené dolů k mostu přes řeku nad Harrachovem, následoval krpál nahoru k horní stanici sjezdovky Mýtiny a pak po silnici a částečně pěšky do Harrachova. Touto dobou bylo počasí ještě dobré, svítilo i sluníčko. Kousek nad centrálním parkovištěm jsme se napojili na starou celní cestu směrem na hřeben, takže jsme chtěli přejet v protisměru to, co jsme urazili v sobotu. Výstup z Harrachova na hřeben je asi 2,5 km stále do kopce, pokud člověk trochu přidá na tempu, tak se i zapotí. Cestou nahoru se už zhoršilo počasí, přitáhly mraky a spolu s nimi dost silný vítr. Než dorazili nahoru poslední členové výpravy, tak byli ti první, co si mezitím dali obídek, už dost promrzlí. Následovala cesta po hřebeni v obráceném směru než včera, sjezdy byly dost náročné díky větru a zimě. Na Krakonošovu snídani jsme dorazili už poměrně pozdě, něco po třetí hodině, a to nás čekalo ještě posledních 9 km včetně náročného výstupu na Ručičky a následného sjezdu do Rokytnice. Výstup na Ručičky je dost náročný a zabral nám tedy hodně času. Na hřebeni jsme na sebe počkali a začali sjíždět dolů. Tomáš P. zvolil pro sjezd náročným úvozem techniku posadit se na patky a nechat tomu volný průběh. Ale fungovalo to a i on sjel v pohodě. Ovšem z Ručiček vede do Rokytnice cesta pouze po sjezdovce. Touto dobou bylo navíc už 16,30, tedy dost tma a na sjezdovce už byla v provozu sněhová děla. Ale sjeli jsme ji všichni s elegancí a šarmem a dole jsme našli i autobus, byť byl vtipně ukrytý z našeho pohledu za stromy. Dorazili jsme v 17,05 po cca 26 (až 30) ujetých kilometrech. Byla to opravdu náročná trasa a Tomáš P. byl bezesporu hrdina dne, že to vše ujel.

Jak jsem ale jen jako nepravidelný účastník těchto běžkových akcí vyrozuměl, byla sobotní i nedělní trasa dost výjimečná tím, že vedla po značených a upravených cestách, což prý většinou nebývá ten případ.

Závěr: Za sobotu a neděli jsme naběhali minimálně 47 km, maximálně 55 km (každý ať si zapíše do svého deníčku to, co považuje za přiměřené). Obě trasy byly skvělé a poměrně náročné. Zajícovy běžky opět přežily.

Richard Čada
Nádherné počasí provázelo celý víkend

Na sjezdovky se ještě někdo vešel

Na běžkách to také šlo

I když kosa tedy byla
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz