Eskymáci 15. 11. 2003

Z pohledu totálního eskymáckého amatéra

Když jsem se blížil k bazénu v Suchdole, byl jsem trochu nesvůj. Jednak z předpokládaného kontaktu s neznámou partou lidí, jednak z toho, že mi táhne na čtyřicet a v kajaku jsem ještě neseděl - když pominu pokus na Otavě, kdy jsem se do něj prostě nevešel vzhledem ke své dvoumetrové výši - a na nácviku jsem čekal samé mladé práskače. Ale chlapík jménem Humpa mě v mailu ubezpečil, že to je O.K., tak jsem se překonal a vydal se začít novou kapitolu svého vodáckého žití. Po vstupu do bazénu ze mě napětí poněkud opadlo neb jsem viděl mladé práskače, ale taky občany, kteří se věkem blížili mé kategorii a evidentně se rozhodli začít svoje plavby na kajaku stejně jako já, aniž s ním měli velkou zkušenost. Po té, co jsem se, byť natěsno, vsoukal do Berta a byl vržen na hladinu, jsem od svého vrchního instruktora Ájíka dostal rychlokurz protáčení pádla. Ten byl po dvou minutách mírně chaotického mávání pádlem ukončen slovy: "Tak pádlování necháme na jindy, jdeme eskymovat". A nastal boj o život. Alespoň tak jsem to po prvních obratech pod vodní hladinu vnímal. Moje důkladná teoretická příprava mi rázem byla k ničemu, tělo se vzpíralo vládě rozumu, ruce zdřevěněle odmítaly vykonávat ty správné pohyby nebo se přímo zoufale zmítaly ve snaze dostat se co nejrychleji nad hladinu. Jednou jsem dokonce použil i hlavu nebohého instruktora jako opory. S pádlem to nebylo o moc lepší, nicméně jsem se občas dokázal i zkoncentrovat a trochu se uklidnit. Závěrečná půlhodina byla ukončena se slovy: "Tak teď to zkus sám a když se ti to nepovede, tak zatáhni za špricku a vystup." Načež jsem zesinal v domnění, že se z těsného kajaku ani za nic nedostanu. Byl jsem ubezpečen, že zcela určitě ano. Po jednom zoufalém máchnutí pádlem pod vodou jsem serval špricku a ke svému překvapení z lodi v pohodě vypadnul. Pak už jsem v mírné eufórii pomáhal jistit ostatní, sledoval jejich více či méně úspěšné pokusy, znovu to zkoušel a lámal si hlavu, kde je zádrhel, když to v tý knížce vypadalo tak jednoduše. No, asi nemám to správné těžiště pro "kyčloškub" na rozdíl od přítomných dam, kterým prý učení eskymáka jde snáz, protože ten správný pohyb mají zakořeněn ve svých ladných bocích.

Tak snad příště v lednu, už se docela těším. Díky, lidi, že to pořádáte.

P.s. Kromě podvodních hrátek jsem poznal pár sympatických osob, dozvěděl se, že vzhledem k mé výši budu mít na výběr asi tak ze tří kajaků, až si ho budu kupovat, a taky jsem zjistil klamavost virtuální reality. Jíchu jsem si z psaní na netu představoval jako mladého svalnatého práskače s dlouhými vlasy, jiskrným pohledem a houfem mladých ctitelek kolem...... :-)

Václav
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz