31. 3. 2007 - Doubrava

Doubrá Dobrava (Dobrá Doubrava)

Především se na zájezdu stali dvě významné společenské události. Za prvé nejela Zuzka Trnkovic. „Profesně“ starším lidem, než jsem já to možná nemusí připadat významné. Já však Zlíchovský (dále jenom „Zlý“) zájezd bez Zůzy dosud nezažila. Proto mě její nepřítomnost zaskočila. Jako když jedete poprvé bez mamky na školku v přírodě. Prý je to dokonce její první vynechaný Zlý zájezd po dvou letech. Všechna čest.

Dále se objevila skutečná legenda Zlé loděnice Petr Kubín. Mluvilo se o tom už dlouho. Ten navštěvuje loděnici také pravidelně, naposledy to bylo okolo roku 2005. Absence dva roky zpátky. Souvislost se Zuzkou? Náhoda, nebo dobře promyšlený marketingový tah? To, jak nepřítomná Z a přítomný P ovlivnili výlet nechám na ostatních. Ale hloupost, až čas ukáže vliv. Myslím tak dva roky.

Co všechno se dělo z pátka na sobotu (ve složení Kuba, Danča, Zub, Honza, Zajíc, Hasáci, zmíněný Petr a já) nechám Zlým tamtamům.

Ač se předesílalo, že se po cestě autobusem zastavovat nebude, lidi stále dyndali a naměklý Zajíc přeci jenom krátkou nakupovací zastávku povolil. Bohužel v době, kdy jsem zrovna neměla pravou botu (čert ví, proč se válela pod křeslem toho všivýho Hasáka). Moje lačnost po žrádle samozřejmě zvítězila. Hopkáním k obchodu a zpátky jsem se přesvědčila o důležitosti dublování končetin.

Na vodu jsme se převlékali uprostřed překrásného, čerstvě zoraného, hlinitého pole. Skoro to lákalo naplnit všechny ty lodě bahnem a čekat kdo si všimne a kdo pojede s nožkama v hnoji. Někteří by si možná nevšimli. Ale například singlířům by to paradoxně báječně pomohlo. Teplo, měkko, velmi levně.

Na vodě bylo fajn, svítilo sluníčko, bylo jaro, sobota, tramvaje nikde, škola nikde, úklid nikde, stres nikde. Klid a bezva. Honza akorát remcal že se mu nevjedou nohy do lodi či co (no, jestli jí měl plnou bláta). Dovolila jsem si mu nabídnou tu Zajícovu, na které jsem jela, to zas vykládal že má tuhle tohle a támhle zas tohle a že ho stejně bolej nohy a vůbec.

David se cvakl v peřeji zvané Martin a Lucka, která asi koukala kde a jak co dělá David, se otočila za ním. Úplně stejně. Tomu říkám podpora v páru. Krása.

Honza si na druhé splutí naplánoval pjéšovejletíček po trati Doubravy. Se hošan proběhl, to ho teprve museli bolet nohy. Z úcty k němu jsme už ani nepádlovali, jenom seděli v lodích a koukali jak běží po břehu ostošest. Už by nás i skoro dohnal, kdyby mu cesta necesta nekladla tak nepříjemné překážky, jako plot s cedulí Zákaz vstupu, psy a jinou havěť, stromy a klestí a všudypřítomné bahno, jistě plné mikrobů.

Naproti udatnosti Honzy stojí opačná část autobusu. Lemry. Podruhé se jim jet nechtělo, radši se někde flinkali. Kuba pak nevěděl co by roupama a fotil kde co. Naše část to sjela ještě jednou. Koneckonců když už jsme tam, tak aby to stálo, za to co to stálo. A za ty prachy to stálo. Ale vždyť to už asi víte.

Markéta
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz