2. 4. 2005 Doubrava

A je tu konečně první oddílová voda. Sice jen na sobotu, protože si Zajíc nebyl jistej, jestli naplní autobus na dva dny, ale na jeden den se to povedlo bezvadně. Ráno jsme před loděnicí navázali lodě a vyrazili na Doubravu.

Do Pařížova (odkud začíná splutí a kde také pouštěli vodu z přehrady) jsme dorazili včas a vklidu jsme si nalepili nálepky splutí na lodě a převlíkli se. Lidí tu bylo celkem dost, ale na vodě to nebylo tak hrozný, fronty na vracák se nestály :o) Autobus na nás čekal v Ronově, což je asi 10,5km po proudu, takže nebylo kam spěchat. Cestou jsme se kochali přírodou a sem tam, když byl nějaký ten větší vracák, jsme si přistáli. Děti na kánoích si připoměli, že jsou potřeba na vodě náklony. Lucka s Terkou jim pak názorně předvedli co se stane, když náklon neudělaj ;-) Pořád to platí, bez náklonů se člověk bude koupat a tak se holky vykoupali. V tu chvíli okolo projížděl Jícha a ptal se, jestli budem ještě něco předvádět, že by vyndal foťák. Řekl jsem, že přijel pozdě... Vylili jsme loď a nasedli, nájezd do proudu, šup, a jsou tam znova. Tak jsem s Jíchou začal tlačit plnou kánoi ke břehu, ale furt to nějak nešlo.Loď šla pomalu ke dnu. Tak jsem šel do vody, uznávám, že nejteplejší nebyla, ale tající sníh už to taky nebyl. Kanoi jsme opět vylili a tentokrát už úspěšně se vydali dál po proudu. Další přistání a peřejky už nikoho nějak víc nerozházeli. Až jsme dojeli k peřeji U Martina (WW2 místečko, aspoň myslím, že se jmenuje takhle) moc pěkná pěřej s kamenem uprostřed (jel se zprava) a docela slušným proudem. Šli jsme se všichni podívat a řekli jsme si kudy a jak (a taky co kdyby. . . to někoho hnalo na ten kámen- náklon na překážku) Sjel jsem dolů a šel ukazovat, kam mají s deblovkama najíždět. První jel Dan, sjel to celkem bez problému a tak postupně šli i ostatní. Ráďa nenabral potřebnou rychlost a vzal kámen zleva přes další kameny, ale všechno ustáli (naštěstí měli plastovou kánoi:-). Holky si náklon na překážku vzali k srdci a ukázkově ho všem na břehu předvedli. Taky neměli dost velkou rychlost a voda je hnala na kámen, ale Lucka to stočila doprava a levým bokem lodě se o kámen "otřeli". Lidi na břehu jejich kousek odměnili potleskem. Těžko říct, jak by kánoi dopadla, kdyby to takhle nezvládli. Myslím, že jsme byli všichni spokojený...

Odsud už zbýval jen kousek do konce a tak jsme už vyhlíželi, která zatáčka to je. V Ronově jsme se převlíkli na sluníčku do suchýho oblečení, navázali lodě a nasvačili se. Cestou zpátky mi v autobusu padala hlava a najednou jsme už byli v Praze...Uklidili jsme lodě a už se můžem těšit na Otavu, Ahoooj!

Tomáš
Raftaři

Cáká to

Je to celkem makačka

Detail

Konečně nějaký cvak

Joo

V klidku

No jo, jdu tam

To prostě nejde

Co všichni dělají?

Klídek

Vešel jsem se
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz